Praha - Když hledáte důvody, proč už český hokej není úspěšný jako dřív, vždycky skončíte u peněz. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká Zbyněk Zavadil. Trenérská legenda žákovských týmů, která malé děti učí hokeji už 44 let.
Zavadil hokej naučil hrát Tomáše Vlasáka, Davida Volka, Jaroslava Bednáře, ale i Jakuba Vránu či Václava Karabáčka a je osobností uznávanou i lidmi, kteří současné poměry v českém hokeji kritizují.
Zavadil během rozhovoru několikrát zdůrazní, že je odpůrcem bývalého režimu, přesto se podle něj socialistickému systému jedno odepřít nedá. O sportovce se prý staral dobře a jen díky dnes nadstandardním podmínkám, které jim předlistopadový režim vytvářel, přicházely i úspěchy.
„Kdyby byly peníze na sport i teď, lidi tady jsou. Češi jsou šikovní na kolektivní sporty, mají to v povaze, byli bychom dobří. Kdysi jsme měli Eliáše a Jágry, teď je budou následovat třeba Pastrňák s Vránou. Průšvih je, že kdysi to byli dva kluci z ročníku, dnes máme dva takové kluky za pět let,“ říká Zbyněk Zavadil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Proč se podle vás velkým sportům jako hokeji, ale i fotbalu v Česku poslední dobou nedaří jako dřív?
Naše mládež vůbec nesportuje. My, jako hokej, jsme už prakticky vrcholový sport, jenže k nám přijdou zanedbané děti s podprůměrnými, někdy i s vysoce podprůměrnými pohybovými dovednostmi. I když jsou venku plácky, oni tam stejně nechodí a radši sedí u počítačů. Další věc je, že je podle mě tělocvik na školách na špatné úrovni. Možná tam něco děti hrají, ale kdo ví, jakou to má úroveň. Soudím podle toho, že děti, které přijdou k nám na hokej, neumí ani kotrmelec. A kotrmelec dozadu? To ani neví, o co jde. A když už ho někdo udělá, je to kotoul přes rameno.
Kvůli čemu?
Je fakt, že skončil Sokol, to je asi škoda. Já jsem už hodně starej, ale za mě byl Sokol a fungoval tělocvik ve škole. To vše dnes odpadlo a myslím, že je to velký problém i pro vrcholový sport. Dostáváme děti tak zanedbané, že s nimi musíme dělat i věci, na které při tréninku na hokej prostě není čas. Dneska kluci neumí hodit ani kamenem. Házejí tak nešikovně jako za nás holky.
Není vám z toho smutno, když se u sportu jako trenér pohybujete téměř pětačtyřicet let?
Takhle si stěžují všichni trenéři a nejen od hokeje, prostě je taková doba. Kromě ledu jsme s těmi dětmi také dvakrát týdně na suchu, ale stejně to nestačí, protože jsou pohybově tak zanedbané, že je na tu úroveň nedokážeme dostat. Takže se tohle musí přenést i domů.
Změnilo se to hodně za posledních dejme tomu třicet let?
Dřív byl hlavně sport. Tenkrát v té době každý věděl, že když bude sportovat, může vyjet se sportem za hranice. Dřív se jezdilo tak akorát pro boty a záclony do Drážďan, nikam dál. Se sportem se ale dalo jet i na Západ. Devizový příslib tenkrát nedostal každý, sport byl jedním z prostředků vycestovat.
Byl takovou zdravou motivací?
Motivací, a když to řeknu blbě, tak i takový trenérský nástroj na udržení disciplíny. Já vím, že to zní možná blbě, ale prostě to tak fungovalo. Neposloucháš? Nepojedeš na Západ. To pro ty kluky tehdy něco bylo. Dneska si stejně starý kluk vezme od táty auto nebo si koupí jízdenku na vlak a nebo si může do té Vídně zajít klidně i pěšky. Neříkám, že je to správně, ale i tohle byl jeden z důvodů, proč byl za komunistů sport na tak vysoké úrovni, nicméně i tak jsem samozřejmě rád, že je to všechno za námi a tenhle režim už tady není.
Důvodů, proč šel český hokej v posledních letech soudě dle výsledků mládeže i dospělé reprezentace dolů, je ale asi víc, že?
