Dlouhou dobu pak strávil v nemocnici, ale nyní už žije spokojený život. Téměř po dvanácti měsících od amputace si pohrává s myšlenkou, že se ke sportování vrátí. Láká ho para hokej.
Radku, od útoku to bude za pár týdnů rok. Podařilo se vám už vrátit ke sportu? Před tím incidentem jste hrál florbal…
To už bude rok? Ne, uteklo to hrozně rychle. Byl to snad můj nejrychlejší rok v životě. Ke sportu jsem se bohužel ještě nedostal tak, abych se mu mohl věnovat na plno. Florbal jsem hrál nějakých 11 let, proto si ho čas od času chodím připomenout alespoň střílením na branku.
Prý vás láká para hokej. Je to pravda?
Je to tak, rád bych se mu začal věnovat. Hokej jsem hrál přes 10 let, takže k němu mám pořád hodně blízko. I nedávné mistrovství, které bylo v České republice, mě v tom ještě víc utvrdilo. Říkal jsem si, že to bude stále sport pro mě.
Takže zkušenosti s hokejem máte, a i ty florbalové by vám v té hře mohly pomoct, že?
Já bych řekl, že určitě ano. Florbal má k hokeji hodně blízko.
Viděla jsem na internetu i vaši fotku na handbiku. Neuvažoval jste o tom, že byste vyzkoušel i tento druh sportu?
Ten handbike byl pro mě křest ohněm. Byl to pro mě první těžší pohyb, takže pro netrénovaného nic moc. Ale bylo to krásná vyjížďka v půl 7 ráno. Rád bych v budoucnu, jen co to bude možné, jezdil na normálním kole.
Příležitost zajezdit si na handbiku jste měl ve Francii, kam jste se vydal s Cestou za snem na Tour de France. Jak k tomu vlastně došlo?
Pro mě osobně to byla trochu náhoda. Oslovila mě učitelka chůze pro amputáře z Malvazinek, jestli bych neměl zájem jet na Tour de France. Tak jsem řekl, proč ne. Tím pádem jsem se seznámil i s Cestou za snem. Na Tour jsem jel vlastně po prvním týdnu, co jsem byl doma. Měl jsem menší obavy, jestli zvládnu cestování, přesuny a vlastně tak nějak všechno kolem.
Takovou příležitost asi člověk nedostane každý den…
Pro mě to znamenalo hodně. Mohl jsem se podívat do zákulisí nejznámějšího cyklistického závodu. Zažít, co se děje před tím, než začne samotný závod. Je super vidět, jak lidi z celého světa přijedou fandit a jak celý závod prožívají.
Teď trochu z jiného než sportovního soudku. Nedávno jste se objevil na televizních obrazovkách. Zahrál jste si v seriálu Ordinace v růžové zahradě. To se vám povedlo jak? (pozn. Radek Zelinka si zahrál roli zraněného hledače kešek, kterému doktor musel amputovat nohu.)
Popravdě ani nevím. Jednou mi zazvonil telefon a z něho se ozvalo, jestli bych si nechtěl zahrát v Ordinaci. Ze začátku jsem byl trochu nerozhodný, jestli do toho jít, ale pak jsem si řekl proč ne. Za normálních okolností bych se k tomu nikdy nedostal.
S Cestou za snem, se kterou jste se podíval na Tour de France, i nadále spolupracujete. Chcete být vy sám příkladem pro lidi, kterým se stal nějaký úraz nebo je něco v životě limituje?
Cesta za snem se mě tak trochu ujala. Dala mi příležitost vrátit se zpět do normálního života. Rád bych lidem ukázal, že ani amputace nohy život nijak neomezuje a dá se s tím žit naplno. Jestli tohle všechno, co se mi přihodilo, pomůže někomu dalšímu, tak to pro mě bude uspokojující.
