První ženu ve formuli 1 dovedla na vrchol sázka s bratry. Byla rychlejší

Aristokratka z Neapole a první žena za volantem vozu formule 1 sice před deseti lety zesnula, její odkaz ale žije dál.

Vždyť jde o ženu, která v padesátých letech minulého století zdolávala nejen závodní tratě, ale i předsudky.

Italka se narodila roku 1926 v bohaté rodině a od mládí tíhla k adrenalinovým sportům. Nejdřív se věnovala jezdectví, ale sázka s jejími dvěma bratry ji přivedla k automobilům.

„Říkali, že nebudu rychlá. Tak jsem jim to chtěla dokázat,“ vzpomínala později de Filippisová na své začátky.

V roce 1948 usedla do Fiatu 500 a hned ve svém prvním závodě mezi Salernem a Cavou de’ Tirreni zvítězila. Ta chvíle nebyla jen sportovním úspěchem, ale začátkem cesty, na jejímž konci stála formule 1.

Cesta do F1 ale nebyla vůbec snadná. Motoristický sport byl tehdy i dnes převážně mužskou doménou a de Filippisová se často setkávala s otevřenou nedůvěrou.

Jeden závodní funkcionář prý dokonce řekl: „Jediná helma, kterou by žena měla nosit, je ta u kadeřníka.“ Přesto se Italka nenechala odradit a tvrdě pracovala na svém řidičském umění.

První velký krok přišel v roce 1958. Tehdy usedla za volant Maserati 250F a účastnila se závodu formule 1. Ačkoli se jí nepodařilo na Velkou cenu Monaka kvalifikovat, o pár závodů později v Belgii už se do startovního roštu postavila.

Stala se tak první ženou, která kdy závod F1 skutečně odstartovala. A hned ve Spa-Francorchamps si dojela pro svůj nejlepší výsledek – desáté místo. Tehdy to ještě na body nestačilo.

Kariéra průkopnice ve formuli 1 byla krátká. Po několika pokusech kvalifikovat se a dvou závodech, které nedokončila kvůli technickým problémům, přišla v roce 1959 rána, která změnila její život.

Její kolega a přítel Jean Behra zahynul při nehodě během závodního víkendu a de Filippisová, zdrcená ztrátou, se rozhodla s aktivním závoděním skončit. „Už jsem ztratila příliš mnoho přátel,“ osvětlila později důvod svého rozhodnutí.

Po ukončení kariéry zůstala ve světě rychlých kol a byla inspirací pro další generace žen, které se rozhodly proniknout do zákulisí, na závodní okruhy nebo „erzety“ rallye.

Dnes, o deset let později, zůstává Maria Teresa de Filippisová symbolem odvahy, vášně a odhodlání. „Nebyla jsem tu proto, abych bourala rekordy,“ řekla jednou. „Ale abych ukázala, že tu můžeme být i my ženy.“