Je toho víc. Ze všeho nejvíc to je o penězích. Přece jen hlavně hokej je dnes hodně finančně náročný. Především do nějaké čtvrté třídy, kdy tady rodiče musí děti vozit a trávit s nimi na zimáku čas, to už není jen finanční zátěž, ale i časová zátěž pro člena rodiny, což je většinou máma nebo prarodiče. Aby sem děti vůbec dovezli, to vám dá tak půl dne. Asi i proto teď děti odcházejí k jiným sportům, například k florbalu. Tam mají tělocvičnu ve škole, stačí jim tričko, trenýrky a jedna hokejka. Proto se florbal rozšiřuje.
V roce 2004 dosáhl fotbal na svůj vrchol bronzem na Euru, o rok později vyhrál český hokej poslední zlatou medaili, která nebyla tolik o štěstí jako v roce 2010, ale o tom, že tehdejší český tým byl skutečně ještě nejlepší na světě. Od té doby oba největší sporty v Česku výsledkově upadají. Je to podle vás tím, že tehdy skončila generace hráčů, jako byli Poborský, Nedvěd, Jágr nebo Straka, kteří byli vychováni ještě za minulé doby, a teď už Česko reprezentuje nová generace?
Přesně jste to řekl. Je smutné to říkat, ale podpora státu za minulého režimu byla úplně jiná než teď, což se na těchto výsledcích prostě odráží. Pro komunisty byl sport reklamou. Čáslavská udělala díru v Japonsku a Japonci pak používali československý zubní kartáček, protože byl podle nich nejlepší na světě. Nikdo nevěděl, kde je Československo, ale celý svět věděl, že odtamtud pochází Zátopek. Dnes je to to stejné s Jágrem. Když se zeptáte v Americe, řeknou vám, že Česko je někde v Evropě a že je odtamtud Jágr. Já vím, že dnes i lidé z hokejového svazu dělají pro získání peněz hodně, ale pořád je to málo. Na tohle by měla myslet vláda, třeba by pak bylo méně drogově závislých a byl by ve zdravém těle zdravý duch. Jenže dnes je sportovat prostě finančně náročné.
Finančně náročný je hlavně hokej.
I při vysokých příspěvcích, v Praze kolem 2000 měsíčně na dítě, nezaplatíte náklady na celý tým. Průměrně vám na tým chybí měsíčně třicet tisíc. A teď si vezměte, že těch týmů máte v každém klubu deset. A to děti mimo dresů nedostávají téměř vůbec nic, všechnu výzbroj si kupují rodiče většinou sami. Kdysi byly sportovní třídy a tréninková střediska, kde se i výstroj dostávala zadarmo.
Jinými slovy kdysi mohli hokej hrát i sociálně slabší?
Přesně tak. Akorát se nedalo hrát v helmě Okula, sice chránila, ale vypadala strašně. My jsme tehdy měli domácí výzbroj Opus a kanadská i švédská byla samozřejmě lepší, ale i v téhle naší výstroji se dalo hrát a učili se v ní hrát podle mě všichni hráči, kteří pak vyhráli zlato v Naganu. Možná jim někde tátové sehnali lepší rukavice, ale jinak se i v tom dalo hrát.
Češi měli tehdy vůbec dobrý způsob výchovy hokejistů, že?
Profesor Kostka, doktor Bukač a doktor Dovalil vypracovali metodiku, která podle mě předběhla dobu a dnes si z ní to nejlepší vybrali Švédové nebo Američané, od kterých se chceme hokej zase učit. Pracovala na tom tehdy i Karlova univerzita, byl to perfektně propracovaný systém vrcholové práce s mládeží a vrcholové práce s dospělými. Kostka o tom přednášel všude ve světě. Jen si vemte tu skutečnost. Máme menší základnu než Kanada, Amerika, Rusko, stejně jako máme horší přírodní podmínky, vždyť u nás zamrzne rybník dvakrát do roka, i počet zimních stadionů máme ze všech nejmenší, ale dokázali jsme je porážet.
V čem byla ta metodika tak úspěšná?
