Našlápnuto měla ostravská rodačka opravdu skvěle. Na přelomu milénia ji WTA vyhlásila nováčkem roku. A aby také ne. Zahrála si dokonce čtvrtfinále US Open v roce 2001 a dotáhla to až na 16. místo v žebříčku.
Pak ale přišel zlom. Začala mít velké zdravotní problémy, které ji donutily ukončit kariéru předčasně, a to už ve 22 letech.
Po letech přiznala, že na tom měl velkou zásluhu i její otec Jan Bedáň, který ji trénoval a fyzicky i psychicky trestal.
"První, co si vybavím, je, jak jsem utíkala kolem kurtu, aby mě nechytil. Teď to zní možná legračně, ale pro děcko, které nemá takovou sílu, to byl tep 200 a strach," řekla v podcastu Bez frází Bedáňová, která příští rok na jaře oslaví 40. narozeniny.
Někdejší tenisový talent přišel s drsným příběhem až loni, tedy téměř čtyři roky po smrti Bedáně. Dlouho v ní vzpomínky zůstávaly a málokomu se úplně otevřela. O to drsnější výpověď poté přinesla. Přiznala, že týrání otce dospělo tak daleko, že přemýšlela o sebevraždě.
"Dostanete facky za nic, rozhodně za nic důležitého, ležíte v posteli a honí se vám hlavou, že to zítra přijde zase nanovo. Tak si říkáte, jestli to má cenu. Na druhou stranu jsem si pak uvědomila, že i tak mě to na kurtu baví, zvlášť ten pocit, když vyhrávám," popsala.
Po psychické stránce prý také moc dobře věděl, co při nějakém úspěchu či neúspěchu říct, aby dceru popíchnul a zpražil.
"V autě jsem předstírala spánek"
"Byly to hlášky typu 'stejně nikdy nebudeš dobrá, nikdy nic nedokážeš, skončíš někde ve fabrice'. Říkal, že až budu mít děti, tak to chování pochopím, že mi z nich jinak vyrostou ničemové," vysvětlila.
Dodnes si pamatuje okamžik, kdy dosáhla největšího úspěchu v kariéře. Porazila Moniku Selešovou a postoupila do čtvrtfinále US Open.
"Podal mi ruku a řekl, že to byla dobrá náhoda, ale že uvidíme až v dalším zápase, jestli to opravdu náhoda nebyla. Od blízkého člověka čekáte, že vám aspoň pogratuluje, ale to on nedělal," vzpomínala.
Bedáň přitom platil za inteligentního trenéra, který v tenise vedl nejednoho českého reprezentanta. Mezi ženami pomáhal například sestrám Plíškovým, mezi muži vedl Iva Mináře nebo Jana Hájka.
"Byl to učitel 24 hodin, pořád něco vyprávěl, v autě jsem kolikrát musela předstírat spaní, abych si mohla vydechnout. Když jsem se ho ptala, proč je na mě hnusný, když na ostatní milý, vysvětloval to tak, že takový musí být, abych to někam dotáhla," uvedla.
I proto otce nikdy nebrala jako otce, ale spíše jako trenéra. Maminku přitom kvůli tenisovému nasazení a cestování po světě viděla jen pár měsíců v roce už od 14 let.
"Jsem splachovací typ člověka. Za pár hodin nevím, co bylo, což je asi důvod, proč to mezi námi takhle mohlo dlouho fungovat."
Přece jen se to na ní ale podepsalo, ke konci kariéry měla problémy s bulimií. Navíc nikdy neměla menstruaci, musela si ji vynucovat pomocí léků, což je jeden z důvodů, proč nikdy neměla děti.
"Když se mě někdo zeptá, říkám 'nechci, nemůžu'. To asi situaci dobře vystihuje. Kdybych chtěla, bylo by to fyzicky velmi náročné. Nikdy jsem ale neměla potřebu je po těch zkušenostech mít. Strach z toho, jestli bych to zvládla, byl tak velký, že jsem do toho nešla," dodala.
S dětmi ale pracuje na kurtu. Má vlastní tenisovou akademii, kde trénuje děti i dospělé. Snaží se ale postupovat opačně, než jak pracoval její otec.
"Asi není přesný návod, jak postupovat, kdy děcko popostrčit k tréninku a kdy by si mělo říct samo. Proto jsem nechtěla trénovat profesionálně a užívám si, že trénuju amatéry, rekreační hráče. Tenis mě hrozně baví a předávám tu radost z něj dál," přiznala Bedáňová.
