Praha - Nikdo z nás si nemůže pamatovat, s jakými předsudky bojovali na přelomu 19. a 20. století pořadatelé prvních tenisových grandslamů či Davis Cupu, abychom měli srovnání. Ale pochybovačů kolem prvního ročníku Laver Cupu bylo opravdu dost.
Co je to za turnaj, proč by ho měli chtít nejlepší hráči světa vůbec hrát a nebude to jen obyčejná exhibice? Podobných otázek byl mezi tenisovými fanoušky hotový roj a obzvlášť v České republice se to už od zveřejnění cen balíčků vstupenek do pražské O2 areny skeptickými rýpaly jen hemžilo.
Zvlášť, když organizátoři ani nenaznačili, za jaké peníze mají hráči do Prahy přicestovat. Zůstalo jen u spekulací, které mluvily o šestimístných cifrách v dolarech pro ta nejzvučnější jména.
Úvahy o tom, že se tenisté přijedou do srdce Evropy jen pokochat krásou historických Hradčan, případně ochutnat pověstné české pivo a trochu se pobavit před tisícovkami natěšených fanoušků, mohl zaplašit jen kvalitní zážitek z celého víkendu.
A ten přišel. Pokud někoho nepřesvědčilo předchozích jedenáct zápasů, ten poslední do tuctu musel veškeré pochybnosti definitně utnout. Zápas Rogera Federera proti Nicku Kyrgiosovi patřil k tomu nejlepšímu, co tenisová historie pamatuje.
Úžasná hra s dramatickými zvraty na obou stranách. Takový výkon ze sebe jen těžko vymáčknete, pokud byste jeli na půl plynu. V tvářích obou hlavních protagonistů se zračil chtíč po vítězství a stejně žily utkáním i týmové lavičky.
Pochopili to i fanoušci. Zatímco v pátek si tribuny na Laver Cup teprve zvykali, pořádně nevěděli komu fandit a spíše jen čekali, co jim "herci" dole na kurtu předvedou, v neděli večer to v O2 areně neuvěřitelně žilo a po rozhodujícím duelu měl Kyrgios téměř stejně bouřlivý aplaus jako vítězný hrdina Federer.
Samozřejmě byla to i show. Především výběr světa se staral o to, aby měli kameramani při pauzách mezi výměnami co vysílat a na lavičce předváděli jeden cirkusový kousek za druhým.
Pořadatelé zase přispěli netradičním černým dvorcem, atraktivní světelnou show či digitálními efekty. Jeden z objektivů snímal hráče i ze sítě a na kostce mohli diváci sledovat prostřihy do zázemí stadionu, kde se hvězdy připravovali na zápas.
Důležité ovšem je, že pozlátko kolem nepřebilo úroveň tenisu na kurtu. Tam se všichni snažili vydat ze sebe maximum.
Těžko mohl mít Laver Cup lepší ambasadory než Rafaela Nadala a Rogera Federera. Vždyť právě druhý jmenovaný měl tu spásnou myšlenku a chtěl podnikem, kde si to rozdají týmy Evropy a zbytku světa, vzdát hold australské legendě Rodu Laverovi. Přitom právě Švýcar je nejúspěšnějším tenistou historie a sám by si nějakou podobnou poctu zasloužil.
Když se takoví dva velcí rivalové potkají v jednom týmu jako staří přátelé, na lavičce se podporují a na kurtu nechávají poslední zbytky sil, musí zákonitě i ostatní hráči brát takovou akci vážně nehledě na to, kolik jim je let. Jména Nadal a Federer mají váhu.
Úvodní ročník Laver Cupu se tak jejich velkou zásluhou povedl nad očekávání skvěle. Jeho osud už ale není tolik v rukou těchto pánů jako spíš v rukou jejich nástupců. Turnaj má šanci přežít jen v případě, že na něj rok co rok budou jezdit ti opravdu nejlepší hráči.
Je otázkou, co s ním udělá Davis Cup, kde předcházející týden probíhají semifinálové a barážové duely. Budou chtít jedničky svých zemí po US Open absolvovat dvě týmové soutěže za sebou? Nebo si vyberou jednu? To ukáže budoucnost. Věřme, že Praha zahájila novou etapu tenisové historie.
