České Budějovice - Tomáš David patřil k těm nejlepším florbalistům v jihočeských tělocvičnách. Má za sebou několik zápasů v Národní lize a bývalý trenér extraligového Chodova Marcel Pudich o něm prohlásil, že kdyby chtěl, mohl by hrát nejvyšší českou soutěž. Pak ale přišel jediný trénink na vozíku a vše se změnilo. Smysl florbalu totiž našel na stejném hřišti se stejnými mantinely i se stejnými brankami, jenom s jiným způsobem pohybu. Na kolech vozíku s budějovickými Štíry.
Jak dlouho se věnujete florbalu?
Nikdy jsem nebyl supertalent na jednu věc, spíš mi toho šlo vždy trochu víc na lepší úrovni. A přes fotbal, karate, thajský box a lásku k hokeji jsem se dostal k florbalu. Generace dětí, která vyrůstá nyní od elévů s florbalkou v ruce je a bude úplně jinde než já, když jsem se florbalu začal pořádně věnovat až v 16 letech.
Proč u vás v posledních letech zvítězil florbal na vozíku?
Vše se u mě změnilo ve chvíli, kdy jsem začal pravidelně na vozíku trénovat. Ozvaly se problémy s kolenem a florbal na vyšší úrovni mě přestal naplňovat. Běhat pětkrát týdně na tréninku, jezdit stále stejná cvičení mě omrzelo a potřeboval jsem nový impuls. Odjel jsem na prázdniny do Dánska hledat práci a tam zjistil, že mě florbal neustále baví, ale potřebuju si ho hlavně užívat. A to mi teď dává florbal na vozíku a "choďácký" florbal na krajské úrovni.
Jak vypadal váš první trénink na vozíku?
Byla to katastrofa. První trénink byl zkušební a jako mistři jsme si sedli na vozíky. To bylo tak všechno, co jsme zvládli. Rychle jsme pochopili, že to není tak jednoduché, jak to vypadá.
Jak dlouho vám trvalo dostat se do zápasové sestavy?
Rok jsem chodil jednou týdně trénovat a nepočítal jsem s tím, že bych mohl hrát zápasy. Ke konci sezony 2014/2015 jeli kluci na první mezinárodní turnaj do Švýcarska a dostal jsem nabídku jet s nimi. Myslel jsem, že jedu jako kustod a pomocník. Turnaj se povedl, ve finále jsme porazili český nároďák a já dokonce dal v tomto finále i gól.
Za Tatran Střešovice hraje na vozíku i Jan Natov, který v dubnu získal s Mladou Boleslaví extraligový titul. Byl to právě on, kdo vás inspiroval k hraní na vozíku?
Díky Honzovi jsem se dozvěděl, že na vozíku může hrát i zdravý hráč. Když jsem s vozíčkáři začal hrát, tak jsem mu psal o rady ohledně vybavení a rukavic. On mi poradil nějaké tipy, ale já jsem ho stejně neposlechl a hraju bez rukavic.
Poznáte na Honzovi jeho kvality z choďáckého florbalu? Kdo z vás je lepší hráč na vozíku?
Honza se většinu času připravuje na Superligu a poslední měsíc trénuje s vozíčkáři. Je na něm vidět tréninkový deficit. Co se týče práce s hokejkou, tak na něj určitě nemám, ale na vozíku si ho snad povodím. (směje se)
Máte jako nehandicapovaný hráč oproti ostatním nějakou výhodu?
Rozhodně v rozsahu. Můžu se z vozíku daleko víc vyklonit a můžu pracovat s míčem dále od vozíku. Hraju si víc i se stabilitou vozíku a ve vysoké rychlosti tomu mohu přizpůsobit veškerý pohyb.
A naopak nevýhodu?
Herně řečeno trpím tím, že pohyb na vozíku nemám tak precizní a nemám takovou sílu v rukách jako kluci a holky. Dokážu na maximální rychlosti jezdit s těmi nejrychlejšími, ale co se týče akcelerace a pohybu na malém prostoru mám ještě hodně co dohánět. Navíc tam občas překáží hokejka.
Mají nehandicapovaní hráči speciálně upravený vozík, nebo hrají na stejném, jako ti handicapovaní?
Podle nových pravidel musí být všichni hráči na hřišti připoutáni. I ti zdraví. Ve většině případů jsou vozíky upraveny na míru s tím, že existují sedací vozíky a pár klekacích. Ty jsou určeny pro hráče se zdravou páteří. Jeden takový mám i já. Mám vyšší posed a tak se mi lépe střílí i přihrává. Navíc můžu hrát s míčkem před vozíkem a nepletou se mi tam kolena.
Když jste všichni připoutáni, můžete pomáhat překlopeným klukům?
Na tréninku jsme tu od toho my zdraví. V zápasech se sjedou spoluhráči i protihráči. Někteří hráči se ale dokáží zvednout i sami. Jako třeba opičák Zdenda Krupička. Jsou ale i situace, kdy hráč spadne a zápas se automaticky přeruší. Fair play tomu hodně nahrává. Navíc se zapojují hodně i rozhodčí a pomáhají tak plynulosti hry.
Jak kontaktní hrou je florbal na vozíku?
Nečekaně hodně. Pády záleží na těžišti vozíku. Čím výše je, tím snáze se překlopí. Já padám celkem často. Musím tomu přizpůsobit jízdu. Ve vyhrocených zápasech nejsou pády na lokty a ruce úplně neobvyklé. Dva až tři většinou vidět jdou.
Jak reagují diváci, když se odepneš, zvedneš a znovu si klekáš do vozíku?
