Odhalené gymnastky? Kvůli spodnímu prádlu si lepíme dresy na kůži, přiznala Češka

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
8. 4. 2024 6:14
Její maminka je trojnásobnou mistryní světa v krasojízdě na kole. Sama to zkouší v gymnastice. Letos ovšem dala Lucie Trnková přednost maturitě, a i proto už nebojuje o olympijské hry v Paříži. I tak ale patří k úspěšnému brněnskému gymnastickému klubu a v rozhovoru pro Aktuálně.cz promluvila mimo jiné o tom, jak je to s regulemi dresů na závodech nebo jaký odkaz zanechala Věra Čáslavská.
Lucie Trnková
Lucie Trnková | Foto: Osobní archiv Lucie Trnkové

V posledních dnech proběhla médii zpráva o tom, že na Novém Zélandu mění pravidla pro oblečení v gymnastice tak, aby závodnice mohly nosit bez problémů spodní prádlo nebo legíny. Jak je to v evropské gymnastice, existují podobné restrikce?

Tak zatím nejzásadnější změna nastala u německé reprezentace. Prosadili možnost závodit v dresech s dlouhými legínami, což se mi osobně moc nelíbí.

Co tedy vyhovuje vám?

Já jsem zastánce tradičních dresů, které jsou normou u nás v České republice. Ale na druhou stranu jsem velice ráda, že už je větší benevolence, protože chápu že každé gymnastce není příjemné být tak "odhalená".

To znamená, že českým gymnastkám dál hrozí penalizace, když nechtěně odhalí spodní prádlo?

Tak občas se stane, že se dres trochu vyhrne a může se stát, že jde vidět spodní prádlo, za které by byla případná penalizace. Snažíme se tomu ale předcházet například tím, že používáme tělové spodní prádlo, které tolik nebije do očí, nebo používáním lepidla na kůži, díky kterým můžeme eliminovat nežádoucí vyhrnutí dresu. Výhodou celodresů ve kterých závodí Němky, je určitě to, že se nemusí strachovat, zda jim vyleze spodní prádlo.

Pojďme k vašemu příběhu. Jak jste se vůbec ke gymnastice dostala? 

Vzhledem k tomu, že mě máma přihlásila do gymnastické přípravky do Sokola Brno 1 v pěti letech a zůstala jsem doposud, tak vlastně s žádným jiným sportem nemohu porovnávat. Máma (Martina Trnková, pozn. red.) také začínala svoji sportovní kariéru v gymnastice, než přešla v současné době na trochu pozapomenutou, ale o to náročnější krasojízdu na kole, a stala se trojnásobnou mistryní světa. Takže v mém případě jsem podědila sportovní talent, i když mistrem světa asi nebudu. Sportovně založená rodina mně také pomohla si udržovat určitý nadhled a pokoru.

Co se vám vybaví, když se řekne Věra Čáslavská?

Ikona světové gymnastiky. A olympiáda v Tokiu 1964, kde se stala miláčkem publika. Je jedna z mála českých sportovců, kteří jsou v Japonsku známí dodnes. Vím, že olympiáda v Mexiku 1968 byl vrchol její sportovní kariéry, ale snad ještě důležitější byl její následný postoj k okupaci Československa a k následné normalizaci. Všem doporučuji shlédnout dokument Olgy Sommerové, kde je řečeno vše.

Na to, že jste se narodila v roce 2005 máte úctyhodné znalosti. Stihla jste ji poznat osobně?

Bohužel jsem ji neměla možnost potkat, protože v roce 2016, kdy zemřela, mně bylo 11 let. Myslím, že její sportovní výkony a její postoj k okupaci 1968 by se měl často připomínat. U nás v Brně se ale každoročně pořádá závod s jejím jménem.

Viděla jste někdy alespoň záznam jejích závodů? Dá se z jejích sestav nějak i inspirovat pro současnou gymnastiku? 

Ano, naštěstí jsou dostupná videa na YouTube , ale porovnávat obtížnost současné gymnastiky s érou Věry Čáslavské se nedá, protože vývoj šel hodně dopředu, ostatně jako snad ve všech sportech. Vždy ale budu obdivovat její eleganci a přirozenost, která mně možná v současné gymnastice chybí. Pro mě to platí dvojnásob, protože patřím se svými 170 centimetry k vysokým gymnastkám a elegance je pro mě důležitá.

Je vám teprve 18 let a máte za sebou pravidelné závody ve Světovém poháru. Jak se dá gymnastika kloubit se školou?

Škola teď vlastně je na prvním místě, protože budu maturovat na sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka v Brně. Tréninky, závody, velká absence a věčné dohánění učiva nebylo vždy jednoduché, ale to zná každý vrcholový sportovec. Škola mi vždy vyšla vstříc. Umožnila mi kvalitní středoškolské vzdělání skloubit s vrcholovým sportem. Po vzoru antického hesla Kalokagathia. 

Blíží se olympijské hry v Paříži. Máte ještě šanci se tam podívat? 

Přiznám se, že jsem možnost bojovat o Paříž zvažovala, ale dala jsem přednost maturitě. Na hry už má jistou účast naše brněnská oddílová kolegyně Soňa Artamonová. A šanci má ještě Brňačka Vanesa Mašová a to díky sérii závodů probíhajícího Světového poháru, což by byl samozřejmě velký úspěch a moc to holkám přeju.

Vy jste v Paříži závodila už loni, jaký jste měla ze závodů pocit?

Ano, závodila jsem v hale Bercy v rámci Světového poháru a musím říct, že atmosféra a celá organizace byla opravdu dechberoucí. Hlediště bylo téměř zaplněné, což byl pro mě velký zážitek, jelikož gymnastika v České republice bohužel není tak populární, takže to pro mě byl nezvyk. Moc ráda na tento Světový pohár vzpomínám. Můj výkon zde ale nepatřil k nejpovedenějším, skončila jsem dvanáctá na kladině a třináctá na prostných.

 

Právě se děje

Další zprávy