"Nevím, jestli jsem byl tak neodbytný, ale jsem rád, že tady Egila máme. V tu chvíli, kdy jsem to řešil, jsem chtěl jen to nejlepší, co může být. Na druhou stranu, on byl jednou z těch voleb, co jsme měli v hlavě, a vyšlo to, takže asi jsem přesvědčivý byl," řekl Aktuálně.cz Ondřej Rybář.
Norský biatlonový trenér mu ale na první nabídku opravdu řekl "ne". Chtěl si totiž od kolotoče Světového poháru odpočinout. Olympijský vítěz ze štafety z roku 2002 totiž nejprve vedl norskou reprezentaci žen a poté i mužů. Předloni skončil, cítil, že potřebuje pauzu, ale dlouho mu to nevydrželo.
"Když jsme se s Egilem setkali, byl to měsíc různých schůzek, probrali jsme náš biatlon od začátku do konce. I jeho pohled na to, jak by to mělo vypadat. Od prvního setkání ale bylo jasné, že tu cestu najdeme a dohodneme se," vypráví Rybář.
Pětačtyřicetiletý Gjelland se tak ujal české ženské reprezentace, absolvoval se závodnicemi první soustředění a zatím jsou slyšet ze všech stran samé kladné ohlasy.
"Je to člověk, který má velký nadhled. Profík, který mezi naše trenéry zapadl, nemá problémy, aby s nimi fungoval. Není to tak, že by byl on tím, co si dupne a chce to tak, ale dá se s ním mluvit a problémy komunikovat," říká sportovní ředitel svazu.
Vedení ženského kolektivu není jednoduché, ale s tím má Gjelland bohaté zkušenosti. "Má doma tři dívky, dvě dcery a ženu, takže se ženami to bude zvládat dobře. Stejně jako Jirka Holubec, který má taky dvě dcery. Jsou tam trenéři, kteří by ženskému kolektivu mohli rozumět," směje se Rybář.
I tak si musel norský kouč zvykat na českou mentalitu i podmínky. "Věděl, že v Česku to bude jiné než v Norsku. Ze spousty věcí byl ale příjemně překvapený, asi měl pocit jako spousta lidí, že pořád patříme lehce k východu. Jsem rád, že poznal, že to tak není," dodává.
Vedle Gjellanda angažoval pro změnu do trenérského týmu mužů jiného Nora, Anderse Magnuse Bartliho, který nyní dělá asistenta Zdeňku Vítkovi.
"S Andersem jsem se potkal na Světovém poháru. Je to mladý kluk, který sám napsal na svaz dopis, že by měl zájem pracovat s českým biatlonem. Je jedním z těch, kteří mají zájem a chtějí něčím pomoct. Věděl, že budeme po sezoně měnit trenéry, tak se ozval. Je na něm vidět, že chce pracovat, a v Norsku tolik prostoru nedostane," vysvětlil Rybář.
"Já doufám, že jsme měli šťastnou ruku a že jsme v Norsku vybrali ty trenéry, kteří nejsou povýšení a necítí se jako velmoc biatlonu, ale berou to jako velkou výzvu," říká.
Že by to i v sezoně mohlo někdy skřípat v tom, že závodníky a trenéry dělí jazyková bariéra, toho se nebojí.
"Sportovní hantýrka je daná, trošku byly obavy v detailech a v psychologii trenéra. Přece jen ne všechno se dá v cizím jazyce říct. Ale já tomu dávám přidanou hodnotu, protože když si sportovec musí něco přeložit, víc nad těmi věcmi přemýšlí. Rozhodně v tom nevidím překážku," myslí si Rybář.
