Praha - Vyhublý alžírský kouzelník Rijád Mahríz z Leicesteru očaroval v nové sezoně celou Premier League. Média sice ve svém zájmu upřednostňují útočníka Jeremyho Vardyho, ale skutečným tahounem Lišek je právě Mahríz. A v polovině soutěže, do které se program nejsledovanější fotbalové soutěže o Vánocích přehoupl, to dokazují i statistiky.

Před přestupem do Anglie ho přitom většina lidí odrazovala kvůli jeho křehké postavě, ale tím se 179 centimetrů vysoký fotbalista nenechal odradit. Teď mu leží celá Anglie u nohou, za což vděčí nejenom individuálním schopnostem, ale také specifickému hernímu stylu Leicesteru.

Fotbal se učil na ulici

Mahríz se narodil nedaleko Paříže, ale otce má z Alžírska a matku z Maroka. S fotbalem začal v rodném městě, jehož tým v té době působil v sedmé nejvyšší francouzské soutěži. Nikdy ovšem neprošel klasickou fotbalovou akademií. Profesionální trenéry nahradili ulice a jeho otec, se kterým měl velice blízký vztah, což byl hlavní důvod, proč se rozhodl reprezentovat Alžírsko. Podíval se také na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, přestože v kvalifikaci nastoupil pouze jednou.

"Táta mě vždy podporoval a chtěl, abych se stal fotbalistou. Chodil se mnou na všechny zápasy a pomáhal mi,“ vzpomíná Mahríz na otce, který v pouhých čtyřiapadesáti letech zemřel na srdeční vadu. Rijád měl tehdy patnáct let a život se mu otočil vzhůru nohama. Na jednu stranu to byla velká rána, která mu ovšem pomohla rychleji dospět. "Nevím, jestli jsem kvůli jeho smrti začal brát vše vážně, ale začalo se mi dařit. Možná jsem chtěl poté uspět ještě více.“

Liškou za 400 000 liber

Prošel několika amatérskými kluby, než se dostal do druholigového Le Havre, které je vyhlášeno prací s mladými hráči. Netrvalo dlouho a dostal se do prvního týmu, kde vynikal individuálními dovednostmi, ale nebyl příliš efektivní. V roce 2012/13 odehrál v Le Havre 34 zápasů, vstřelil čtyři góly a na dalších šest přihrál. Více ovšem upoutal vytříbenou technikou a nekonečnou drzostí.

"Říkali mi, že jsem příliš vyzáblý, že mě každý odstaví od míče. Měl jsem dobrou techniku, ale fyzicky jsem nebyl silný,“ vzpomíná na negativní kritiku. Nikdy to ale nevzdal. Nenechal si namluvit, že na to nemá, a tvrdě makal, aby dosáhl svého snu. "Byl velice křehký, ale nikdy to nevzdal, a nyní se mu to vyplácí. Na hřišti si u něj můžete všimnout, že se nikdy neschová. Už od malička se na sebe naučil brát zodpovědnost. Má v sobě něco víc než jen techniku. Má odvahu a sebevědomí velkého hráče,“ tvrdí jeho bývalý trenér z Le Havre.

Leicester ho koupil za 400 tisíc liber, což se dnes zdá jako naprosto směšná částka. V prvních dvou sezonách se spíše rozkoukával, ale letos naplno explodoval. Prošel si klasickým vývojem mladého hráče. Dnes už to není sólista, který ztrácí spoustu míčů, ale stal ze s něj mnohem komplexnější hráč. Herně vyspěl a hraje týmově.

Září i vedle hvězd

Nicméně jeho letošní forma nepřišla z ničeho nic. Už na Africkém poháru národů v roce 2015 ukázal, že je to výjimečný hráč. Za 12 zápasů vstřelil tři góly a na dalších osm přihrál. To je na mezinárodní šampionát vskutku vynikající bilance, ale naneštěstí pro něj tento pohár není příliš sledovaný. Nicméně v druhé polovině minulé sezony na tyto výkony navázal a byl jedním z hlavních tahounů Leicesteru za záchranou.

