V pondělí box, v úterý rehabilitace, ve středu ráno hokej a odpoledne box. A v podobném režimu to u sledge hokejového gólmana Jana Matouška pokračuje až do konce týdne.
Když o víkendu nemá ligový zápas se Zlínem, chodí si zahrát s kamarády. Nyní pokukuje také po tenise. "Díky tomu, že mám nový vozík, bych chtěl tréninky proložit tenisem nebo badmintonem. Občas si jdu také zaplavat," popisuje Matoušek.
Ve svém nabitém programu si najde čas i na další aktivity. "Vyzkoušel jsem velkou škálu sportů. Mimo ty, kterým se věnuju pravidelně, je to třeba stolní tenis, jednou jsem vyzkoušel i orientační běh. V létě holduju handbiku a wakeboardu. Rád trávím čas na sluníčku a u vody, takže wakeboard je na to ideální," září oči všestrannému sportovci.
Kde bere motivaci a sílu? "Prostě mě to baví a naplňuje. To je má motivace. Když někdy vynechám trénink, mám až výčitky svědomí," vypráví Matoušek. Zároveň ale dodává, že se to naštěstí stane jen málokdy. "Sportem se odreaguju, dobiju baterky a také trávím čas s lidmi, které mám rád. Dokud to zdraví dovolí, tak pojedu stále ve stejné lajně."
Hokej však je a bude pro Matouška sportem číslo jedna. Jako brankář se zúčastnil také paralympiády ve Vancouveru v roce 2010, na kterou podle svých slov bude vzpomínat do konce života. Větších úspěchů by chtěl dosáhnout také v boxu. "Bylo by dobré, kdyby se box stal paralympijským sportem, ale myslím, že to nebude tak brzy," uvažuje.
V para hokejové lize chytá Matoušek za Zlín a před posledním zápasem základní části už mají s týmem jistotu play off. "Ambice jsou minimálně finále. Jak se říká, play off je jiná soutěž. Záleží tam na každé maličkosti, na každém zápase," přibližuje. "Největším soupeřem si můžeme být my sami, ale co se týmů týče, tak Studénka a Pardubice," jmenuje soky.
Para hokej je podle Matouška velmi náročný sport a obává se o jeho budoucnost. "Pokud opravdu nezačnou přibývat noví hráči, tak bude sledge hokej pomaličku upadat," přemýšlí.
Problémem je například nedostatek mladých hráčů, který je podle Matouška způsobený především tím, že děti v současnosti tráví nejvíce času u mobilů a počítačů. "Když projíždím okolo školy a hřiště, kde jsme jako mladí byli pořád, lítali tam a hráli hokej, vidím, že teď to tam zeje prázdnotou," krčí rameny.
Za jednu z příčin, proč se para sportu lidé nevěnují, považuje zlínský gólman právě jeho náročnost. "Para sport je obtížný, a když k němu máte ještě nějaký větší handicap, tak si v lepším případě vyberete lehčí sport a v tom horším nebudete sportovat vůbec," lituje.
"Je to ohromná škoda, protože v této době už je tolik možností. Lidé, kteří se s handicapem potýkají třeba dvacet let, tolik příležitostí neměli, a o to více si jich nyní váží," dodává.
