Z průšviháře a raubíře, který ani bez vyvinutých dolních končetin nedokázal vydržet na jednom místě, vyrostl úspěšný reprezentant. "Nikdy jsem nepoznal, jaké to je chodit. Díky parahokeji si ale život užívám naplno," vypráví Krupička.
Narodil se s rozštěpem páteře a s postižením dolních končetin, proto se od dětství pohybuje na vozíku. Momentálně žije v Praze a pracuje jako vedoucí oddělení dokončovacích prací v tiskárně. "Nejhorší je sedět na zadku a koukat do blba. To bych nikdy nedopustil," vysvětluje úspěšný parahokejista, proč je navzdory svému handicapu neobyčejně aktivní.
Ke sportu se dostal už na základní škole, zejména díky odhodlání jednoho z vychovatelů pracovat na sportovním vyžití dětí s postižením. Začínal u stolního tenisu, vyzkoušel jízdu na "formulce", což je speciální vozík pro obdobu běžeckých disciplín. Naučil se florbal, který dodnes hraje za Tatran Střešovice, a nebál se ani adrenalinových sportů. Nakonec se dostal až ke svému milovanému parahokeji.
Na první tréninky začal dojíždět v roce 2002 do kolínského klubu, za který dvě sezony nastupoval. Po krátké epizodě ve Zlíně založil v Praze v roce 2005 parahokejový oddíl Sparta Praha, za který hraje pořád a s nímž získal dva mistrovské tituly.
Letos hraje už 15. sezonu v parahokejové reprezentaci, se kterou již slavil řadu úspěchů. Za ty největší považuje možnost reprezentovat Českou republiku na paralympijských hrách.
Poprvé se podíval v roce 2010 do Vancouveru, poté do Soči 2014 a následně do Pchjongčchangu v roce 2018. "Vždycky jsem chtěl oblékat národní dres a slyšet českou hymnu. Stálo to tisíce hodin tréninku, ale vyplatilo se to," říká Krupička, jenž na velký úspěch v podobě paralympijské medaile ale stále čeká.
