O angažmá v letošní sezoně neměl jasno ještě hluboko po Novém roce. Ve světovém šampionátu ve třídě do 250 ccm přišel o stáj, tak musel vyčkávat.
Nakonec se na něj štěstí usmálo v podobě volného místa v superbicích. "Testoval jsem jedinkrát krátce před prvním závodem," řekl jezdec italské stáje Caracchi.
Vedle světového šampionátu stihl ještě účast ve vytrvalostním závodě 24 hodin v Le Mans, kde se postaral o historicky nejlepší výsledek českého jezdce. Na Yamaze týmu Acropolis Moto Expert obsadil spolu s Francouzem Christophem Coganem a Němcem Stefanem Nebelem konečné sedmé místo.
Exkluzivně
- S Jakubem Smržem
v Monze
Zvláštní zpravodaj Aktuálně.cz absolvuje po boku Jakuba Smrže tento závodní víkend MS superbiků v italské Monze. Těšte se na pohled do zákulisí a fotografie z Velké ceny Itálie.
Dále čtěte
Jaké bylo první svezení na superbiku?
Bylo to fajn. Jeli jsme do Valencie, kde jsem odjezdil jen den a půl, protože pak začalo pršet. Ale nikam jsme nechvátali.
Měl jste s dalšími absolvovanými velkými cenami pocit, že se zlepšujete?
Určitě. Zlepšuji se i teď. Cítím, že mám spoustu rezerv a s každým závodem je to lepší a lepší.
Jezdíte na netovárním stroji Ducati, o dva roky starším modelu než mají k dispozici tovární jezdci. Kde pociťuje největší rozdíly mezi oběma stroji?
Největší rozdíl je v rámu a v pérování Tady ty dva roky hrají svoji roli. Motory jsou v podstatě stejné, velký rozdíl je však v elektronice. Tovární motorky mají kontrolu trakce a další věci navíc.
Existuje výměna dat mezi vaším týmem a tovární stájí?
Ne, po této stránce spolupráce nefunguje. Snaží se nám v některých věcech pomoci, ale jejich nastavení nemusí být vhodné pro naše motorky. Když jsem jel na stroji nastaveném podle Rubena Xause, který má loňskou tovární Ducati, prostě se to nedalo. Musel jsem se vrátit k původní konfiguraci. Každý jezdec má motorku uzpůsobenou podle sebe.
Jak jste zapadl mezi jezdce, liší se jejich vztahy s těmi mezi závodníky v MS silničních motocyklů?
Určitě i zde panuje rivalita mezi jezdci, ale prostředí je rozhodně příjemné. Všichni jezdci spolu vycházejí dobře. Například na masážích jsem se potkal s Troyem Corserem nebo Troyem Baylissem a oba věděli, kdo jsem a začali si se mnou v pohodě povídat.
Ve startovním poli patříte k nejmladším jezdcům, začali vás úměrně s tím, jak jste se začal prosazovat do první desítky, zkušení borci brát mezi sebe a respektovat jako soupeře?
Teď už vědí, kdo jsem, a pro mě to je příjemný pocit. Doufám, že to budou mít se mnou čím dál tím horší.
Závody superstocků v rámci superbikového MS jezdí i váš mladší bratr Matěj. Cítíte to jako výhodu, že po světě cestujete s tátou i bratrem?
Je dobře, že mám na okruhu svoje zázemí. U táty spím a jím, jsem tam téměř pořád. Odjezdím si tréninky, pořeším v depu všechno důležité kolem motorky a jsem u nás.
Vrcholem sezony pro vás, jako českého jezdce, bude asi podnik v Brně. Cítíte jako svoji výhodu, že Masarykův okruh dobře znáte?
Znám ho o malinko lépe než jiné tratě, ale o nějaké extrémní výhodě bych nemluvil. Na superbiku jsem na něm nikdy nejel. Naopak malou nevýhodou může být, že je člověk na domácí půdě.
Více méně je to závod jako každý jiný. Víc bodů tam za umístění nedostanu (smích), ale je příjemné závodit na domácí půdě. Doufám, že se přijde podívat hodně diváků.
Co čekáte od své premiérové sezony v superbicích a jaké máte plány do budoucnosti?
U stáje Caracchi mám smlouvu na rok. Žádné cíle jsem si letos nestanovoval, ale teď je velmi reálné být kolem desítky v konečném hodnocení. Určitě bych se chtěl dostat do nějakého továrního týmu.
Šampionát má za sebou pouze deset jízd, ale i tak se už ukázala větší část potenciálu všech týmů. Kdo má podle vás největší šanci být letos mistrem světa?
Nejstabilnější výsledky podává James Toseland. Rychlý je i Bayliss, ale ten měl smůlu a začátek sezony nebyl úplně ideální. Max Biaggi měl dobrý úvod, ale startovní pole se stačilo vyrovnat. Šampionát bude ještě hodně zajímavý.
Bylo těžké se vzpamatovat ze čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans, kterou jste absolvoval mezi dvěmi velkými cenami superbiků?
Ze všeho jsem se vyspal a byl jsem v pohodě. Chvilku jsem cítil únavu, ale díky dobré fyzické přípravě jsem to zvládl dobře. Moji dva kolegové z týmu byli na závod speciálně připraveni a fyzicky na tom byli hůř než já, který jsem do Le Mans dorazil na poslední chvíli s jednou taškou. Navíc jsem ke konci musel jet půl hodiny navíc místo kolegy, který byl úplně odvařený.
Neměl jsem žádné speciální vyživovací doplňky, mezi jízdami jsem pil vodu, maximálně nějaký iontový nápoj. Jediné, co jsem jedl, byly těstoviny. Ty jsem si přesolil kvůli tomu, že se hodně potím.
Vyspal jste se v Le Mans vůbec?
Spal jsem asi dvakrát půl hodiny. Druhou třicetiminutovku jsem spíš ležel a ani moc nespal. Po té první mě nemohli vzbudit. Vůbec jsem nevěděl, kde jsem, kdo na mě mluví a co po mně chce (smích). Pak jsem se probral, nějak doklopýtal do kamionu a ještě zívající usedl na motorku.
V noci jste ale dokázal zajíždět téměř totožné časy jako za soumraku. Znamenalo to, že jste si na jízdu ve tmě rychle zvyknul?
Tmu jsem si vyzkoušel jen ve volných trénincích. Člověk musí trať kolem sebe vnímat úplně jinak. Když jedete za dne, jedete vizuálně. Ale takhle, když kroužíte za tmy, své okolí už ani nevnímáte a jedete spíš po paměti.
Největším problémem jsou pomalejší závodníci, protože do čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans startuje na šedesát strojů. Někdy jsou hodně nevyzpytatelní.
Jaké máte vztahy s Lukášem Peškem a Karlem Abrahamem, zbylými dvěma závodníky v MS silničních motocyklů?
Teď vlastně žádné, osobně jsem je viděl naposledy loni a vídám je nyní jen v televizi. Tedy hlavně Lukáše.
Myslíte, že Lukáš Pešek má šanci skončit letos ve stopětadvacítkách v první trojici konečného hodnocení šampionátu?
Podle mého názoru určitě ano. Má jednu z nejlepších motorek. Situace se mu zjednodušila tím, že pár rychlých lidí odešlo do dvěstěpadesátek. Ale Lukáš musí být hodně rychlý, protože je vidět, že se pohybuje pořád vpředu.
