Z olympiády máte stříbrnou medaili, ale v závodech Světového poháru už se vám tolik nedařilo. Jak tedy hodnotíte sezonu?
Ze 75 procent jsem se věnoval přípravě na olympiádu, což se mi podařilo, se třemi závody ze šesti jsem byl v Koreji velice spokojený. Nejvíc mě mrzela štafeta, v níž jsem našemu týmu moc nepomohl. V závodech Světového poháru mi chyběla stabilní výkonnost, hlavně ve střelbě. Teď budu pracovat na odstranění chyb, o kterých dobře vím.
V čem konkrétně vidíte rezervy, co především potřebujete zlepšit?
Problém je v psychice střelby, potřebuju získat víc klidu. Ve fyzičce cítím pokrok, takže v hlavní roli je teď moje hlava. Chci odstranit dosavadní střídání dobrých a špatných výsledků. Cesta k vyrovnanosti mých vystoupení vede přes spoustu detailů a velké množství práce, ale jsem připraven ji zvládnout. Bude potřeba si o mých nedostatcích promluvit s novým trenérem.
Vidíte odchod trenéra Ondřeje Rybáře jako velkou ztrátu?
V každém případě je to ztráta, protože po osmi letech odchází osobnost, odborník se vzácnými charakterovými vlastnostmi. Nikdy se nebál vzít na sebe velké rozhodnutí a stát si za ním. Mohli jsme se o něj opřít, což nám všem samozřejmě pomáhalo. Jeho odchod by měl být výzvou pro jeho nástupce, aby dosáhl něčeho podobného co Rybář.
Myslíte si, že by jeho roli mohl převzít někdo zkušený ze zahraničí?
Především si myslím, že pozice šéftrenéra není úplně nutná. Spíš bych se přimlouval za jmenování hlavních trenérů mužů, žen a jejich asistentů. Věřím, že svazové vedení se rozhodne správně. Pokud jde o myšlenku získat zkušeného trenéra ze zahraničí, tak bych se tomu nebránil. Pod pokličkou bychom se mohli seznámit s biatlonovým životem v jiných zemích, třeba s jinou náplní tréninků a i celkové přípravy na velké akce. Okysličil by se vzduch a celé české biatlonové prostředí.
Nemáte obavy z jazykové bariéry?
Mám na mysli trenéra kondičního, kde jazyková bariéra není moc velká. Navíc by to byla pro nás pobídka zdokonalit se v angličtině. Ve střelbě už je to titěrná práce, tam by určité komplikace mohly nastat. Třeba v češtině lze ještě určité psychické pocity vyjádřit, ale v cizí řeči asi těžko. Nicméně k jakémukoliv rozhodnutí se postavím čelem a budu se snažit z nové situace vytěžit maximum.
Zmínil jste se o tom, že s novým trenérem by se okysličil vzduch. Do jaké míry poznamenaly atmosféru ve vašem týmu dlouho se opakující otazníky nad návratem Gabriely Koukalové?
My sportovci sice problém kolem jejího návratu neřešili, ale realizační tým nad tím několik měsíců uvažoval, byl tlak médií, projevovala se nervozita, chyběla uvolněnost. Celkovou atmosféru to poznamenalo, trochu to zasáhlo celý náš tým, ale na mizerné výsledky koncem loňského roku to vliv nemělo.
Ve své knížce JINÁ Koukalová netají, že vzájemné vztahy ve vašem týmu nebyly zrovna nejlepší. Jaký je váš názor?
Především mě tento její výrok velice překvapuje. Za šest let jsem s ní žádný konflikt nezažil a ani nevím, že by ho s někým z naší party měla. Pokud jde o její vztah k Veronice Vítkové, tak nějaké vzájemné neshody tam asi byly, ale jak velké, to neumím posoudit. Ženy mají tréninky jindy a jsou od mužské party trochu bokem.
A ve vašem mužském týmu jsou vztahy dobré?
Nazval bych to pohodou a přátelskou vlnou, na níž se setkáváme i s rodinami. Mladí biatlonisté mají ke svým starším vzorům zdravý respekt. Je pochopitelné, že občas si vjedeme do vlasů, ale za dva dny je už zase všechno v pořádku. Bez problémů je rovněž komunikace s děvčaty.
To jste si nikdy se žádnou členkou ženského týmu ostřeji nevyměnil názory?
Máte pravdu, jednou jsem si hlasitěji popovídal s Jessikou Jislovou, Byl jsem trochu drsnější, ale čas nám pomohl a zase spolu vycházíme dobře. Já jsem totiž zvyklý vždy si s každým jakoukoli konfliktní situaci hned osobně vyříkat - a je po problému. Myslím si však, že tak jedná většina mužů.
Pomalu se blíží období, kdy se po odchodu několika zkušených biatlonistů stanete českou jedničkou. Uvědomujete si to?
Neuvědomuju a nevidím to jako něco důležitého. My jsme si totiž nikdy neříkali, kdo je jedničkou, dvojkou či trojkou. Nehrajeme si na to, všichni se snažíme uspět jako tým. Většinou se stává, že papírové jedničce se v příslušném závodě nedaří a potlesk míří na někoho úplně jiného. Je možné, že brzy budu nejstarší, ale za mnou jsou mladíci, kteří se snad stihnou zlepšit a zase budeme vyrovnanou partou, která si rozumí.
Jaký jste měl program po sezoně a co ještě chcete stihnout před začátkem letní přípravy?
Sezona mi skončila 20. března. Po několika společensky hektických dnech jsem necelý týden relaxoval v lázních Luhačovice. V těchto dnech se už těším, že si pro radost zaběhám nebo se projedu na kole. Koncem dubna se s několika přáteli včetně Ondry Moravce vydám na Mallorku, kde se těším hlavně na cyklistický program. A 10. května už začne oficiální letní příprava.
A protože nemáte trenéra, tak je její náplň zatím ve hvězdách?
Přesně tak. Zatím jen vím, že někdy v létě se vydám s přítelkyní na týdenní dovolenou někam k moři. Snad nějaké najdeme… (smích)
Gabriela Koukalová měla problém s chápáním příjmu potravy, říká její lékař Richard Pfleger