Pravděpodobně vůbec nikdo nečekal, že by podobné výkony mohl podávat i v následující sezoně. Ovšem způsob, jakým Mahríz vletěl do sezony, byl naprosto senzační. Od prvního zápasu táhne Leicester a všechny ofenzivní hvězdy se mu dívají na záda. Stačí si porovnat jeho data s takovými hvězdami, jakými jsou Kevin De Bruyne, Alexis Sánchez, Willian nebo Coutinho.

Mahríz doslova válcuje všechny hvězdné konkurenty. Ze statistik lze vyčíst, že je nejenom vynikající driblér, ale také tvůrce hry a zakončovatel. V letošní sezoně odehrál 19 zápasů, vstřelil 14 gólů a na dalších 7 přihrál. Sice nemá tolik vytvořených šancí jako třeba De Bruyne, ale díky vstřeleným gólům a individuálním soubojům své konkurenty v celkovém srovnání naprosto ničí.

Média dávala zásluhy za fantastické výkony Leicesteru především Vardymu, který si jednoznačně zaslouží velké uznání, ale větší respekt si podle všeho  zaslouží Mahríz, na němž stojí celá ofenziva. Statistický portál Whoscored.com mu v letošní sezoně dokonce dvakrát udělil absolutní známku 10.00.

Hvězdou i bez akademie

Je zajímavé, že Mahríz nikdy neprošel skutečnou akademií. Je to "dítě ulice". Žil sice v zabezpečené rodině, ale fotbalově vyrostl na ulici. Stejně na tom byl i jeho ofenzivní kolega Vardy. Jejich cesta sice byla odlišná, ale ani jeden z nich nezažil klasickou akademii. Nelze patrně pochybovat o tom, že tyto dnes již běžné fotbalové instituce hráčům velice pomáhají v jejich růstu, ale u ofenzivních fotbalistů to patrně takový problém není. Fotbal na ulici je zocelí a nutí je být kreativní.

"Nejsme tak naprogramovaní. Když jste v akademii, každý den začínáte v devět ráno a máte striktně dané pokyny. Ulice představuje ryzí fotbal. Když mě sledujete na hřišti, možná vás napadne, že hraju jako na ulici,"  tvrdí sám Mahríz.

Rozhodně nejde hrát s celou jedenáctkou, která nepůsobila v akademii, protože těmto hráčům často chybí taktická připravenost, která je pro obránce a střední záložníky naprosto klíčová. Na ulici se o taktice nic nedozvíte. Nicméně mít v týmu jednoho nebo dva podobné hráče, kteří představují nefalšovaný fotbal a hrají s vášní, určitě není na škodu. Ve fotbale je třeba soupeře něčím překvapit. Jedou z možností, jak toho dosáhnout, je dát volnost podobným hráčům, kteří v akademii nikdy nehráli. Oni si to budou užívat a zároveň se trenérům odvděčí netradičními nápady v poslední třetině hřiště.

Magic Mahrez

Ulice ovšem není pouze o kreativitě a technických finesách. Je to především tvrdý boj. Samozřejmě, každé místo je originální. Někde jde především o techniku, jinde musíte bojovat jako lev. Není náhoda, že Diego Costa, Luis Suárez nebo Alexis Sanchez fotbalově začínali na ulici. Všichni tři jsou bojovníci, doslova gladiátoři, kteří se nikdy nevzdávají.

Je pravda, že první dva jsou někdy zákeřní a porušují pravidla, ale pro tým je jejich bojovnost naprosto neocenitelná. Nasazení, se kterým bojují, během zápasu dokáže strhnout celý tým. Není to pouze o jejich fotbalových schopnostech, ale o vášni, se kterou hrají. Když celé dětství bojujete proti větším a silnějším protihráčům, tak vás to naučí.

Vyjma toho, že Mahríz nezačínal v akademii, mu trenéři vyčítali, že je příliš hubený. Nevěřili, že i s takovou postavou dokáže hrát na nejvyšší úrovni. Navíc nebyl ani nijak zvlášť rychlý, takže si ho větší kluby nevšímaly. Vyzáblou postavu nahradil bojovností a fantastickým fotbalovým myšlením a nápaditostí. Svými technickými kvalitami a nekonečnou drzostí. Má v sobě jednoduše něco výjimečného. Nemusí být nijak silný ani sprinter, ale má tzv. "wow moment". Ne nadarmo se mu říká "Magic Mahrez".

