Washington – Cesta za velkou louži za velkým českým boxerským večerem je nejen plnění snu nejúspěšnějšího českého bojovníka světa šestnácti provazů Lukáše Konečného, ale také toho mého, novinářského.
A hned první pracovní den mi naznačil, že jsem se ve svých vizích a představách příliš nepletl. Ano, během tréninku v tělocvičně ex-mistra světa a místní velké hvězdy Lamonta Petersona, probíhal v hodně uvolněné atmosféře, ale zároveň v přísně profesionální.
Vše klapalo
Každý bojovník měl svůj vymezený čas, každý musel absolvovat minimálně rozhovor s televizí Showtime, která sobotní galavečer s DC Armory vysílá. To samé platilo také pro nás novináře.
Představení od manažerky z PR oddělení Golden Boy Promotions bylo sice trošku úsměvné, když nám narážkou „Šumi, Šumi“ dala najevo, že jsme nejspíše z Kazachstánu a přijeli za Bejbutem Šumenovem, který si to rozdá v hlavním souboji večera s Bernardem Hopkinsem, ale poté již vše klapalo jako po drátkách.
Oficiální program, brožurka se životopisy a zápasy všech bojovníků a vysvětlení, jak a co bude, či nebude. Kromě toho i velká ochota v podobě návrhu, zda-li nechceme s kolegou položit při tejpování rukou otázku, kterou jsme s díky odmítli. Shovívavé pohledy přítomných žurnalistů nám daly najevo, že jsme nebyli ani první, ani poslední, kteří před legendou tohoto sportu znervózněli.
Čech? Jo, Petr Čech!
Pokud otevřený trénink byl organizovaný, návrat zpět do hotelu, který je na druhé straně města, už tak organizovaný nebyl.
Nakonec ale všechno dobře dopadlo a místo cesty taxíkem za zhruba 30 dolarů, který však pro nás nepřijel, jsme všechno zvládli – sice ve dvojnásobném čase – washingtonskými autobusy a metrem za dolarů pět. A bez toho, abychom museli dokazovat vlastní boxerské umění na ulici.
Naopak, při nákupu na benzínce před naším hotelem, jsme byli překvapeni ochotou prodavače jménem Aman. Ten sice Lukáše Konečného neznal, jedno jméno z něj ale v okamžiku, kdy jsme s kolegou řekli, odkud jsme, vypadlo: „Petr Čech!“
Kdo ví, třeba si sobotní noci zapamatuje i ústeckého tvrďáka...
