Bratislava - I přesto, že se sjezdové lyžování bere jako individuální sport, na úrovni handicapovaných závodníků to tak vždy být nemusí. Lyžařka a trasérka si musí sednout jak po  profesionální stránce, tak lidsky. "Jsme tým, jsme dvojice a jsme nejúspěšnější paralympioničky na Slovensku," představuje tandem stručně dvaatřicetiletá rodačka z Rožňavy Henrieta Farkašová, závodnice v alpském lyžování zrakově postižených.

"Úloha trasérky je dost podceňována, nepřikládá se jí dostatečná důležitost, i když najít někoho, kdo je na této pozici dobrý, je mimořádně náročné. Trasér musí na svahu absolvovat vše se závodníkem a zaslouží si plné uznání. Zjizvená kolena máme obě," prozrazuje trasérka Natália Šubrtová. "Spolupráce je naprosto klíčová, jsme na sebe navzájem závislé. Zrakově postižení lyžaři se spoléhají na naše oči a musí nám stoprocentně důvěřovat. Fungovat to pak musí také v dynamice celého vztahu, rozumět si musíme i mimo svah. My se nyní koncentrujeme spíše na technické drobnosti, věci týkající se zkvalitnění jízdy."

Sympatické Slovensky se mají čím pyšnit. Na svém kontě mají devět zlatých, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili z paralympijských her z Vancouveru, Soči a Pchjongčchangu, jsou dvanáctinásobnými mistryněmi světa a třikrát získaly Velký křišťálový glóbus.

Farkašová tomuto ocenění přikládá speciální význam: "Osobně považuji za výjimečný Velký křišťálový glóbus ze sezóny 2011/12, protože se rozhodovalo do posledního závodu, napětí panovalo do posledních okamžiků. Člověk musí sbírat body během celé sezóny, získat ho je mnohem náročnější, a tak jsme triumf po obrovském napětí prožívaly o to intenzivněji."

Henrieta Farkašová byla v roce 2014 vyznamenána Řádem Ľudovíta Štúra I. třídy, který se uděluje za signifikantní zásluhy a za mimořádně šíření dobrého jména Slovenské republiky v zahraničí. K lyžování se však dostala poměrně pozdě, poprvé si tento sport vyzkoušela až jako sedmnáctiletá. "Bylo to poměrně pozdě. Jednak nepocházím z lyžařského kraje, a protože jsem navíc měla zrakový handicap, tak nad lyžováním rodiče neuvažovali. Dostala jsem se k němu až na střední škole. Ten pocit, když stojíte poprvé na lyžích, vítr vám fouká do vlasů a jedete směrem dolů, byl neuvěřitelný. Lyže jsem si zamilovala po první jízdě."

Henrieta Farkašová (Slovensko) a trasérka Natalia Šubrtová při super-G. | Foto: Reuters

Farkašová a Šubrtová jsou nekonečnými perfekcionistkami. Z letošních paralympijských her v Jižní Koreji si přivezly čtyři zlaté medaile, ale i tak o událostí mluví jako o mírném zklamání. "Cílem bylo pět zlatých, ale o chlup nám to nevyšlo. Do budoucna nám tak tato výzva zůstává. Chceme ovládnout i slalom, ve kterém jsme zatím zlato na paralympiádě nezískaly," říká slovenská lyžařka.