Českoslovenští hokejisté u předsedy vlády Lubomíra Štrougala (1972): zleva Jaroslav Holík, Jan Klapáč, Richard Farda a Václav Nedomanský. | Foto: ČTK

Marná žádost o oficiální odchod

Výbornou reprezentační kariéru završil Nedomanský dalšími cennými kovy z MS 1973 a 1974. Jeho sbírka čítá jednu zlatou, čtyři stříbrné a tři bronzové medaile z MS plus stříbro a bronz z olympiády. Třikrát byl členem All Stars výběru na MS, v roce 1974 jako nejlepší střelec.

Nedomanský registroval eminentní zájem ze zámoří, a protože v roce 1974 čerstvě dosáhl 30 let, měl na kontě 220 zápasů za národní tým se 163 brankami (dodnes je jednoznačně nejlepším kanonýrem v dějinách reprezentace) a skvělou kariéru korunoval titulem mistrů světa v Praze, požádal o povolení k legálnímu odchodu na Západ.

Spolu s ním žádal také o rok mladší světový šampion Farda, ale u předsedy Československého svazu tělesné výchovy a sportu (ČSTV) Antonína Himla se nesetkali s pochopením. Komunistický funkcionář se dvojici vysmál, že se měla narodit o 100 kilometrů dál na jih či na západ.

Nedomanský navíc v roce 1974 dostudoval na univerzitě v Bratislavě a ve 30 letech (!) byl se vším, co už pro československý hokej udělal, povolán na vojnu. Takové příkoří nehodlal Nedo dále snášet. Společně s Fardou začali spřádat plány na životní útěk za železnou oponu.