Kazaň (od našeho zpravodaje) – Má rád velké výzvy a chce pořád něco dokazovat, teď má tu největší šanci. Hokejista Jakub Petružálek přestoupil z financemi a stálými prohrami zrujnovaného Chabarovsku do bohaté Kazaně s jasným cílem – vyhrát podruhé za sebou Gagarinův pohár.  

Za pohádkové peníze, skvělé zázemí a ambice nového týmu ale v Rusku platí vysokou daň – tvrdé tréninkové dávky a režim na báze. Jako v dobách SSSR. V Kazani nemá skoro žádné soukromí, do města se za měsíc v novém bydlišti ještě nepodíval vůbec. A když za nim v sobotu přiletěla přítelkyně, musel jít spát kvůli přípravě na zápas do hotelu.

Petružálek střílí důležité góly a také rozhoduje utkání, ale žádné úlevy nedostává. Takové štěstí v Kazani mají jen ruští reprezentanti, a že jich není zrovna málo: v bráně Barulin, v obraně Bělov, Nikulin či Medvěděv a v první formaci borci jako Těreščenko, Burmistrov či Svitov.

Na baze 24/7. Na vše dohlíží kamery

Petružálek, v Kontinentální hokejové lize obrovsky uznávaný útočník, ale musí být stejně jako ostatní spoluhráči zavřený ve svém bytě v tréninkovém areálu 24 hodin denně.

Vycházky jsou dovoleny jen po obědě, na pivo s kamarády večer úplně zapomeňte. To je na programu týmová porada. Na vše dohlíží i důmyslný kamerový systém, který jakékoliv porušení vězeňských pravidel odhalí. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu.

"Město jsem viděl jenom na googlu a pak z týmového autobusu. Režim je tady úplně jiný, my musíme být na báze pořád. Nemáme žádný volný čas, ale to je dáno tím, že se tady vše soustředí jen k vítězství. Žádný jiný cíl tady není," říká Petružálek, který tři roky zářil v Chabarovsku a loni si na konci sezony na krátké hostování odskočil vyhrát KHL do Dynama.

"Mám na báze svůj 3+1 byt, bydlí tam devadesát procent spoluhráčů. Jsem celým tím komplexem překvapený, je tam úplně vše, co člověk potřebuje. Vaří nám tam, máme bazén, fitko i hokejovou halu. V podstatě jsem ještě nemusel jít vůbec ven, vše je propojené vnitřkem, takže člověk úplně všude z bytu dojde v žabkách a kraťasech, neuvěřitelné."

Nepřišel jsem se sem jen sklouznout

Kazaň funguje jako špičková organizace, kde se jen na platech a odměnách hráčům ročně vyplatí kolem miliardy korun. Klub dotuje ruský ropný gigant Tatněft, ale klubovou identitu nevytváří jen jeho peníze.

Na ruské poměry je Kazaň vnímáním hokeje výjimečná a atmosféra na domácích zápasech hodně připomíná kulisu NHL. Nádherná hala pro deset tisíc diváků bývá pořád plná, utkání i přestávkový program doprovází úchvatná show.

Hokej v Kazani je pro všechny zábava, i když AK Bars zrovna, tak jako třeba v pátek se Lvem, prohraje. Často se to ale nestává, Kazaň patří k absolutní špičce celé soutěže.

"Hala je super, fantastičtí jsou i diváci. Já si tady nemůžu vůbec na nic stěžovat. Máme ty nejlepší podmínky pro hokej. Je to tady super," říká Petružálek s tím, že ho stejně jako celý klub za takových podmínek nic jiného než vítězství v KHL nezajímá.

"Tlak je obrovský, protože finance jsou tady někde úplně jinde. Nic jiného než finále se tady nebere. My cizinci tady navíc ruským klukům bereme práci, takže musíme být lepší než oni. Mě to ale baví, já mám výzvy rád. Nepřišel jsem se sem jen sklouznout, přišel jsem sem něco dokazovat a líbí se mi, že jsou tady cíle nejvyšší. Mentalita celé organizace míří jen na vítězství," vypráví Petružálek.

V Chabarovsku nefungovalo vůbec nic

Smlouvu má Petružálek v Kazani jen do konce sezony, jestli tady zůstane, ještě sám neví. Jisté ale je, že do Chabarovsku se už nevrátí. I když tam byl brán za obrovskou hvězdu, už o stěhování zpátky na Dálný východ vůbec neláká.

"Nebyl tam na nás vůbec žádný tlak, hráli jsme vespodu tabulky a všichni to chápali. Jen v profesionalitě je to tady v Kazani obrovský rozdíl. V Chabarovsku nefungovaly ani nejmenší detaily, které pak člověk a odrazovaly od hokeje," vzpomíná.

"Profesionalita tam není vůbec žádná. Často jsme neměli připravené dresy na rozbruslení, nebyla připravená ani kabina před tréninky či zápasem. A tady v Kazani? Všechno funguje na parádní úrovni, maséři i lidi z klubu pro nás dělají maximum. Je to pro mě jako den a noc," dodal.