Váš příběh musí zaujmout nejen tenisového fanouška. Se ženou jste nechali podnikání a vše zasvětili kariérám svých dětí. Vy jezdíte s Lindou, manželka s Brendou. Bylo už letos znát, že se dcery posunuly zase o level výš, a šlo všechno ukočírovat tak, abyste program takhle rodinně zvládli?
Pořád je těžké to sladit. Holky mají jiný věk, hrají na různých okruzích, moc stejných turnajů nemají. Nepředpokládám, že by se to v příštím roce nějak změnilo, takže rodina bude celou sezonu dál rozdělená.
Což asi není pro holky legrace, vidět většinu roku jen jednoho rodiče. Vnímáte, že je turnaj úplně jiný, když to zrovna vyjde a na nějakém se všichni potkáte?
Je to velká výhoda, když můžeme být pohromadě. Atmosféra na turnaji je rázem uvolněnější. Pro holky je to motivace, těší se na to, že budou spolu hrát debl. Čtyřhra je moc baví a chtějí ji hrát na turnajích spolu. Jen se na nich musí víc potkávat.
Na kurtu obě působí vzdor svému věku mimořádně vyspěle. Co mimo něj? Projevuje se, že jsou to pořád ještě mladé slečny žijící světem sociálních sítí?
No jasně. Fungují jako normální teenagerky se všemi plusy i mínusy. Pokud na to máme nějaký vliv, tak se snažíme, aby moc času v digitálním světě netrávily. Je to pak často na úkor odpočinku a to v profesionálním sportu není ideální faktor.
Neobvyklé je však to, že nemají stálého trenéra, který by s nimi objížděl turnaje. V jaké to je fázi?
Pořád hledáme. Trenéra bychom uvítali. Ale není jednoduché najít toho správného. Tenis je individuální sport a trenér je moc důležitá osoba. Je potřeba, aby si tým sedl, aby si všichni rozuměli. Určitě je to pro nás handicap, mezera, kterou se snažíme vyplnit. Ale zatím to vnímám jako dílo náhody ho najít.
Na jaře jste s Lindou zkoušeli nizozemskou legendu Svena Groenevelda, který mimo jiné vedl třeba i Marii Šarapovovou. Přesto to po třech týdnech neklaplo. V čem je problém, co přesně hledáte?
Jde vyloženě o chemii. Náš tým je malý, musí se potkat stejné myšlení lidí. Ale vím, že to je to nejtěžší něco takového vychytat. Zatím se to nestalo.
Když tedy pomineme neustálé hledání trenérů, jak jste spokojený s uplynulou sezonou?
Byla to těžká sezona. Těžší než ta minulá. Pro Lindu to byl už třetí rok na okruhu, pro Brendu druhý. A bylo znát, že jsou soupeřky na holky víc a víc připravené. Když to zhodnotím týmově, nemůžeme být nespokojení. Brenda se v žebříčku posunula (111. místo), Linda je plus mínus tam, kde byla (92. příčka). Uvidíme, co přinese sezona příští.
Když jste byli na začátku cesty do světa dospělého tenisu, postěžoval jste si, že s holkami, zvlášť v Česku, nechce nikdo sparingovat. Zlepšilo se to, když si dělají větší a větší jméno?
Určitě. Hlavně pro Lindu, která objela všechny důležité a největší turnaje, tak už není problém sehnat kvalitní hráčku na sparing. Samy jí píšou a chtějí s ní hrát. Tenhle problém nám odpadl.
A u Brendy?
Tam to nastane asi až tak za rok, až se pořádně dostane na okruh a nebude ji brzdit věkový limit na počet turnajů. Ale nestěžujeme si, to pravidlo tam je, věkový limit musí hráčky respektovat a je potřeba podle toho volit akce a počítat s tím.
