Možná, že v jeho případě osud kompenzoval zpětně. Novotnému se svět otočil naruby před patnácti lety. To když se vracel z restaurace domů: prolézal mezi vagony jedoucího vlaku, ten ho zachytil a talentovaný ragbista přišel o obě nohy.
Parahokej zkusil poprvé v roce 2014 v dresu oblíbené Sparty, hned o rok později se probojoval do národního týmu. Ke své premiéře s reprezentací vyrazil na turnaj do japonského Nagana, do města největšího hokejového úspěchu v české historii.
"Bylo to senzační, urvali jsme bronz a média z toho udělala velké haló. A skvělí byli Japonci, kteří nás strašně podporovali. Vracely se jim vzpomínky na olympijské Nagano, takže na naše zápasy býval plný stadion. To bylo poprvé, co jsem si sáhl na puk před narvaným hledištěm," vzpomíná Novotný.
Vzpomínky na zlatou olympiádu v roce 1998 ještě umocnila přítomnost Dominika Haška, který na turnaj vyrazil v roli ambasadora. Brankář zlatého výběru parahokejistům fandil, podporoval je, chodil gratulovat do šatny.
Při pobytu v Japonsku si národní tým našel čas i na prohlídku místního buddhistického chrámu Zenkódži pocházejícího ze 7. století. "Bylo nám řečeno, že na vozících dovnitř nesmíme. Tak jsme nelenili, slezli dolů a skákali tam po zadcích. Místní mniši z nás byli nejdřív evidentně nešťastní, ale pak se tomu začali smát a ještě nás chtěli nosit na rukou. A nakonec nám i ty vozíky povolili," směje se reprezentační útočník.
Druhým vrcholem Novotného kariéry bylo letošní mistrovství světa v Ostravě. Národní tým nakonec na medaile nedosáhl, ale do semifinále se probojoval. Především díky Novotného trefě, která ve čtvrtfinále načala do té doby houževnaté Nory.
Třiatřicetiletý forvard se následně trefil i proti Spojeným státům. Přestože Češi prohráli 2:10, branky proti zámořské velmoci si hodně cení. "Není moc lidí, kteří dají gól Američanům. Ti jsou prostě někde jinde. Člověk na Amíka jede, že mu dá dělo a on najednou poskočí o půl metru," kroutí hlavou.
Jeho hlavním zdrojem obživy je ovšem taxikaření. A jak jde dohromady handicap a práce řidiče? Kupodivu velmi dobře. "Většině zákazníků to ani nedojde. Někteří se mě ptají, co to mám na tom volantu. Diví se, proč tam mám plyn. Protože mám ruční řízení, odpovídám. Nohama řídit nemůžu, jelikož je nemám," vypráví.
"Jsou lidi, kteří se začnou smát. Jiné to zase překvapí: ´to jako nemáte nohy a můžete dělat taxikáře?´ A proč by ne? Jen jeden z deseti je takový, co na to kouká s odstupem, zbytek s tím nemá problém," dodává Novotný.
Vstříc mu vyšel i jeho zaměstnavatel. Díky tomu mu sport časově skvěle pasuje s civilním zaměstnáním. "V Taxi Praha mi zkrátili veškeré poplatky na polovinu. Můžu si dva dny v týdnu odpočinout, místo toho, abych seděl po zápase v autě a jezdil," říká spokojeně.
Na boku svého vozu má logo Taxi.eu, což má značit, že taxislužba funguje nejen v tuzemsku, ale i v dalších evropských státech. Mezinárodní pracovní zakázku ještě Novotný nedostal, ale tvrdí, že pro něj nejsou dlouhé štreky žádným problém.
"Jsem zvyklý. Když jedeme s národkem do Německa, řídím já, protože mám prostorné auto. Navíc moje přítelkyně pochází z východního Slovenska, kam často jezdíme." Větší překážkou jsou pro něj spíš běžné věci, nad kterými zdravý člověk ani nepřemýšlí. "Třeba dojít si uprostřed pracovní doby na záchod. To je výzva. Musím přeskákat sedačky dozadu, vytáhnout vozík a zajet si na benzínku. Nebo si dojedu domů, kde mi partnerka pomůže," popisuje.
Parahokej mu pomáhá překonat komplikace spojené se zdravotním handicapem. Tvrdí, že na chmurné myšlenky nemá čas. "Jsem naplno vytížený. Buď jsem na ledě, tam se odreaguju na cizích tělech," usměje se. "A když taxikařím, furt něco řeším, nemám čas na sebelítost. Myslím, že každý člověk by měl být zaměstnán tak, aby neřešil maličkosti."
Pomohl mu rozhovor se známou, která ho přišla navštívit krátce po úrazu. "Znám její dceru, která ještě jako miminko bojovala s rakovinou kostí. A kamarádka mi říká: ´ty jsi takovej blbec, že jsi nalitej přelézal vlak. Můžeš si za to sám. Nikdo ani od tebe neočekává, že by ses litoval. Moje dcera za to nemohla.´ Teď už je holka naštěstí v pořádku, ale byl to přísný kopanec," vzpomíná Novotný.