Řekl bych, že informovanost je lepší a nikdo nebučí. Nikdy jsem neměl s něčím podobným problém. Pamatuji si, ale že jednou vyhrál Prague Wheel Open tuším Švédský tým, který působil jako by byla většina týmu víceméně úplně zdravá. Měli například problémy s kotníkem, nebo těžké úrazy s kolenem. Můžou chodit o berlích, ale oproti hráčům s poraněním míchy je to velký rozdíl. Když tento tým vyhrál a většina hráčů se zvedla a šla slavit, tak to byl asi nejzvláštnější pocit i z mojí strany, když vím, jak to chodí.
Jaký je největší rozdíl mezi "choďáckým" a florbalem na vozíku?
Pravidla jsou stejná. Až na výjimky, jako je hra vysokou holí, která samozřejmě není nad kolena, ale nad kolo. Jinak parta a vtípky jsou podobné. Ve zdravém florbale má i tak každý svou diagnózu. (směje se)
Platí gól kolem?
Platí. Je to jako v hokeji. Pokud to je úmyslné, tak neplatí, pokud pouze odrazem, tak samozřejmě platí.
Kolik nehandicapovaných hráčů hraje v české lize?
Každý tým má tak jednoho až dva. U nás v Českých Budějovicích máme čtyři, ale na zápasy jezdíme většinou jen v jednom, maximálně ve dvou. K tomu nám s vozíky pomáhá trenér Radek Šindelář a náš kustod, maskot a mecenáš Ivan Nestával.
Jaká je role zdravých hráčů v týmu kromě pomoci s vozíky?
Je to z části šichta, kdy děláme práci kustoda, pomáháme připravovat vozíky, foukat kola, skládat vozíky do aut a pomáháme s logistikou. Na mezinárodní turnaje řídíme, protože máme auta s manuální převodovkou a nejčastěji chodíme na benzinku pro kafe.
A co se týče pomoci v hale nebo šatně?
Jediný požadavek kluků je, aby ve sprchách byla židle. O zbytek se všichni postarají sami. Z 99% jsou soběstační. Rozhodně jim nikdo nemusí dělat chůvu.
Ke sportu patří jednoznačně i pozápasové pivo. Říká se u vás, že jdete na pivo, nebo že jedete na pivo?
Chodíme i jezdíme. Kluci používají to, co jim zrovna přijde na jazyk.
Jak to máte s černým humorem?
Jestli si člověk myslí, že je mistr černého humoru, nezná tyhle kluky. V šatně černý humor nezná meze. Opravdu tam nejsou žádné hranice.
Vyhýbají se vám jako nehandicapovanému hráči podobné vtipy, nebo jsou naopak adresovány převážně vám?
Je to rovnoměrné. A za ty roky, co s kluky hraju, tak se nebojím oplatit ostrý vtip ostrým vtipem na jejich adresu. Rovnoměrně to schytávají všichni kolem, včetně mě. Důležité je ale občas vtip zacílit i sám proti sobě, protože tak je to fér a každý by si měl ze sebe umět udělat srandu a nebrat se zbytečně vážně. Spíše mě překvapuje, kolikrát se přidají i soupeři a rozhodčí.
Jmenujte hráče, od kterého byste se chtěl něco naučit a co by to bylo?
Co se týče českých hráčů, tak je podle mě nejlepší hráč v ČR Fanda Šindelář, který i přes svůj vysoký handicap předvádí neuvěřitelné výkony. Ať s hokejkou, nebo s vozíkem. Poté mě napadá ještě Polák Jarek Kvapiš a chtěl bych trochu z rychlosti raketového Zdeňka Krupičky.
Spousta lidí vozíčkářský florbal nezná a nikdy ho neviděla. Od 2. do 4. srpna v Praze probíhá největší turnaj v Evropě Prague Wheel Open. Proč by lidé měli přijít na halu Na Třebešíně?
Jestliže Vás něco bolí a myslíte si, že máte nějakou bolístku a nemůžete kvůli tomu dělat nějaké aktivity, tak se přijďte kouknout. Uvidíte hráče, kteří jsou na tom co se týče fyzického stavu jinde a navzdory tomu předvádí naprosto neuvěřitelné výkony a nevypustí žádnou věc. A to je přesně to proč to dělám.
Když to vezmeme mimoflorbalově. Co vám dala společnost vozíčkářů?
Dala mi nadhled toho, že existuje jedna nejdůležitější věc a tou je zdraví a ostatní věci se odvíjí hlavně od něj. Od té doby si na sebe dávám daleko větší pozor. Nedělám tolik kravin, protože znám příběhy, jak se kdo dostal na vozík a často jsou to situace, které vypadají na začátku nevinně. Takže neblbnout. A to jak při běžných denních činnostech, tak hlavně s alkoholem v krvi nebo za volantem.
Když tohle znamená florbal na vozíku pro vás, co znamená florbal pro "vozmeny"?
Je to jednoznačně o komunitě, se kterou se hraje a o srandě, kterou zažijete s partou lidí, kterou máte rádi. To je obecně na kolektivním sportu ta nejdůležitější věc a ta ani tady není rozdílná. Být s lidmi a užívat si každou chvíli. To jsem i já na vozíčkářském sportu pochopil.
Myslíte, že je pro vozíčkáře velký výběr sportů?
Pokud někdo sedí doma a říká si, že pro něj není žádný sport, který by mohl kvůli svému handicapu dělat, stačí se zeptat a být trošku aktivní. Najde se sport i komunita. Je hodně sportů a hodně druhů postižení. Tyto dvě skupiny se musí někde potkat. A dnes už se sporty upravují tak, aby se opravdu pro každého dalo něco najít.
