Po filmu Rivalové (více o něm čtěte ZDE) se milovník rychlých kol nyní dočkal dalšího hollywoodského velkofilmu. A hned na začátku je dobré vědět, že jako Ron Howard před šesti lety se ani Mangold nyní nenechal zlákat ke kýčovité podívané.
Americký režisér a scénárista, který má na svém kontě úspěšné filmy jako Země policajtů, Identita nebo Wolwerine, tentokrát sáhl po látce z historie motorsportu. Příběh ze 60. let minulého století zpočátku zaměřený jen na Spojené státy dostává brzy celosvětový rozměr touhou Henryho Forda II smýt ze sebe pokoření od Enza Ferrariho.
A kde jinde to Italům vytmavit než na závodní dráze? Matt Damon se téměř dokonale vtělil v Carrolla Shelbyho. Nechyběl ani jeho pověstný klobouk. Angličan Christian Bale se pak jako jeho parťák i občasná noční můra Ken Miles nemusel v cestě za dokonalým sportovním vozem vzdávat svého přízvuku ani chuti na šálek čaje.
Miles pocházející z Walesu byl upřímný chlapík, který si nevymáchanou pusou udělal spoustu nepřátel. Jenže to byl zároveň geniální jezdec a mechanik, bez něhož by dost možná Ford GT40 nikdy nebyl takovou legendou, v jakou ho Shelbyho tým proměnil.
Dokument o staré škole
Film Le Mans '66 je návratem do staré školy, kde se motor ladil podle ucha a aerodynamika řešila provázky bavlny nalepenými na karoserii. To všechno uměli Shelbyho lidé dokonale. Proto se mohl jejich šéf pyšnit nejlepším americkým týmem.
To hlavní se ale samozřejmě dělo na trati. A tady jsme u hlavního důvodu, proč vyrazit do kina. Kvalita rešerší a následného převedení látky na stříbrné pásmo se u filmu Le Mans '66 dotýká dokumentu.
Blíž realitě je snad už jen legendární film Le Mans se Stevem McQueenem. Jenže ten se v červnu 1970 točil se skutečnými vozy, které v té sezoně na okruhu Circuit de la Sarthre jely.
Stopáž 153 minut může někoho odradit, ale divákům v kině nuda nehrozí. Dějová linka i samotné závodní scény mají jen málo hluchých míst. Na okruhu do sebe auta vrážejí jako kulečníkové koule a nikdo z favoritů si není jistý ani vteřinu.
Smrti navzdory
Jedinou úlitbou "běžnému" divákovi mohou být scény vzájemných pohledů jezdců z očí do očí v plné rychlosti na oválu či okruhu.
Jen se zkuste v rychlosti 340 km/h otočit hlavou na jednu nebo druhou stranu a výmluvnou grimasou komunikovat se soupeřem. Nejpozději za dvě vteřiny to do něj napálíte nebo skončíte na druhé straně ve svodidlech či ještě hůř někde na poli.
Tohle je totiž exkurze do světa, kde byla běžným průvodcem hvězd volantu také Kmotřička Smrt. Kdepak únikové asfaltové zóny nebo úseky vysypané štěrkem. Tady se šlo rovnou do bariér nebo přes škarpu na protilehlý svah. A oheň byl postrachem všech.
Stačí se jen podívat na data úmrtí některých účastníků čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans 1966: 2. června 1970, 24. října 1971 nebo dokonce 17. srpna 1966. Úmyslně chybějí jména, abychom neprozradili jednu z point filmu.
Mangol, Damon i Bale společným úsilím vysekli poklonu éře tvrdého závodění kolo na kolo, kde hrály stejnou důležitost emoce, výkon motoru i schopnost rychle vyměnit brzdy.
Éře, kterou filmový Ken Miles shrnul jako hledání dokonalé a čisté závodní stopy.
