Mistr světa z domácí francouzské půdy v roce 1998 sehrál svůj poslední, sedmaosmdesátý reprezentační zápas, v červenci ve finále světového šampionátu. V něm Francie podlehla Itálii až na penalty.

Pro své příznivce excentrický génius, pouhý excentrik pro své kritiky. Holohlavý gólman byl ale bez pochyby jednou z nejnápadnějších figurek mezinárodního fotbalu.

Odlišovat se ostatně nebylo pro tohoto chlapíka nic nového. Vyrůstal totiž na jihozápadě, v samotném srdci francouzského rugby. Jeho otec Alain si dokonce zahrál rugby za reprezentaci.

Narodil se v červnu 1971 ve vesnici Lavelanet na úpatí Pyrenejí. Jeho profesionální dráha se začala roku 1990 v Toulouse. Roku 1992 si ho odtud koupil věhlasný Olympique Marseille.

Ze snu noční můra

Muž, jenž toho moc nenamluvil, a z jehož akcentu byl patrný jihofrancouzský původ, se brzy zabydlel na Stade Velodrome a prožil si tu nezapomenutelnou první sezonu 1992/93.

Tehdy totiž Marseille vyhrála pátý ligový titul za sebou a zvedla jako první francouzský klub nad hlavu trofej pro vítěze Ligy mistrů, když ve finále v roce 1993 porazila AC Milán 1:0.

To, co bylo krásným snem, se vzápětí změnilo v  noční můru. Poslední ligový titul byl odebrán, klub byl přeřazen do druhé ligy a obhajobu evropské trofeje znemožnila UEFA. Vyšlo totiž najevo, že místní funkcionáři podplatili hráče týmu Valenciennes, aby odevzdali ligový zápas z konce sezony. Další titul dosud Olympique nevyhrál.

Francouzský brankář Fabien Barthez překonaný penaltou kopanou Davidem Villou ze Španělska. | Foto: Reuters

Barthez se roku 1995 přesunul do Monaka. tam strávil pět let, kulisou mu byl téměř prázdný stadion Louise II. S Monakem vyhrál ligový titul v letech 1997 a 2000.

Z MS 1998 ve Francii si fotbaloví fanoušci pamatují nejen Barthezovy spásné zákroky, ale i rituál, při němž mu francouzský kapitán Laurent Blanc políbil vždy před začátkem zápasu jeho lysou hlavu.V roce 2000 pokračovala Fabienova družina ve svém tažení i získala i titul mistrů Evropy.

Barthezova klubová kariéra však doznala trhliny. Po roztržce s monackým trenérem Claudem Puelem odešel brankář do Manchesteru United.

Od zářivých výkonů k tragikomickým

Během prvních třech let působení na Old Trafford kolísaly jeho výkony od zářivých až po ty tragikomické. Gólman se nejednou stal terčem vtipů. 

Jeho zvyk vybíhat z pokutového území a čelit zde protivníkům stál Manchester v říjnu 2001 bolestivou prohru 2:3 v Lize mistrů se španělským Deportivem La Coruña. Tehdy si lysohlavého Francouze vychutnal Diego Tristan rozhodujícím gólem do prázdné brány.

Dlouholetý šéf Manchesteru Alex Ferguson nicméně  stál při svém gólmanovi, jenž byl stále hodnocen jako nejlepší na světě. Ovšem roku 2003 i jemu došla trpělivost a nahradil Bartheze Royem Carrollem. Francouzský reprezentační brankář se vrátil zpět do Marseille.

V přátelském zápase proti Wydad Casablanca v květnu 2005 plivnul na rozhodčího a dostal na pět měsíců zákaz hraní. Trenér francouzského národního týmu Raymond Domenech se přesto rozhodl, že na MS 2006 vezme jako jedničku právě Bartheze. Gregory Coupet přitom v sezoně předváděl excelentní výkony.

Fabien Barthez  se rozhodl opustit klub svého srdce na konci minulé sezony. Budou ho postrádat nejen spoluhráči, ale i miliony fotbalových "gaučových" fanoušků u televize, kteří sledovali zápasy jen pro zábavu. Francouzský brankář byl totiž také skvělým bavičem.