Londýn (od zvláštního zpravodaje) - Už během prvních míčků bylo nasnadě, že s Nickem Kyrgiosem není něco v pořádku. Černý kůň mužské dvouhry vstoupil do prvního kola Wimbledonu malátně. Až ospale.
Mladý Australan se jen líně toulal po kurtu a i jeho tradiční Yellow Army v prvních řadách kurtu číslo 3 vypadala nezvykle přepadle.
Žádné divoké fandění, jen nesmělý potlesk po hrstce dobrých momentů. A čím víc se Kyrgios propadal do totální deprese, tím jen rostl skvělý výkon šestadvacetiletého Francouze Pierra-Huguese Herberta. Dva sety outsider vyhrál, k třetímu už nastoupit nemusel.
Australské zlobivé dítě světového tenisu duel vzdalo. Píchavá bolest v kyčli už se nedala snést. Však taky Kyrgios nazlobeně bouchl do fyzioterapeuta, který se snažil se zlobivým místem něco udělat a nebyl přitom dostatečně opatrný.
Předtím to byla docela show. I když ji Kyrgios tentokrát z velké části nepředváděl záměrně. Některým divákům přišel humorný už jeho věčný boj s netypickými tříčtvrtečními bílými leginami, které si vysoký borec snad po každém míčku musel shrnovat zpět dolů.
Nebyly to ale jen leginy, jež hvězdu světového tenisu otravovaly. Tu se zle podíval na diváka příliš hlasitě komunikujícího do telefonu, za chvíli zase zkritizoval podavače míčků, který "by přece měl být o dost rychlejší".
Sám tenista ovšem nebyl rychlý ani trochu. Herbert si s ním dělal co chtěl. Vynikal pestrou hrou plnou přesných prohozů, dokonalých kraťasů a chytrých náběhů k síti. Na voleji předvedl šestadvacetiletý Francouz bezchybný výkon.
Kyrgios naopak kazil, k některým míčům se stavěl ledabyle. Alespoň tedy pobavil jinak, než tenisově. Když si šel soupeř vyměnit raketu, upustil Australan míček na základní čáru, aby si vyzkoušel golfový pat tenisovou raketou. Diváci se smáli, ale přece jen poněkud zdráhavě. Raději by viděli špičkový tenis.
Úsměv vykouzlil ještě jeden Kyrgiosův hrubě nepovedený return. Míček vyletěl takovou rychlostí daleko mimo kurt, že mladá paní v nejvyšších řadách stadionu jen spráskla ruce na prázdno a míček chytila hlavou.
Jsem v pořádku, pokynula se smíchem dolů, to už ale Australan pomalým krokem kráčel k lavičce. Tam se zabalil do ručníku, kroutil hlavou a znuděně olupoval etiketu z lahve s vodou.
To už věděl, že je zle. Následovala marná snaha fyzioterapeuta a pak definitivní konec.
"Je to můj oblíbený turnaj, je to těžké takhle končit. Ale opravdu to nešlo. Jen doufám, že nebudu muset na operaci, té se chci vyhnout za každou cenu," tiše vyprávěl dvaadvacetiletý rodák z Canberry na tiskové konferenci.
"Vůbec jsem se necítil dobře. Vůbec," dodal se skloněnými zraky. Wimbledon přišel hned první den o jednu ze svých nejzábavnějších atrakcí.
