Jak vypadala vaše cesta k parasportům?
Úplně první sport, se kterým jsem začal prakticky ihned po úrazu, byl paragolf. Narazil jsem na něj ještě v nemocnici, když jsem na internetu hledal nějaké sportovní vyžití, a našel, že golf můžou hrát lidi prakticky se všemi druhy postižení. Od roku 2010 jsem pošilhával po lyžování, protože tomu jsem se rekreačně věnoval i před zraněním. Můj lyžařský vrchol nastal v loňském roce, kdy jsem se zúčastnil paralympijských her v Pchjongčchangu. Vloni jsem se navíc začal věnovat i paratrapu, v němž se v roce 2024, pokud to dobře půjde, také zúčastním paralympiády.
Navíc jste prezidentem České golfové asociace hendikepovaných (CZDGA), není to pro vás už trochu náročné?
Lyžování je naštěstí vyloženě zimní sport, v tu dobu se golf a střelba nepořádá. Teď se vlastně snažím zkombinovat jenom práci pro CZDGA a paratrap. Přiznám se, že vzhledem k tomu, že golfový reprezentační tým je už velice kvalitní, tak už nemám takové ambice drát se mezi ty nejlepší. Takže se věnuju hlavně funkcionaření a zbývající čas jde na střelbu. Bohužel, všemu se na sto procent věnovat nejde.
Ve všech sportech, kterým se věnujete, patříte ke světové špičce. Není to už trochu nuda?
Já měl štěstí, že kromě sjezdového lyžování jsem stál vždy u zrodu těch sportů, kterým se věnuju. Takže konkurence nebyla taková. Dneska je už v paragolfu mnoho reprezentantů, kteří dosahují mnohem lepších výsledků než já. Třeba Jiří Janda, který se minulý týden na turnaji světové série v Česku umístil mezi světovou elitou o jednu ránu na druhém místě. I v paratrapu se konkurence zvyšuje a jako reprezentace už máme celkem zkušený tým.
Cítíte v paratrapu výhodu vojenského tréninku?
Samozřejmě, takové ty základy v manipulaci se zbraní a střílení mám stále v sobě, ale celkově se sportovní střelba od výcviku liší. V trapu je vaším úkolem zaměřit cíl, tedy (letící asfaltový terč, spočítat si v hlavě dráhu letu, předsadit a vystřelit.
Jak to bylo v armádě?
Tam se naopak drilovalo, abychom cíl našli, zamířili a zůstali na něm, za žádných okolností jsme se nesměli nikam hýbat, aby nedošlo k poranění nezúčastněných osob. S tím já osobně stále v hlavě trochu bojuju. Myslím, že výcvik mi pomáhá hlavně v tréninku v tom smyslu, že je na něj člověk zvyklý, automaticky dokáže vstřebat větší tréninkovou zátěž a obětovat tomu mnohem více než lidé, kteří ozbrojenými sbory neprošli.
Jaké nejbližší střelecké akce vás čekají?
Teď v červenci světový pohár v Osijeku a poté se v říjnu zúčastním mistrovství světa v Sydney. Do Osijeku jsem se kvalifikoval v minulém roce na světovém poháru v Lonatu, což jsem potvrdil letos v březnu na závodě v Al-Ainu.
Přemýšlel jste, že byste začal ještě s dalším sportem?
Ne, to určitě ne. (smích) Už teď jedu nad své možnosti a aktuálně nemám v plánu začít se věnovat jiným sportům než těm současným. Teď je mým cílem pomoci rozvinout paratrap v Česku minimálně na stejnou úroveň, na jaké je paragolf, ve kterém máme v poslední době skvělé výsledky.
