V Československu vrcholila hospodářská krize a Adolf Hitler se stal německým kancléřem. V té době Praha poprvé v historii pořádala hokejové mistrovství světa.
Na nový stadion na Štvanici přijelo v roce 1933 rekordních 12 účastníků, Kanada a USA si určily, že začnou rovnou ve čtvrtfinálových skupinách. Hrálo se ve formátu 3×15 minut, ve třech zápasech šampionátu pískali zkušebně dva rozhodčí.
Domácí reprezentace, které mezi nadšeným pražským publikem fandil třeba populární herec Vlasta Burian, procházela turnajem bez klopýtnutí až do doby, než narazila na zámořské soupeře.
Američanům podlehli Čechoslováci 0:6, Kanadě v semifinále 0:4. Drama v utkání o bronz proti Rakousku však zvládli a díky dvěma trefám kapitána Josefa Malečka vyhráli 2:0 v prodloužení.
Na sedmém MS získali druhou bronzovou medaili a jako nejlepší výběr starého kontinentu se mohli pyšnit titulem mistrů Evropy.
Pohár, který hokejistům věnoval prezident Tomáš Garrigue Masaryk, získali hráči USA, respektive mužstva Massachusetts Rangers, jež bylo vybráno k reprezentaci celé země.
Seriál: Když Praha psala hokejové příběhy
MS 1933: Masaryka uhranul, s Burianem kamarádil. Hokejista Maleček pak pláchl jako Peruánec
MS 1938: "Poloviční žid" Ball reprezentoval nacistické Německo, zachránil tím své blízké
MS 1947: Němcům vyráběl za války náboje. Drobný pak komunistům rozprodal majetek pod nosem
MS 1959: Vzdát čest NDR? To radši utečeme z ledu před hymnou, říkali si Němci v Kladně
MS 1972: Nenáviděné Rusy ztrestali před halou plnou estébáků. Hokejisty pak překvapil Štrougal
MS 1978: Zlatý hattrick na dosah. Soudruzi nic jiného nebrali, sklaplo jim, vzpomíná Martinec
MS 1985: Úžas Maria a uznání od diktátora. Tak hokejisté v Praze dobyli poslední domácí titul
Kanada, v tomto případě konkrétně Toronto National Sea Fleas, musela skousnout v Praze vůbec první finálovou porážku v dějinách MS. Poprvé usedl na světový trůn tým z jiné země.
Úspěšný šampionát navštívilo během devíti dní více než sto tisíc lidí.
Největší hvězdou nejen československého týmu, ale vůbec celého MS byl devětadvacetiletý útočník "Pepa" Maleček. S deseti brankami a třemi nahrávkami nejlepší střelec i nejproduktivnější hráč turnaje.
Maleček byl ve 30. letech československou sportovní celebritou. Zářil na ledových kluzištích i tenisových kurtech. Po začátcích ve Spartě přešel do LTC Praha, v tenise si zahrál dokonce Davis Cup.
"Neuvěřitelný sportovní génius. Byl i vynikající fotbalista, ve 20. letech držel československý rekord na 400 metrů překážek. Skvěle hrál golf, výborně pozemní hokej," popisoval kdysi historik Miloslav Jenšík.
"Bylo až děsivé, jaký talent měl," tvrdil o Malečkovi jeho mladší hokejový spoluhráč z klubu a později reprezentační legenda Vladimír Zábrodský.
Maleček měl na stole dokonce nabídku profesionální smlouvy od New Yorku Rangers, ale odmítl. Prominentní život v prvorepublikovém Československu mu vyhovoval, neměl důvod měnit.
Jeho velkým přítelem byl zmiňovaný Vlasta Burian. Maleček mu údajně dával vstupenky na hokejová utkání výměnou za lístky do divadla.
Společně si zahráli v čtyřminutovém reklamním filmu "Tři muži na silnici (slečnu nepočítaje)", ve kterém Burian doporučuje pneumatiky firmy Baťa. Byla to jeho první a poslední reklama.
Maleček posbíral v kariéře čtyři tituly mistra Evropy, ale světovým šampionem se nikdy nestal. Když Čechoslováci v roce 1947 poprvé vyhráli MS, třiačtyřicetiletý Maleček už v reprezentaci nebyl.
Vedle sportovní kariéry vedl obchod se sportovními potřebami. Po komunistickém převratu v roce 1948 utekl do Švýcarska.
"Po válce musel mít každý osvědčení národní spolehlivosti, spousta lidí Malečkovi jeho bohatství záviděla," vyprávěl historik Jenšík. I proto se populární hokejista rozhodl k emigraci a přes hranici se dostal na peruánský pas pod jménem Robert de Aquire.
Díky tenisovým zápasům se znal s dcerou peruánského konzula, která mu pas opatřila. A přestože celník Malečka coby známou tvář poznal a falešný pas odhalil, údajně pronesl: "Pane Maleček, vy jste poslední Peruánec, kterého pouštím."
Když se pak Maleček koncem roku 1948 setkal ve Švýcarsku v rámci tradičního Spengler Cupu s bývalými spoluhráči, přesvědčoval je, aby založili exilovou hokejovou reprezentaci.
Reprezentanti hlasovali, ale většina z nich se rozhodla vrátit domů.
Sám Maleček hrál ve Švýcarsku hokej aktivně ještě po padesátce, v roce 1955 se stal redaktorem rádia Svobodná Evropa a později se přestěhoval do USA. V rádiu měl na starosti komentování sportovních přenosů, jindy zase glosoval dění v severoamerickém sportu.
V komunistickém Československu se na Malečka a jeho sportovní úspěchy zapomnělo. Když už, tak byl zmiňován jako zrádce. Oceněn na mezinárodním poli byl v roce 2003, kdy in memoriam vstoupil do Síně slávy IIHF. Je také členem Síně slávy českého hokeje.
Dožil se 79 let, zemřel v Americe v roce 1982 na zástavu srdce.
