Roudnice nad Labem - Dvojnásobný evropský šampion v závodech tahačů na okruzích David Vršecký si ke všem svým úlohám v týmu Buggyra před letošní Rallye Dakar přibral také roli šéfa technického zázemí týmu nasazujícího dva kamiony značky Tatra.

"Učíme se rychle. Taky už víme, že s jedním autem Dakar vyhrát nepůjde. Proto je naším záměrem rozšířit vozový park na tři auta," uvedl v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.

Jak zpětně hodnotíte strategii, kterou Buggyra na Rallye Dakar aplikovala?

Určitě jsme udělali několik chyb. Je tu ale jedna zásadní věc, a to že náš tým nejede na hyenu. Nechtěli jsme vyčkávat za bukem, jet si piánko a čekat na chyby druhých. My chceme vyhrávat a tomu jsme podřídili také strategii.

Ani jeden vůz nejde obětovat

Jakou taktiku jste tedy na jihu Ameriky nasadili?

Úlohy v týmu jsme chtěli rozdělit po prologu, ale ten byl zrušený, stejně jako první etapa. Jarda Valtr startoval vzadu, a tak bylo jasné, že bude muset jet opatrněji. Na druhou stranu musel Martin Kolomý jet hned od začátku nadoraz. Proto pak přišly u jeho posádky karamboly, kterým se prostě v takzvaném nasazení na smrt nevyvarujete.

Co to znamená jet na smrt v podmínkách maratonské soutěže?

Týmy jako Kamaz, Iveco nebo MAN mají v sestavě právě tolik jezdců a vozů, aby mohly někoho v případě nehody obětovat. My se dvěma auty máme samozřejmě toto manévrování omezené. Až do sedmé etapy nám taktika vycházela, ale pak přišly rozhodující situace a my byli ze hry o beduíny (trofej pro nejlepší tři posádky v cíli, pozn. red.) venku. Nádherně celou situaci odhalil tým Gerarda de Rooye, který se stal mistrem taktiky letošního ročníku.

De Rooy vyhrál, takže je jasné, že jel nejrychleji. Nebo nejchytřeji?

Naše pozornost se soustředila na Kamaz. Z počátku jsme si říkali, že jedou pomaleji, což známe z předešlých ročníků. Mohla to být také taktika, jak nalákat jezdce na Silk Way Rallye. Jenže v týmu de Rooye to odhalili dříve. Kamazům letošní tratě prostě nesedly a opravdu na konkurenci nestačily. Zvolnil také Gerard a zatáhl až v rozhodujících dunách. To my byli už ze hry venku, protože jsme chtěli na kamazy najet čas a příliš jsme riskovali.

Kamaz v letošním Dakaru nestačil

Nelitujete tedy vašeho postupu? A co druhý vůz Jaroslava Valtra?

Určitě toho nelitujeme. Zaprvé tento rozbor vidíme až dnes, kdybychom to věděli před tím, tak bychom se zachovali jinak (smích). Zadruhé Martin musel jet rychle. Nám nejde o umístění v první desítce nebo pětce. Chceme vyhrát, nebo být alespoň na bedně. U Jardy se nám podařilo dokázat, že pokud se ke strategii stavíte konzervativně, dokážeme s druhým nebo v budoucnu i s třetím vozem obsadit první desítku. Auta i tým na to mají. Stačí pouze trochu ubrat a vyhnout se krizovým situacím. Samozřejmě s takovýmto přístupem nemůžeme Dakar nikdy vyhrát. Jardově posádce se navíc povedly rozhodující dunové etapy, kde klíčovou roli sehrál pouštní vlk Pepa Kalina.

A co když se vám Rallye Dakar vyhrát nikdy nepodaří?

Jak s oblibou říkáme: Až půjdeme do důchodu, tak si alespoň řekneme, že jsme se o to pokusili a nestáli jsme v pozadí a nečekali na to, co se bude dít před námi. My prostě neumíme jezdit na hyenu.

Dají se letošní poznatky využít v příštím ročníku?

To se určitě dají. Tým de Rooye má výhodu v třicetileté účasti na nejtěžší rallye světa a to se také podepsalo pod jeho výsledek. My se ale učíme rychle. Taky už víme, že s jedním autem Dakar vyhrát nepůjde. Proto je naším záměrem rozšířit vozový park na tři auta. Samozřejmě však nemůžeme letošní poznatky vzít a přesně je aplikovat, ale musíme to přizpůsobit dané situaci. To by pak strategie nebyla tak zajímavým tématem, jakým nyní je (smích).