Mimo jiné se věnujete i studii nejčastějších zranění u hokejistů, může vůbec hráč - jako třeba Jaromír Jágr - v téměř 46 letech ještě zvládnout zátěž NHL?
Může ji zvládnout. Ale je spousta věcí, které tomu nahrávají. Jedna věc je, jak má člověk nastavený somatotyp, jak je tělo nastavené. Což zrovna u Jardy Jágra je velmi dobré. Pak záleží i na tom, jak se sportovec o tělesný aparát stará. Musí správně cvičit, dělat kompenzační cvičení, protože každý sport je nějakým způsobem jednostranný.
Jágra po celou kariéru trápí třísla, může on, obzvlášť ve svém věku, jejich zranění nějak předcházet?
Sice se řekne třísla, ale problém nemusí vycházet jen z téhle oblasti. Důvodů, proč bolí třísla, může být velké množství. Mohou to být přetížené svaly v oblasti pánve, zad, stehen, kolen. Vzniknout to může i tím, že jsou tam drobné nuance v bruslení. Hůř nabroušené brusle nebo měkčí led. Noha se rázem jinak zatěžuje a může z toho vzniknout bolavé tříslo.
Hodně se řeší i to, že česká osmašedesátka neměla dlouho tolik zranění jako po přesunu z teplé Floridy do studeného Calgary, může i to mít vliv na jeho zdravotní stav?
Může. Na Floridě se pohybujete kontinuálně v teplém klimatu, sval tím pádem nemusí nijak reagovat v rámci svého prokrvení. Ale když vyjdete z místnosti, kde je 20 stupňů nad nulou, ven, kde je dvacetistupňový mráz, tak sval reaguje na změnu teploty, dochází ke stažení cév a déle trvá, než se sval zahřeje. Na druhou stranu si nemyslím, že by tyhle jeho problémy byly způsobené tím, že se přestěhoval.
Mgr. David Vrbický
- jako fyzioterapeut na OH v Londýně, Soči a Rio de Janeiru
- spolupracuje s reprezentací rychlostní kanoistiky a s hokejisty Mladé Boleslavi
- působí jako vedoucí fyzioterapeut v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích
Čím to tedy může být?
Jsou to jen spekulace, ale když se na něj podíváte, tak výrazně zhubl, může to být i tím, že ubral na svalové hmotě, a kvůli tomu má větší a častější problémy. On sám určitě své tělo zná nejlíp a ví, kde bude ta příčina.
Je Jágr opravdovou raritou, nebo existují sporty, kde se i vy osobně setkáváte s podobnými věkovými extrémy?
To se říct nedá, je to o tom, že pokud daný sportovec má ten dar, je ve sportu dlouhověký. Když máte ideální tělesný somatotyp, dobře se o něj staráte a k tomu ještě talent, máte předpoklady, že budete sport dělat vrcholově dlouho. Jsou sporty, jako střelba nebo parkur, kde se účastní olympiády sportovci s věkem přes 50. Ale zase si neumím představit judistu, jak v 50 letech leze na tatami.
Spousta třicátníků je i mezi běžci na lyžích nebo biatlonisty, Nor Björndalen závodí ve Světovém poháru i v téměř 44 letech, není zrovna to ten případ "sportovních vytrvalců"?
Tam je to hodně dané tím, jak se dokážou přizpůsobovat novým trendům z hlediska stylu běhu na lyžích. Když je takový závodník schopen změny přijmout, nebo je i sám vymýšlet, tak se hranice jeho dlouhověkosti může posunout. Dobrý příklad je hodně diskutované téma biatlonistky Gabriely Koukalové a jejího přetížení po změnách běžeckého stylu.
Setkal jste se někdy s podobným problémem u sportovce, jako má Koukalová s přetíženými achilovkami a lýtky?
Setkal jsem se s různými typy problémů z dlouhodobého přetěžování, ale základní otázka je, co za tím stojí, co takové potíže způsobilo. Může to být tím chronickým přetěžováním, může to být problém s ploskou nohy nebo s novou obuví, nemusí to být jen tím stylem. Je potřeba se dopátrat prvotní příčiny a pak to začít řešit. Ne vždy to ale je možné.
Zmíněnou změnu běžeckého stylu absolvovala už před pár lety, mohou se problémy objevit skutečně až po takové době?
Může se to nasčítat. Je to podobné jako svalové zranění kupříkladu u hokejisty. Dejme tomu, že potřebuje rychle dojet puk, odrazí se možná trochu jinak, než je běžné, a ve svalu se mu udělá drobná trhlinka. Jeho v tom svalu jen píchne, ale dál už žádné problémy nemá. Za 14 dnů při dalším zápase nechá nohu v souboji a znovu píchnutí. Takhle se k tomu svalovému traumatu přidávají další, až se může stát, že se ve svalu udělá větší trhlina a hokejista nemůže bruslit.
Jak se takové zranění léčí, jak dlouho léčba trvá?
Obecně u sportovců čas není. U klasického pacienta na to čas máte, tady musíte spěchat. V tuhle chvíli přicházejí na řadu všechny podpůrné záležitosti jako vysokovýkonné lasery, různé typy oscilací, elektroléčby, zkrátka všeho, co nějak urychluje hojení.
Gabriela Koukalová některé fanoušky přitom udivuje tím, že u toho zranění zvládá trénovat…
To lze, ale musí být nastavený limit, kdy tu nohu zatěžujete jen určitým způsobem. Trénovat můžete, ale ta hranice je tenká a snadno se může stát, že místo nějakého postupu uděláte krok zpět. Nejvíc si ale na sebe nakládají sportovci sami, protože chtějí být co nejdříve zpátky.
Zvlášť v olympijské sezoně, podobným případem je snowboardistka Eva Samková, která si před Vánoci znovu poranila problémové rameno, ale přesto si sama nepřipouští, že by ji v Koreji nějak limitovalo, to je normální?
Evin problém znám od kolegů, kteří ji mají v péči. U ní je potíž v tom, že její ramenní kloub není anatomicky ideální, má lidově řečeno vyskakovací ramena. Je to chronické, všichni to vědí a ona se snaží minimalizovat rizika. Podstoupila operaci, cíleně cvičí, tejpuje to, dělá maximum.
A opravdu ji takový problém nemůže nijak limitovat?
Během závodů ji to určitě nelimituje, je to jen o tom, že kdyby udělala nějaký špatný pohyb, upadla, tak jí rameno vyskočí, ale jinak ne. Věřím, že tam zase bude v takové formě, aby tam třeba i obhájila zlatý triumf ze Soči.
Když vás tak poslouchám, nakolik musíte být odborníkem na různé sporty, když pracujete s takovou škálou sportovců?
Musíte být znalý těla, jak fungují svaly, klouby. Když si k tomu dáte souvislosti, které části těla sportovec zatěžuje, tak přijdete na to, kde problém vzniká. Pak můžete mít širokou škálu sportovců. Je pro nás výhodou, když jsme sami schopni dobře cítit pohyb. Spousta reprezentantů proto i studuje fyzioterapii, například plavkyně Simona Baumrtová. Určitě to pro ni bude do budoucna obrovská devíza, může nabytých informací využít.