Leicester není Barcelona

Leicester navíc hraje opravdu unikátním stylem, který Mahrízovi svědčí. V současném fotbale je typické, že se většina týmů snaží držet míč a zdlouhavě kombinovat. Svěřenci Claudia Ranieriho jsou přesným opakem. S míčem se nijak nerozpakují a okamžitě hledají ofenzivního spoluhráče. Přechodová fáze je omezena na minimum. To je také jeden z důvodů, proč dokáží hrát se dvěma defenzivními záložníky, a přesto předvádějí atraktivní fotbal.

Leicester většinu zápasů čeká v hlubokém bloku a poctivě brání, ale jakmile získá míč, tak podniká smrtící protiútoky. Do nich se zapojují vždy pouze čtyři hráči - oba útočníci a křídla. Nikdy více. Střední záložníci zůstávají striktně poblíž obrany, aby dokázali zastavit případný protiútok. To není u menších týmů nijak neobvyklé, ale zajímavé je, že se stejný počet hráčů zapojuje také do postupného útoku.

Při formaci 4-4-2 je běžné, že se do útoku vytahuje pouze dvojice útočníků a křídla zůstávají blíže středním záložníkům, aby zhustila střed pole. Tento systém využívají především menší kluby, které chtějí udržet silný střed hřiště. Nicméně Leicester podobný systém vůbec nedodržuje. Křídla hrají mnohem výše, než je obvyklé. Při útočení mají absolutní volnost a často jejich systém vypadá spíše jako 4-2-4 než 4-4-2.

Okazaki se pohybuje pod Vardym, ale za povšimnutí stojí především postavení obou křídel. Mahríz s Albrightonem hrají v pozicích, ve kterých se normálně pohybují křídla v rozestavení 4-3-3. Vše si lze ukázat na příkladu Barcelony, která nastupuje ve výše zmíněném rozestavení.

Stačí si porovnat pozice, ve kterých se pohybují dvojice Albrighton - Mahríz (křídla Leicesteru) a Neymar - Messi (křídla Barcelony). Například Messi má sice specifičtější úkoly, ale v tomto příkladě jde pouze o prostory, ve kterých se pohybují. Jsou téměř identické, ale rozdíl je v tom, že místo Okazakiho je v sestavě Barcelony Sergio Busquets. Při rozestavení 4-3-3 není vysoké postavení křídel ničím neobvyklým, ale při rozestavení 4-4-2 je to opravdu netradiční.

Simeone by ho nechal bránit

Jako příklad lze v tomto ohledu uvést klasickou formaci 4-4-2, se kterou vyhrálo Atletiko Madrid ligový titul a dostalo se do finále Ligy mistrů.

Obrovský kontrast v postavení Albrightona s Mahrízem (křídel Leicesteru) a Kokého s Ardou Turanem (křídel Atletika) je zjevný. V podání Madridských jde o klasické rozestavení se čtyřmi záložníky a dvěma útočníky. Klíčem je zhustit střed pole, což týmu dodává maximální defenzivní stabilitu. Není náhoda, že Simeone vyhrál titul díky perfektní defenzívě. Leicester preferuje naprosto opačný styl. Při bránění jsou také ve třech liniích (Vardy, čtyřčlenná záloha + Okazaki, čtyřčlenná obrana), ale při útočení jsou mnohem ofenzivnější a odvážnější.

Herní styl Leicesteru je úplně jiný, než na který jsou fotbaloví fanoušci zvyklí, a to je možná jeden z důvodů, proč se Mahrízovi daří. "Lišky" nedbaly na klasické zásady, ale naopak se dokázaly odlišit, což jim momentálně přináší ovoce. Zároveň vytěžili maximum z kreativního Mahríze i zabijáka Vardyho. 

Každopádně Mahrízovi tento systém dokonale vyhovuje. V Simeoneho Atletiku z roku 2012/13 by místo určitě neměl, protože by se od něj očekávala spousta defenzivní práce. V Leicesteru má naopak naprostou volnost, z čehož těží a válcuje ofenzivní hvězdy celé Premier League.