Čeští tenisté už před zápasem věděli, že je čeká velká výzva. Jejich soupeřům patří dvanáctá a třináctá příčka ve světovém žebříčku dvouhry.

"Kvalita byla na jejich straně neskutečně velká. Velký rozdíl byl v servisu a returnu. Hráli uvolněně, chodili do toho. Mrzí mě, že jsem v posledních dvou zápasech o medaili nepředvedl výkon, který bych si představoval. Obecně jsem se tady celý týden herně trápil. Ale super tie-breaky jsme vždycky vybojovali, tam jsem hrál paradoxně nejlepší tenis," řekl Pavlásek.

Ze čtvrtého místa byl smutný. "Je to hořkost. Máme bramboru, na někoho to zbýt muselo," posteskl si. Už před turnajem věřil, že to mohou s Macháčem dotáhnout daleko. Měl s ním zkušenosti z daviscupových zápasů.

"Vím, co v Tomášovi je, vím, co dokáže předvést. Tady to předváděl celou dobu, kdy hrál skvěle ve všech třech disciplínách. Je fajn, že jsme tu byli celý týden. Ale radši bych to bral zpětně tak, že bych prohrál v prvním kole, než tady měl bramboru a byl blízko bronzu. Nebo blízko - bylo to blízko a zároveň i daleko," přemítal.

Macháč den po zlaté radosti ve smíšené čtyřhře s Kateřinou Siniakovou prožíval zklamání z prohry. Po pátečním finále mixu a dalších povinnostech usnul v půl čtvrté ráno, vstával zhruba v půl desáté. "To ještě jakž takž šlo, i když jsem i předchozí dny chodil spát dlouho, protože jsme přijížděli hodně pozdě. Na motivaci urvat bronz se ale nic neměnilo, to jsem byl zakouslej. Nějaké míče, které jsem zkazil, bych možná nezkazil, kdybych byl fit. Ale to já nevím," řekl.

Před olympijským turnajem neměl žádná očekávání. "Věděl jsem, že minimálně tři zápasy budu hrát. Jel jsem sem, abych odehrál co nejvíc a to se podařilo úplně na maximum. Já jsem strašně spokojený, ale je to škoda. Měli jsme dvě šance zabojovat o nějakou medaili, ale to jsme nezvládli, bohužel," dodal Macháč. Vedle obou čtyřher hrál také dvouhru. V ní vypadl ve druhém kole s obhájcem olympijského zlata Alexandrem Zverevem z Německa.