Praha - Daniel Bína jede sice na své první paralympijské hry, ale i když má zkušeností dostatek, na medaili rozhodně nemyslí. "Rád bych se dostal mezi nejlepších osm, a když pojedu hodně dobře, tak bych chtěl být v první šestce,“ prozrazuje svůj cíl český jachtař.
"Rozhodně jsem moc rád, že jsem nominaci vyjel. Je to už můj třetí pokus a za tím vším je kopa práce mé a zejména lidí okolo mne. Na paralympiádu se nominovalo pouze šestnáct lodí, takže přetlak byl obrovský. Asi je na místě poděkovat všem, neboť se mi, díky sponzorům, nezištné práci lidí okolo i přístupu zaměstnavatele podařilo realizovat prakticky poloprofesionální přípravu,“ pokračuje reprezentant, který žádné velké obavy z vrcholu letošní sezony ani z bouřlivých vln u brazilského pobřeží nemá.
Žádný hardcore
"Nebude to žádný hardcore,“ vyvrací obavy z trémy. "Myslím, že už jsem si prošel ledasčím, abych se jednoduše lekl. Voda obecně vyžaduje respekt. Mít strach je špatně, protože ten člověka ochromuje, ale nedostatek respektu také. Asi se výrazně víc bojím kvality vody v Riu než velkých vln a větrů,“ přiznává hendikepovaný jachtař.
Velký rozdíl mezi zdravými a handicapovanými sportovci Bína ve svém sportu nevidí. "Má třída je otevřená, vlastně byla původně tzv. zdravá, a my handicapovaní jsme se do ní připojili. Pravdou je, že jachting ve třídě 2.4mR je asi jediný sport, kde se dá vyrovnaně soutěžit s nehandicapovanými. Jistě, že jsou situace, kde se handicap projeví, ale dá se s tím žít,“ říká Bína, který na paralympiádu trénoval doma i v zahraničí.
Příprava záležela, jak jinak, na penězích i na kontaktech. "Vzhledem k nadstandardním vztahům s nizozemským a španělským týmem jsem měl v letech 2012 a 2013 zimní trénink ve Valencii. Teď peněz ubylo, takže v zimě řeším fyzičku a od března jsem pak trénoval v Nizozemí. Víceméně systémem dva týdny tam a dva týdny doma,“ říká Bína, který ale nezanevřel ani na "jihočeské moře".
"Lipno je moje srdeční záležitost a rozhodně nejlepší voda u nás. Nicméně můj domovský klub jsou Staré Splavy, kde mi vytvořily neuvěřitelné podmínky, takže dolaďování se uskutečnilo na Máchově jezeře. Vzhledem k tomu, že ostrá loď byla už o prázdninách na cestě do Ria, nemělo smysl řešit drahý trénink na vlnách. Šlo spíš o udržení rutiny,“ popisoval jachtař program posledních týdnů před startem.
Káva jako doping
Daniel Bína se bude v jachtě rvát o medaili sám. Na co v lodi obvykle takový vlk samotář myslí a má čas sledovat i dění kolem?
"Přemýšlet tímto způsobem, na to není při závodech čas,“ vyvrací naivní domněnku jachtař. "Na základě situace dělím čas zhruba po třetinách: loď a její rychlost, pak bezprostřední situace okolo lodi, a také oblast hydro - meteo. Pokud trénuji, koncentruji se pouze na loď. Jsem typický kluk, takže dámská multifunkčnost je mi odepřena, takže na víc čas není,“ směje se jachtař, který nevylučuje v budoucnu ani delší dlouhodobé výzvy.
"Jestli mě třeba láká plavba přes oceán? Zatím ne, ale později uvidíme,“ říká sportovec, který navzdory náročného tréninku a přípravě stihl sledovat i olympijské hry. "Vzhledem k mému vytížení jsem olympijské hry sledoval pouze příležitostně. Rozhodně gratuluji Veronice (Kozelské Fenclové – pozn. aut.)k solidnímu výsledku. Ohledně místních podmínek se potvrdilo, že v Riu je složitá voda, která nemá žádná pevná pravidla, tož uvidíme,“ přidal svůj postřeh televizního diváka.
Smutné podle Bíny je, že z paralympiády v Riu byli vyloučeni na základě kolektivní viny i ruští sportovci, což se někomu nelíbí. "Myslím si, že doping je zpolitizované téma,“ říká Bína. "Existuje seznam zakázaných látek, který je společný pro všechny sporty. A je osobní zodpovědnost každého jednoho, že nebude brát. Řešit to principem kolektivní viny a následně kolektivním trestem považuji za nepřiměřené."
A jaké jsou ty dovolené podpůrné prostředky? Pro mne jednoznačně káva,“ směje se Bína.