Předně všechno souvisí s penězi. Byla vypracovaná síť sportovních tříd a tréninkových středisek mládeže. Trénink byl daný, byli podle toho školeni trenéři. Už tenkrát jsme navíc měli mezinárodní styk s Kanadou a s Amerikou. Každý rok tam jezdily dva týmy z naší soutěže doplněné o tři hráče hrát utkání s týmy z NHL, v sedmdesátých letech to byly Pardubice a Kladno. Vy si teď pamatujete, že by naši hráli s takovými týmy? Vždyť naše mládežnické reprezentace až teď po nějakých sedmi letech zase obnovují přáteláky s Kanaďany. Češi byli vždycky ozdobou hokeje, byli skvělí bruslaři, technici a měli hokejové myšlení, ale to vzniklo tím propracovaným tréninkovým systémem. A pak tam byla ještě jedna věc.
Povídejte.
Měli jsme deset jedenáct Dukel. Dvě stě až tři sta kluků místo toho, aby jezdili někde v tanku, na vojně hráli hokej nebo jiné sporty. Oni tam trénovali dvoufázově i dvakrát v týdnu, to se nedělá ani dneska. A ti kluci makali nadoraz, protože jim šlo o to, aby se v tom týmu udrželi. Většinou hráli třetí soutěž, ale byl to nenásilný přesun hráčů z juniorů do mužů. Já vím, že se dnes na vojnu nechodí a že už to tak nejde, jen chci říct, že nám chybí ta soutěž, jenže jsme zase u peněz. Našemu hokeji jasně chybí soutěž pro hráče, kteří vyjdou z juniorského věku, a to vám řekne každý.
Protože první ligu hrají hráči, kterým je pětatřicet.
Ano. Protože kluby si angažují tyhle známé veterány. Na ně chodí aspoň lidi, protože to jsou stále vynikající hokejisti. Na mladé hráče, kteří potřebují prostor hrát, nepřijde nikdo. Za Dukly nikdo jiný než ti mladí hrát nemohli. Tenhle mezičlánek dnes hokeji chybí, v tomhle věku jsou největší ztráty. Ale je to o penězích. Když byl Tomáš Vlasák v šestnáctce a sedmnáctce, tak se hrálo se Švýcary o rok staršími, a když je neporazili 6:2, tak to byla ostuda a už se to řešilo. Dnes hrajeme se stejně starými Švýcary a ze třech zápasů jednou nebo dvakrát vyhrajeme, čili je to vyrovnané.
Ono se říká, že se hokejový svět vyrovnává. Není to spíše tak, že šel český hokej za poslední roky dolů?
Nebo tak, že špička udělala více pro to, aby šla nahoru. A my jsme ustrnuli. Ale ono je to složitější. Tréninková střediska, které tady v minulosti byla, nabízela hráčům takové podmínky, že hráči nemuseli odcházet ven tak jako teď. Přitom není dobré, že nám ti hráči odcházejí, protože to znehodnocuje naše juniorské soutěže.
Třeba hráče k odchodu vede zkušenost z praxe. Za posledních deset let to z české extraligy dotáhl do NHL jen Tomáš Hertl. Všichni ostatní Češi se do NHL dostali díky tomu, že odešli do zámořských juniorek, nebo v případě Pastrňáka do Švédska.
Vím, že jsou tři cesty - švédská, česká a kanadská. Českou cestou podle mě byli za poslední dobu vychováni tři špičkoví hráči národního mužstva. Mezi ně počítám Hertla, ale taky ještě Romana Červenku a Vladimíra Sobotku. Všichni byli vychováni Vláďou Růžičkou, který byl ve Slavii trenér, ale taky manažer, který si to dovolil. Jiní trenéři tady těm hráčům nedají prostor, ale to se musíte zeptat jich.
Oni jsou pod tlakem výsledků.
Vezměte si deset nejlepších bodovaných hráčů, to jsou všechno čtyřicátníci. Téměř pětačtyřicetiletý Ručinský je skoro nejlepší. Tak kde je ta největší chyba? Já bych řekl, že to souvisí s odlivem těch mladých, protože tím se znehodnotí juniorská soutěž a tam to začíná. Navíc tomu možná pomáhá povinnost nasazovat mladé hráče v extralize, což jsou další kvalitní hráči, kteří v juniorské soutěži kvůli tomu nenastupují. Přitom v extralize nehrajou. Jezdí po zápasech, chodí na rozbruslení a v zápase hrajou šest minut, někdy ani to ne. Mezi těmi zápasy pak ani nemají tolik kvalitního tréninku, kolik by potřebovali.
