Měsíc jim trvalo založit tři výškové tábory, uhýbali padajícímu ledu i kamení. Přesně před 40 lety se kanadsko-polská výprava dostala na vrchol Tyrkysové bohyně, jak zní tibetský výklad hory Čo Oju. Poprvé v zimním období a jihovýchodní stěnou. I když tady hlavním hrdinům přálo štěstí, později některé z nich dohnal tragický osud.
Útok na vrchol je tady
Teď už je zbytek týmu odkázaný jen na vysílačky a dalekohled, protože dvě černé tečky jim po skále pomalu mizí z dohledu. Počasí se horší každým metrem, na vrcholu fouká vítr na úrovni vichřice. Dvojice se poslední metry musí plazit, aby je ostrý poryv nesmetl.
Pak zarachotí vysílačka: "Haló, slyšíte mě?" ozve se z ní.
Zawada okamžitě zakřičí: "Jste na vrcholu?"
"Nevím, nemám tušení. Všechno, co vím, je, že výš už to nejde," zní odpověď.
Povedlo se. Berbeka a Pawlikowski se doplazili na vrchol s vlajkami napíchnutými na cepíny, aby je vítr okamžitě neutrhnul.