Vancouver - Když minulý rok testovali ve Whistleru dráhu pro olympijské hry, prohnal se jí zkušební sáňkař rychlostí místy až 160 kilometrů za hodinu.
"Ta trať by neměla být tak rychlá," pronesl tehdy šéf Mezinárodní sáňkařské federace Josef Fendt. Pár měsíců po jeho slovech se ve výjezdu ze zatáčky číslo 16 zabil jedenadvacetiletý Gruzínec Nogar Kumaritašvili.
Současně s úvahami, co dělat s kritickým úsekem, se nyní všude probírá otázka, zda kromě Gruzínce samotného za jeho smrt může někdo další. A mezi sáňkaři ve Vancouveru - možná překvapivě - se našli tací, kteří odpověděli kladně.
Čtěte více:
Saně se pojedou. Kvůli tragédii možná zkrátí trať
Noční blog: Dává smrt na olympiádě důvod ji zastavit?
Výjezd ze zatáčky, která mladého závodníka katapultovala přímo na železný nosník, se teď bude zvedat do výšky. Zeď vyroste, aby při opakování stejné chyby, jakou Nogar udělal, zůstal závodník v korytě.
Jinak je ale trať podle dobrozdání koronera, který vyšetřuje v Kanadě každé náhlé úmrtí a tudíž i Kumaritašviliho smrt, v pořádku.
Jury se rozhodla, že trať zkrátí. Sáňkaři pojedou z nižšího startu pro ženy, ženy budou startovat z okna pro juniory.
Šéf rakouského sáňkařského svazu Christoph Schweiger, který Gruzíncovu nehodu viděl, jako první otevřeně vyslovil myšlenku, že špičkoví závodníci by nemuseli jezdit tak rychle. "Bohatě stačí 120 kilometrů za hodinu," domnívá se funkcionář i znalý trenér. Ale to samozřejmě mluví o Italech, Němcích, Rakušanech, Kanaďanech. Nikoliv o nezkušeném Gruzínci.
Když se Nogar zabil, jel přibližně 140 km/hod.
„Gruzínci nejsou Němci, Rakušané, Italové," řekl Schweiger. Myslel tím nejen technickou vyspělost, ale také možnost tréninku na obtížných tratích.
K tomu se váže další povzdech nejmenovaného člena americké výpravy, který mimo jiné dokládá to, jakou nervozitu způsobila tragédie v jinak soudržném týmu světových sáňkařů.
"Před hrami si domácí Kanaďané mohli sjíždět koryto stokrát i víckrát, postěžoval si zmíněný Američan. „My jen párkrát," doplnil.
„Představte si, že zakopnete a spadnete na ulici. Bude to nepříjemné. A teď to samé udělejte na střeše auta, které jede 140 km/h, popsal Američan Gruzíncovu nehodu.
Trať ve Whistleru - označená i po nehodě za přijatelnou podle všech pravidel - se od ostatních liší v tom, že neustále klesá. Jinde na světě jsou zařazeny úseky, kdy závodníci jedou rovně, ale tady nikoliv. Je to obtížné i pro zkušené borce. Den před tragédií havaroval v oblouku číslo 11 velezkušený Ital Armin Zöggeler.
David Epstein, velký znalec zimních sportů, který ve Vancouveru píše pro časopis Sport Illustrated, odbyl debaty o tom, že třeba v Německu jsou dráhy ještě nebezpečnější: „Tady rozhoduje rychlost. A samozřejmě, že Whistler nejrychlejší na světě."
