Změnil se vám jako biatlonistovi život od té doby, co jste si přivezl domů olympijskou medaili?
Osobní život vůbec vůbec a v týmu to máme nastavené, že úspěch jednotlivce táhne všechny z nás. Takhle to bylo, když měl Ondra (Moravec) dobré sezony, když tam byl Michal Šlesingr. Posune to celý tým. S klukama jsme teď tak našlapaní v tréninku v pár vteřinkách, že komukoli se může v sezoně zadařit.
Co pro vás tedy takhle s odstupem stříbro z Koreji znamená?
Medaile pro mě byla velkou motivací a důkazem, že práce, která se odvedla před tím, přinesla ovoce. Něco, co se projevilo i na závodech. Že to, že jsem na tom dobře, nebyl jen můj vnitřní pocit, ale promítlo se to i do výsledku. Vím, že i v tom sprintu se můžu postavit na bednu.
Nebude vás to teď naopak svazovat?
Možná si budu protiřečit, ale nejdřív mě to svazovalo. Že do každého závodu budu nastupovat s cejchem, že mám medaili z olympiády. Teď už tu roli přijímám. Beru to tak, že kvůli tomu budu přistupovat k závodu ještě zodpovědněji a koncentrovaněji. Už je to mé jméno s něčím spojené a nechci, aby to přišlo vniveč. Po sezoně se pak můžeme bavit, jestli se mi to povedlo, nebo nepovedlo.
Tentokrát bude vrcholem mistrovství světa v Östersundu, ale v prosinci bude i Světový pohár v Novém Městě, na co se budete soustředit?
Ani tak se na mistrovství světa jako na to, že bych chtěl být stabilnější ve svých výkonech po celou sezonu. I když třeba Nové Město je pro mě určitě jedním z vrcholů sezony.
Dáváte si tedy nějaké výsledkové cíle?
V biatlonu je ošemetný se bavit o určitých pozicích. Kolikrát jsem si vyzkoušel, že jsem podal dobrý výkon a byl jsem pátý a pak jsem podal stejný výkon jindy a byl jsem patnáctý. Záměrně mluvím o stabilnosti výsledků. Hlavně jde o tu střelbu, abych procenta pozvedl nahoru. O umístěních nechci úplně mluvit, samozřejmě když budu do desátého, patnáctého místa, budu to hodnotit pozitivně. Hlavně aby tam nebyly výkyvy s těmi šedesátým osmdesátými místy, kterých loni bylo dost.
A čím se to dá zařídit?
S novou pažbou jsem se snažil přizpůsobit, abych měl ve stojce větší jistotu, větší stabilitu. Ale bude to hlavně o hlavě. Loni to byla specifická sezona. Nepovedl se mi začátek a pak jsem v tu chvíli závody přestal trochu řešit a viděl jsem před sebou hlavně olympiádu. Tréninky se povedly, příprava se povedla, tak nevidím důvod, proč by nemělo přijít období, kdy výsledky přijdou.
S vaší novou pažbou jste si hodně designově vyhrál, zdobí ji český lev, proč taková razantní změna?
Hlavní motiv,byl nový úchop, se kterým přišel Ondra Moravec někdy tři čtyři roky zpátky. Myslím si, že to je opravdu krok kupředu. Měl jsem vizi si s novou pažbou vyhrát. Chtěl si dát dopředu lvíčka jako to má Šipulin, ale Ondra Rybář mi poradil, že by se to mohlo promítnout do zadní části pažby, kde to bude víc vidět.
S kým jste na ní pracoval?
Nejdřív přišla práce Pepy Šenberka, který vyřezal lvíčka ze dřeva. Dal mu tvar a úchopy jsme doladili tak, abych byl spokojený. Pak to přestříkal Roman Vítek, který dělá například i hokejové helmy. Chtěl jsem tomu dát nádech Česka ale trochu jinak než tou červeno modro bílou kombinací.
Proč zrovna český lev?
Chtěl jsem, aby bylo vidět, že jsem schopný se zmáčknout a vydat i nad hranici toho, co jsem schopný. To se, myslím povedlo. Navíc pro mě byla důležitá dominanta českého lva, to je pro mě znak, který beru vážně a je pro mě ctí, že ji můžu nosit.
