Rio de Janeiro - Je všední dopoledne a kolem nuselské sportovní haly Na Folimance se prochází paničky se svými čtyřnohými miláčky. Klidnou rutinu městského života narušují jen dunivé zvuky, které se linou z otevřeného okna tělocvičny. Na dvoumetrového hromotluka se tu totiž valí jeden útočník za druhým. Jakmile bouchne o žíněnku s jedním, už má na zádech dalšího.
Nerovný boj má za cíl jediné, vytrénovat budoucího olympijského šampiona v judu Lukáše Krpálka. A nejspíš i díky tomu, že mu jeho čtyři sparingpartneři nedali v tréninku ani vteřinu vydechnout, si zlatou placku z letních her v Rio de Janeiru opravdu přiveze.
Ale vraťme se zpátky na judistické tatami budovy, kde své zápasy hraje basketbalové USK Praha. Zbývá jen pár týdnů do vrcholného podniku jeho kariéry. Začínají se ptát novináři, fanoušci i nejbližší kamarádi: "Jedeš si pro medaili?"
"Samozřejmě, že bych ji chtěl, ale bude to hodně těžký. Vždyť jen o zlato tam může bojovat deset až dvanáct judistů," je jeho nejčastější odpověď.
V předpovědích je tedy zdrženlivější a nechává si pro sebe, jak moc po nějakém tom blyštivém kovu z olympiády touží. Vždyť soutěžit se bude v brazilském Riu, tam, kde to má tak rád poté, co tu před třemi lety vybojoval světový bronz a odpíchl se k následující fenomenální sezoně protknuté tituly Evropy i světa. Kde jinde by to měl dokázat?
Jenže v olympijské sezoně ho potkala smůla, na jaře si pochroumal rameno a nemohl naplno zápasit ani trénovat. Na mistrovství Evropy odjel jen se sebezapřením a prohrál hned v prvním kole. Bolavé místo musel šetřit a to v judu nejde.
Prohrané čtvrtfinále z Londýna jako memento
Stoprocentní je až pár měsíců před olympiádou, kdy se snaží dohnat, co se dá. Objíždí kempy, trénuje dvoufázově a nabírá zpátky to, co vždycky bylo jeho hlavní zbraní, fyzickou kondici.
I když o tom moc nemluví, motivace má fůru. Medaili chce vybojovat pro judistického kamaráda z dětství Alexandra Jurečku, který loni v září tragicky zahynul při potápění. Cenný suvenýr by rád přivezl do kolébky i čerstvě narozenému synovi Toníkovi. A hlavně by rád splnil slib, který dal sám sobě před čtyřmi lety.
Na olympijských hrách v Londýně v jednadvaceti letech cítil formu jako hrom. V druhém kole porazil favorizovaného Japonce, na kterého nikdy neuměl, a jeho čtvrtfinálovým soupeřem byl Rus Tagir Chajbulajev. Proti němu držel Krpálek vedení 1:0 na yuko až do poslední minuty, kdy ale udělal téměř školáckou chybu a prohrál. Nakonec z toho bylo celkově sedmé místo. Tehdy se zapřísáhl, že se do bojů pod pěti kruhy vrátí a tentokrát to nepokazí.
"Až do roku 2014, kdy jsem to tomu Rusovi vrátil během světového šampionátu na jeho domácí půdě v Čeljabinsku, jsem na to myslel hodně. Mrzí mě to ale pořád, protože olympiáda je jednou za čtyři roky a náš sport se nedá dělat do čtyřiceti, abych měl spoustu dalších možností," říkal před odjezdem na druhou olympiádu rodák z Jihlavy.
Olympijský los ho ale naštve
Když si po tom všem lopocení v přípravě na letišti v Kbelích zkontroluje los turnaje v Riu, pořádně se naštve. Horší cestu mu snad osud nemohl připravit. V prvním zápase přijde nejspíš Portugalec Jorge Fonseca, pak zase někdejší světová jednička Maxim Rakov z Kazachstánu, oba nepříjemní podsadití protivníci. A jako vrchol ve čtvrtfinále úřadující mistr světa Japonec Rjunosuke Haga.
Vlajkonošovi české výpravy ovšem nezbývá než se s tím popasovat. A jde mu to skvěle především díky promyšlené taktice, která se opírá o jeho bohatý fyzický fond. Vyčerpaného Fonseca v poslední minutě udolá na wazari, Rakova a Hagu vyřadí větší aktivitou, Francouze v semifinále zase ukázkově vyždímá držením na tatami.
Když ve finále položí na ipon svého kamaráda Elmara Gasimova z Ázerbájdžánu, nahrnou se mu slzy do očí. Konečně může dát průchod emocím, o kterých věděl jen on.
Lukáš Krpálek se zapsal do historie českého juda jako první olympijský vítěz. A dokázal to díky velkému srdci i nezdolné vůli bojovníka.
