Deset let patří ve své disciplíně do světové špičky, což loni potvrdila na světovém šampionátu v Koreji i na mistrovství Evropy v Glasgowě. "Mám za sebou vydařený rok, což stačilo na vítězství v této anketě," usmívala se v rozhovoru pro Aktuálně.cz 28letá znakařka z Chomutova, jež k vrcholovému sportu přidala i náročné studium na vysoké škole. To by měla v březnu uzavřít a na olympijské hry do Tokia by se měla zřejmě jako jediná členka české výpravy vydat s doktorským diplomem.
Co pro vás po roční přestávce znamená prvenství v této anketě?
Především je to pro mě velká čest, vždyť tady straším už dlouho. Mám samozřejmě radost, že se mi na stará kolena podařilo zaplavat dobré časy a na mezinárodní scéně dosáhnout na umístění v elitní desítce. Zároveň si však myslím, že by se měli víc prosazovat mladí plavci.
Které loňské výsledky vás tedy nejvíc potěšily?
Nejprve to bylo deváté místo na mistrovství světa v závodě na 100 metrů, protože jsem zůstala jen osm setin vteřiny od postupu do elitního osmičlenného finále. A potom to byla tři pátá místa na mistrovství Evropy. Na padesátce mě dělilo pouze šestnáct setin vteřiny od bronzové medaile. Chyběla tedy jen ta známá třešnička na dortu.
Je to pro vás první plavecká koruna pod novým jménem. Změnilo se něco ve vašem životě po vaší předloňské svatbě?
Na všechno jsem si už zvykla, takže vlastně můžu říci, že se nezměnilo nic.
Platí to i pro časné ranní tréninky?
To se změnilo, ale to neovlivňuje manželství, nýbrž stále se zvyšující léta. Na tréninky v šest hodin ráno už chodím, jen když vyloženě musím, třeba kvůli škole. Cestu k bazénu posouvám do pozdějších hodin. A netajím, že když mám za sebou náročný trénink a k tomu ještě posilovnu, tak jsem dost protivná. Je pro mě stále těžší dostat se do potřebného tempa. Hlavně psychicky, a když jsem byla unavená, tak mě plavání přestávalo bavit. Loni v září jsem se dokonce rozmýšlela, jestli s vrcholovým sportem nemám skončit.
Co vás od této myšlenky odradilo?
V té době mi přišla zcela výjimečná pozvánka k účasti na premiérovém ročníku mezínárodní plavecké soutěže International Swimming League, která se konala v College Parku na předměstí Washingtonu. S Anikou Apostalonovou jsme plavaly v týmu DC Trident. Ve třech závodech jsem dosáhla na nejlepší časy sezony a celkově to pro mě byl obrovský zážitek. Navázala jsem nová přátelství a získala tolik potřebnou motivaci do další činnosti.
Poznala jste tam něco výjimečného?
Úžasná byla pozitivní energie a báječná týmová atmosféra, která provázela všechny závody. Když se třeba někdy někomu něco podle představ nepovedlo, tak trenéři a vedoucí týmu dokázali povzbudit svěřence do dalšího závodu k daleko lepšímu výkonu. Tohle u nás není. Přímo skvělá byla manažerka našeho týmu DC Trident. Bylo až neuvěřitelné, co pozitivní energie dokázala ze sebe vydat. Když jsme se o ní bavili s jejím manželem, který tam působil jako masér, tak se jen usmál a dodal, že potom třeba spí i deset hodin. (smích)
Podělila jste se po návratu domů s někým o tuto zkušenost?
S tátou a reprezentačním trenérem. Zdůrazňuju, že pohoda v týmu je základem pro kvalitní individuální výsledky. Letos to bude zvlášť aktuální při našem možná až měsíčním pobytu na olympijských hrách v Tokiu. Bude potřeba najít společnou zábavu.
Zmínila jste studium. Blíží se na fakultě tělesné výchovy a sportu v oboru nauka o lidském pohybu jeho závěr?
Ano, po pěti letech magisterského studia a čtyř letech doktorského odevzdám v březnu dizertační práci. Takže pokud se nestane něco nepředvídaného, tak na olympijské hry bych se měla vydat jako doktorka.
A s jakým přáním?
Byla jsem na dvou olympiádách, ale ani na jedné jsem nestihla zahajovací ceremoniál, což je tedy mé velké přání pro Tokio. A pokud jde o má vystoupení, tak formu začnu ladit po květnovém mistrovství Evropy v Budapešti. Udělám samozřejmě maximum, abych se svými výkony byla spokojená.
