Její sympatickou jízdu sice v New Yorku zastínily jiné události, především šokující finále náctiletých senzací Emmy Raducanuové a Leylah Fernandezové, Krejčíková přesto poslala světu důležitý vzkaz: Jsem pořád tady. Musíte se mnou počítat. Jsem komplexní, nebezpečná na všech površích a především konzistentní.
Špička ženského tenisu bobtná, senzace a selhání “papírových” favoritek jsou na denním pořádku. Vyrovnanost výkonů tak je a bude naprosto zásadní podmínkou v cestě za úspěchy.
Newyorské čtvrtfinále Krejčíkové a posun na sedmé místo světa je v tomto ohledu dalším důležitým počinem. V určitém smyslu ještě podstatnějším, než byl samotný pařížský triumf.
Od vítězství na Roland Garros letos v červnu Krejčíkovou stále nepotkal žádný výpadek. Ani jediná slabší chvilka, jež by přitom byla vzhledem k jejímu extrémně náročnému programu a naprosto novému, dříve nepředstavitelnému tlaku pochopitelná a ospravedlnitelná.
Tenistka z Ivančic ale týden co týden dokazuje, že je její příslušnost k absolutní světové špičce víc než oprávněná. Udržuje stálou formu na vysoké úrovni, bez ohledu na rozličný povrch i podmínky.
Tu statistiku není na škodu ještě jednou zopakovat. Od konce května prohrála pouze čtyři zápasy, celkem jich přitom absolvovala úctyhodných čtyřiatřicet. Vyhrála turnaje ve Štrasburku, Paříži a Praze.
Působivě navíc zní i kraťoučký seznam jejích přemožitelek.
Dvakrát na Krejčíkovou vyzrála světová jednička Ashleigh Bartyová - v osmifinále Wimbledonu a v americkém Cincinnati. Na olympijských hrách v Tokiu český úkaz vyřadila budoucí zlatá medailistka Belinda Bencicová ze Švýcarska. Na US Open vystavila Krejčíkové stopku druhá hráčka světa, Běloruska Aryna Sabalenková.
A ta ve chvíli, kdy Češce evidentně došlo palivo, po předchozím vydřeném vítězství nad Garbině Muguruzaovou ji z kurtu dokonce museli odvádět lékaři.
Následný spor se Španělkou jasně ukázal, že česká tenistka zřejmě nebude vyhrávat soutěže v oblíbenosti. Nebude ani bestsellerem pořadatelů při nasazování na největší kurty. Nestane se miláčkem sociálních sítí, což dokazují i čísla “followerů”.
Nepoměr mezi její jen skromně narůstající popularitou a čerstvou atomovou explozí jménem Raducanuová snad nemůže být větší. Zatímco Češka má na Instagramu řádově desítky tisíc sledujících, osmnáctiletá Britka bleskově vystřelila někam k půldruhému milionu.
Krejčíková patrně nikdy nebude marketingovým zlatým dolem, o to ale ani nestojí. Je to dívka, která nade vše miluje tenis. Dlouhé roky tvrdě dřela, navzdory opakovaným nezdarům na dvouhru nikdy nerezignovala. Nespokojila se s úspěchy ve čtyřhře a teď si plní celoživotní sny.
Chce a dokáže se dál učit. Nehodlá polevit a ani pod vlivem pohádkového vzestupu u ní žádné uspokojení nepřijde.
Nebude zázrakem jednoho turnaje. Žádná náhoda nebo shoda šťastných okolností. “Rychlokvaška” typu Jeleny Ostapenkové, na kterou svět sportu po jednom grandslamovém titulu zase rychle zapomene? Na to zapomeňte.
Nevyplnily se ani další pesimistické vize: Češku soupeřky po prvotním vzestupu nepřečetly, tak jak to v mnoha případech bývá. Důvod je jednoduchý. Krejčíková disponuje nadstandardní herní inteligencí a na tu se nikdy plně připravit nejde, protože je adaptabilní, elastická a nepředvídatelná.
Pochybovačů nebylo zrovna málo, jejich výkřiky ale snad již definitivně utichly. Krejčíkové se jen tak nezbavíte. Naopak. Tohle byl teprve začátek. Před rokem nebyla ani v první stovce žebříčku, teď je etablovanou členkou absolutní elity, poháněna stále silnější dávkou sebevědomí.
