Extrémní ultramaraton: 1000 mil bezmoci, deprese a nepohodlí

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
2. 7. 2015 15:33
V nejvýchodnější části Slovenska, u polsko-ukrajinského trojmezí, odstartuje v neděli pátý ročník extrémního ultramaratonu Isoma 1000 mil.
I takhle to vypadá při závodu na 1000 mil
I takhle to vypadá při závodu na 1000 mil | Foto: ISOMA 1000 Miles Adventure

Praha - V nejvýchodnější části Slovenska, u polsko-ukrajinského trojmezí, odstartuje v neděli pátý ročník extrémního ultramaratonu Isoma 1000 mil. Cíl je na západě Čech ve Skalné u Chebu. V sudých letech jsou start a cíl na opačných stranách. Dosud se tohoto závodu zúčastnili hlavně bikeři, ale také chodci, běžci i koloběžkáři. Nikdy nechyběly ani ženy, letos jich bude šest.

"Je to nonstop závod vlastní silou bez zabezpečení. Přihlásit se může každý, kdo chce určenou trať zvládnout,“ usmívá se zakladatel a otec závodu Jan Kopka na začátku rozhovoru pro Aktuálně.cz

Jaká je filozofie této nevšední akce?
V dnešní době se pořadatelé různých závodů snaží nabídnout pohodlí, dobré zázemí a odpovídající služby. My nabízíme nepohodlí, nekomfort, bezmoc a deprese. S problémy se musí každý porvat na trase sám, uprostřed přírody. Kdo závod dokončí, může být hrdý na to, že patří do komunity 1000 mil. Do filozofie závodu nezapadají ani hmotné ceny, které neexistují. Nejsou tedy pro nikoho motorem ani motivací.

Můžete přiblížit výraz vlastní silou a bez zabezpečení?
S čím kdo přijde na start, tak to má a s tím musí na trase přežít. Předepsaný je pouze balíček poslední pomoci. Kdy závodníci jedou, kdy spí a co jedí, je jen na nich. Stávají se z nich vlastně bezdomovci bez ohledu na jejich sociální postavení v životě. Často musejí požádat o jídlo či pití místní lidi, většinou sedí špinaví na zemi v prachu a jsou za všechno vděčni. Podpůrné týmy i osoby jsou zakázány a tuto funkci přebírá vlastně soupeř. Ten je totiž uprostřed pusté přírody jediný, koho lze v případě nesnází požádat o pomoc.

Jak je trasa vyznačena a lze ji i opustit?
Její přesná délka je letos 1623 kilometrů s celkovým převýšením 40 tisíc metrů. Variantou je také poloviční vzdálenost, určená těm, kterým dojdou síly nebo dovolená. Na trase, která je přesně stanovena souřadnicemi GPS, jsou dva checkpointy s primitivním zázemím. Přístroj GPS je také základem kontroly účastníků. Závodník může trasu opustit, když si hledá jídlo, nocleh nebo spravuje kolo, ale musí ji projet ve všech stanovených bodech.

Kudy trať od startu do cíle vede?
Je velice rozmanitá, atraktivní, ale místy i drsná. Na Slovensku vede vnitrozemím, nádhernými scenériemi Nízkých Tater, Rudohořím, Velkou Fatrou a Bílými Karpatami. Vzhledem k velkému výskytu medvědů musejí závodníci absolvovat nemalou část trasy s rolničkou. Existuje tam dokonce i zákaz nočního pohybu a bivakování. V Čechách pak vede trasa přes Orlické hory, Krkonoše, Jizerské i Lužické hory a Českým Švýcarskem, tedy pohořími podél severních hranic. Projíždějí se i chráněné oblasti, národní parky i divoké hraniční stezky.

Kolik odvážlivců se letos závodu zúčastní?
Zpočátku byl limit sto, letos jsme ho zvýšili na 150 a startovní čísla byla během tří minut vyprodána. Kromě Čechů a Slováků se letos přihlásili také Poláci, Němci, Švýcaři, Britové a Španělé. Před dvěma lety jsme přivítali dokonce jednoho Australana.

A v jakém časovém rozmezí jednotliví účastníci dorazí do Skalné?
Nejrychlejší závodníci budou v cíli očekáváni po osmi dnech, nejpomalejší bikeři a pěší po třech týdnech. A rekordy? Jedna cyklistka přijela za 11 dnů, muž na koloběžce za 14 dnů a chodec za 18 dnů. První i poslední by však měli být hodnoceni stejně vysoko, protože uznání zaslouží všichni, kdo se postaví na start.

 

Právě se děje

Další zprávy