Berger přepadl pípu, urazil Husáka, skončil v léčebně. Neskutečná hrůza, popsal pobyt

Rád poseděl s kamarády a dal si i nějakou tu skleničku navíc. Pak občas vypustil z úst slova, která způsobovala konflikty i rvačky.

Jedna z dramatických situací vznikla v jednom letenském zařízení. Berger usoudil, že servírky jeho tempu nestačí, a tak si šel pivo čepovat sám. Vedoucí provozovny zavolal policii a Berger se bránil tím, že za dva dny letí do Švédska a za těchto okolností bude emigrovat. Celou scénu završil veřejnou urážkou prezidenta Gustáva Husáka.

Dostal želízka, 35 dní strávil ve vazbě, od soudu odešel s podmíněným trestem a tři měsíce se trápil v protialkoholické léčebně.

"Zažil jsem tam neskutečné věci a jen jsem s hrůzou pozoroval, co ten chlast s lidmi dělá. Docházkami za mnou mně především psychicky moc pomohl trenér Václav Ježek. Když jsem se zase vrátil na hřiště a stal se Fotbalistou roku, byl to krásný pocit. Měl jsem radost, že jsem to dokázal a nezklamal lidi, kteří mi nepřestali věřit a měli zásluhu na mém návratu až ze dna mého života," nikdy netajil své pocity.

"Fotbalu obětoval všechno. Dostal se na hranu, ale dokázal co málokdo. Má jedinečnou morálku, je osobností. Prokázal velkou vůli, a proto si ho vážím," řekl o něm trenér Vladimír Táborský. "Měl problémy, ale v jádru to je dobrý člověk. Z muže malérů se stal rytíř sportovního kolbiště," dodal Ježek.

I v době své největší slávy byl známý některými svými příhodami s trenéry. Jiří Rubáš jednou nechal své svěřence běhat v bahně, což se jim nelíbilo. Berger vydal pokyn a celé mužstvo trénovat přestalo. "Rubáš si tenkrát klekl a prosil, abychom v přípravě pokračovali, jinak to bude malér. My jsme ho však stejně neposlechli," vzpomínal.

Něco podobného se stalo za Jána Zachara. Zase se trénovalo v bahně, ale s tím, že Berger žádal kouče, aby za těchto nepříznivých podmínek přípravu buď zkrátil, nebo úplně ukončil. Zachar tuto žádost odmítl, a tak Berger odvedl celý tým do kabiny. "Před příchodem do Sparty jsem se dověděl, že Berger je na celé pražské Letné králem. Avšak že při tréninku zůstanu na hřišti bezmocný a úplně sám, to by mě ani ve snu nenapadlo. Bylo mi hrozně a nevěděl jsem, co mám dělat," přiznal Zachar.

Ještě než Václav Ježek pomáhal Bergrovi zvládnout jeho velice těžké období v léčebně, tak ho také jednou rozčílil. V utkání starší proti mladším trenér trošku připískával mladým, což se slavnému záložníkovi nelíbilo.

Řekl mu, že v životě možná kopal jen do nafouknutý aktovky a teď píská proti nim. "Po tréninku si mě zavolal a důrazně mezi čtyřma očima řekl, že to bylo naposledy, co jsem o něm něco takového prohlásil. Měl samozřejmě pravdu a vzal jsem si to k srdci," vzpomíná Berger.

V roce 1985 dostal angažmá ve Švýcarsku, kde zůstal 13 let a působil tam v pěti klubech i jako správce sportovního areálu. "Poznal jsem tam jiný svět. Po návratu do Prahy jsem hrál ještě v několika menších klubech, věnoval se trenérské práci a vrátil se ke své původní profesi malíře pokojů, takže na štaflích si stále ještě vydělám nějakou tu korunu na přilepšenou," usmívá se jubilant.