Spí na dřevě, sotva vydělá na jídlo. Teď běží o zlato

djl
11. 8. 2008 17:00
Přesto je hrdý, že reprezentuje svou zemi - Kambodžu
Rozsvícené olympijské kruhy v čínském Národním stadionu při zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Pekingu.
Rozsvícené olympijské kruhy v čínském Národním stadionu při zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Pekingu. | Foto: Reuters

Peking/Phnom Phen - Je držitelem stříbrné medaile v maratonu a bronzové medaile v běhu na 5 000 metrů.

V těchto disciplínách je dokonce nejlepším široko daleko. Přesto spí na dřevěné posteli na stadionu, kde trénuje, a nemá dost peněz ani na běžecké boty.

Příběh jak vystřižený z počátků novodobých olympijských her. Přesto je jedním z těch, které zdobí olympiádu v Pekingu. Kambodžského běžce Hema Buntinga ve svém seriálu "BBC proti nerovnosti" představil server BBC.

Video BBC o Hemu Buntingovi si můžete pustit ZDE

Obě medaile získal loni na posledních hrách jihovýchodní Asie v Thajsku. Stříbrnou za druhé místo v maratonu, bronzovou pak v běhu na 5 000 metrů. Medaile uchovává v úzké trubce zakryté dřevěným uzávěrem.

Nyní je jedním ze čtyř reprezentantů Kambodži na olympiádě v Pekingu.

Bydlí na stadionu. Ne z nadšení

Jeho účast na olympiádě, stejně jako účast dalších Kambodžanů, je po vyslechnutí jeho životního příběhu jen stěží uvěřitelná. V místnosti, kde bydlí, jsou desítky dřevěných postelí namačkaných tak, že se kolem nich dá jen stěží procházet.

Foto: Aktuálně.cz

Další vybavení místnosti tvoří jen sítě proti moskytům a osobní věci spolubydlících. Jak sám Hem přiznává, životní podmínky to jsou na hony vzdálené těm, jaké lze pokládat za základní.

"Moji kolegové z týmu se občas vracejí pozdě v noci, kdy se snažím odpočívat," popisuje svůj život.

To by samo o sobě nebylo tak špatné, kdyby Hem nemusel vstávat a trénovat tak brzy. Trénink mu obvykle začíná s východem slunce.

Sportovci? V Kambodži občané druhé kategorie

Společně s rozbřeskem tak vybíhá a svádí souboj s hustou dopravou v hlavním městě. Takové prostředí samozřejmě není pro maratonce ideální, obzvláště když se k dopravním prostředkům přidají davy přecházejících chodců.

"Je tu zkrátka moc lidí. Někdy jde dav oběhnout, jindy musím úplně zastavit," popsal Bunting své každodenní peripetie při trénincích.

Podobně na tom jsou i jeho kolegové, kteří se připravují přímo na zchátralém stadionu nesoucím příznačný název - Olympijský.

Češi nastupují za vlajkou, kterou nese Štěpánka Hilgertová.
Češi nastupují za vlajkou, kterou nese Štěpánka Hilgertová. | Foto: Reuters
Vizitky všech českých sportovců v Pekingu:
Kdo je kdo: Poznejte všechny Čechy na olympiádě

Těsně před návštěvou reportérů BBC se prý atleti nedostali na stadion vůbec. Správce totiž neotevřel bránu a přítomný zaměstnanec jim jen řekl, že správce nedorazí, tak ať jdou trénovat jinam.

Personál stadionu, stejně jako mnozí z tamních obyvatel, je totiž považují za druhořadé občany. Problém je podle Buntinga i jeho sparing partnera Chenga Chandara jasný. Jako mnohde jinde je jím nedostatek peněz.

Hrdý reprezentant Kambodži

Bunting dostává od státu necelých 50 dolarů měsíčně (750 korun).& To je sice v porovnání s průměrným příjmem jednoho Kambodžana, který činí asi 380 dolarů ročně, lehký nadprůměr, nicméně na náklady profesionálního sportovce to stačí jen stěží.

Protože jej - na rozdíl od sportovců z bohatších zemí - nesponzoruje žádný z velkých koncernů, mohl na olympiádu odjet jen díky příspěvku několika soukromých osob. Bez nich by neměl ani na pořádné běžecké boty.

I to, jak se Bunting dostal do reprezentace, připomíná poněkud drsný pohádkový příběh. Pochází z devíti sourozenců farmářské rodiny v provincii Stung Treng. Tam si jej jako nadějný talent vyhlédli sportovní činitelé na místních tradičních oslavách.

I přes všechny zmíněné problémy je Bunting hrdý, že může svou zemi reprezentovat a necítí žádnou zášť.

"Je to úžasná věc, že svou zemi mohu reprezentovat," nechal se slyšet se smíchem na rtech.

 

Právě se děje

Další zprávy