reklama
 
 

Zatoulané české tenisové talenty zařídily baráž. K dávnému lesku má ale daviscupový tým daleko

9. 4. 2018 13:55
Čeští tenisté porazili o víkendu Izrael a zařídili si baráž o Světovou skupinu Davis Cupu. Tam je ale čeká větší dřina.

Praha - To téma vykukovalo ze všech koutů skromné haly v Porubě. Skončila jedna česká daviscupová generace v čele s Tomášem Berdychem či Radkem Štěpánkem a nastupuje nová, která má za úkol dostat se zpátky mezi elitu do Světové skupiny.

Bylo to až symbolické, když kapitán Jaroslav Navrátil nechal o víkendu proti Izraeli sedět zkušeného Lukáše Rosola a maximálně vytěžil dvojici Jiří Veselý a Adam Pavlásek. Skoro jako by si řekl: "Tak se, kluci, ukažte a koukejte si ten postup pořádně odmakat a zasloužit."

Takhle ostře to šéf českého výběru asi nezamýšlel a spíš se ohlížel na aktuální formu reprezentantů, která momentálně u nikoho není kdovíjaká, ale nabízí se to. Veselého s Pavláskem pojí pověst dvou talentovaných mladíků, o kterých se léta mluvilo jako o nástupcích Berdycha se Štěpánkem, kteří jednou potáhnou národní mužstvo.

Máme rok 2018, prvnímu je 24, druhému 23 a forma vycházejících českých hvězd budí spíš rozpaky. Veselý jako někdejší juniorská světová jednička absolutně neprodává potenciál, který v něm je, a krčí se až v sedmé desítce žebříčku.

Jen zřídka vyhraje na turnajích alespoň dva nebo tři zápasy za sebou. Jeho největším úspěchem je dodnes triumf na menším turnaji v Aucklandu před třemi lety a o rok později skalp tehdy rozjeté světové jedničky Novaka Djokoviče na antuce v Monte Carlu.

Pavlásek je na tom ještě hůř. Tenista z prostějovské líhně byl v minulosti dvakrát vyhlášen českým talentem roku, nyní mu, také kvůli zraněním, patří pozice až ve třetí stovce žebříčku. Trápí se i na challengerech. Davis Cup je tak pro něho téměř jedinou šancí, jak se vytáhnout před českými fanoušky a dostat se na televizní obrazovky.

Oba v rozhovorech krčí rameny a moc nevědí, v čem ta jejich marnost na okruhu vězí. Veselý tuší, že potřebuje srovnat hlavu a získat sebevědomí. Pavlásek zase v minulosti několikrát přiznal, že někdy býval flink a k větší tréninkové dřině neměl tu správnou motivaci, což by rád změnil. 

Na postup do baráže tahle dvojice s přehledem stačila. I když síla soupeře byla slaboučká a výhoda domácího prostředí obrovská, protože izraelští hráči znají antuku spíš z televizních přenosů než z vlastní zkušenosti, je třeba nezkušené české reprezentanty pochválit, jak duel zvládli.

Jenže boj o návrat do Světové skupiny bude úplně o něčem jiném. Vždyť o udržení v elitě budou v září bojovat takové země jako Austrálie, Švýcarsko, Velká Británie, Kanada, Srbsko nebo Japonsko. Tedy reprezentace, které při dobré kondici všech reprezentantů mají minimálně jednoho hráče v první desítce nebo alespoň dvacítce.

Češi se díky solidnímu daviscupovému žebříčku ve středečním losu těm nejzvučnějším jménům nejspíš vyhnou, ale i takové sousední Rakousko nebo nevyzpytatelná Bosna může být těžkým soustem.

Proto musí být víkendový výkon českých mladíků spíš povzbuzením než uspokojením, že na vakuum mezi Světovou skupinou a evropsko-africkou zónou tohle stačí. K návratu dávného lesku daviscupového týmu je ještě hodně daleko.

Však se Pavlásek po vítězné singlové premiéře v pátek dušoval, že Davis Cup je pro něho v kariéře nejvíc a je hrdý na to, že mohl České republice přinést důležitý bod. Proto by nyní měl následující půlrok nakopnout motory a zkusit se na okruhu herně vyšvihnout, aby v září nemusel před silnějším protivníkem klopit oči. A stejně tak Veselý. Musí si uvědomit, že i příště to bude stát na nich, nikoho jiného už kapitán k ruce nemá.

autor: Miroslav Harnoch | 9. 4. 2018 13:55

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama