Praha - Je to rodinný příběh, nad kterým trochu zůstává rozum stát. O tři roky starší bratr Filip je nadějí českého alpského lyžování, tatínek dokonce šéfuje svazovému úseku sjezdařů, ale Jonáš Forejtek běhá po kurtu s raketou v ruce a touží se alespoň přiblížit svému velkému vzoru Rogeru Federerovi.
A rozhodně má slušně našlápnuto, v létě sedmnáctiletý talent vyhrál mistrovství Evropy do 18 let a o rok dříve byl součástí českého juniorského daviscupového týmu, který nakonec slavil vítěznou trofej.
Přitom i on mohl být solidním závodním lyžařem. "Žili jsme s dětmi na horách, konkrétně ve Špindlu, kde jsem měl práci. Takže ráno jsem šel s kluky lyžovat, pak šli do školy, a když se vrátili, šli zase odpoledne trénovat. V létě se zase hrál tenis. Starší pak zůstal u lyží a mladší zase u tenisu," vysvětluje pro Aktuálně.cz otec Ladislav Forejtek.
V žácích se začaly výkonnostní rozdíly projevovat a každý si postupně nechal jeden sport už jen jako doplňkový. "Filip na tenis moc nebyl, byl to takový vztekloun. Víc to bavilo Jonáše a byl i šikovnější," vzpomíná Forejtek starší.
Sám má přece jen blíž k lyžování, protože v mládí na svazích závodil, i když si i tak rád tenis zahraje a využívá kurt, který mají v druhém domově v Plzni.
"Hodně funguje moje žena, která vždycky rozvážela děti po trénincích a kroužcích. Tím, že jsme bydleli přes zimu ve Špindlu, to bylo jednodušší i pro mě, že jsem mohl investovat čas do tréninku s kluky a nepotřeboval jsem tolik peněz, abych si platil trenéry," vysvětluje nový šéf úseku českých alpských lyžařů.
Což ovšem neznamená, že by v rodině Forejtkových měl tenis nějakou druhořadou pozici. Naopak. "Jonášův děda z manželčiny strany Pavel Macenauer hrál za první republiky Davis Cup, tenis je u nás zakořeněný," prozradil.
Dědeček si zahrál dokonce dvakrát finále tehdejšího evropského pásma Davisova poháru a zúčastnil se olympijských her v Paříži v roce 1924. Po evropském titulu mezi juniory ho Jonáš začíná pomalu dohánět.
"Tenhle úspěch ho nakopne. Teď bude mít ještě lepší zázemí. Momentálně trénuje na Spartě. Jeho osobním trenérem se stal Honza Mertl, tak s ním bude objíždět turnaje. Zajistili jsme na to finance i ve spolupráci s tenisovým svazem, je to na dobré cestě," pochvaluje si tatínek.
V době, kdy český mužský tenis prožívá krizi, je každý nový talent obrovsky cenný. Podle bývalého daviscupového reprezentanta Radka Štěpánka momentálně mladíkům chybí vůle se dál rozvíjet a jsou brzy uspokojení tím, co dokázali.
"A já s tím souhlasím. Myslím si, že v tenisu je to o tvrdém tréninku. Hrát čtyři pět hodin denně a trénovat. Málo lidí chce takovou dřinu podstoupit," uvažuje Forejtek, proč v tenisu chybí noví Berdychové a Štěpánci.
Junior na svazích potřebuje až půl milionu ročně
Věří, že právě jeho syn by mohl být tím, který tlak při přesunu k dospělému tenisu snese. "Je cílevědomý, baví ho to. Napůl trénuje v jedné akademii v Německu. Dělá pro to hodně. Navíc i docela vyrostl, uvidíme, jak mu to půjde. U něj je výhoda, že to není flink, funguje samostatně a na nic se jen tak nevykašle."
Na absenci českých mužských hvězd ale žehrají i alpští lyžaři, u kterých po odchodu Ondřeje Banka také chybí nová výraznější tvář. "V lyžování chybí systém. Chce to trénovat týmově. Závodníci spolu při tréninku soupeří a mají lepší zázemí. Když jsou tři čtyři lidi na kopci, tak trénink má efekt. Jede se s kamerami, s časomírou, ladí se materiál. To dělá rozdíly," vysvětluje Forejtek.
Jeho další syn, dvacetiletý Filip, je jednou z nadějí. Mezi juniory byl pátý na mistrovství světa a podíval se i na olympijské hry. Dobře tak ví, jaké to je, z pozice rodiče podporovat ratolest v cestě za úspěchy, a tak chce na svazu prosadit lepší systém.
"Žákovskou kategorii obstarají bez problémů rodiče, když to nejsou blázni. Průměrná sezona může stát žáka 50-100 tisíc, což by pro normálně pracující lidi mohlo být dosažitelné. S juniorem už je to horší, ten potřebuje od 200 tisíc do půl milionu," dodává.
