Překvapilo vás, když při nominaci na Karjala Cup zaznělo vaše jméno, anebo jste byl již dříve v kontaktu s trenérem Říhou?
S panem Říhou jsem v kontaktu nebyl, ale už před nominací přišla na klub pozvánka, aby o tom věděl a uvolnil mě. Bavili jsme se s Honzou Černým (asistent generální manažera reprezentace, pozn. red.), protože jsem se chtěl o reprezentační přestávce vrátit ze Švýcarska domů za rodinou a potřeboval jsem vyřídit letenky, lety byly vyprodané. Jsem rád za to, jak to vyšlo, návrat bude o to příjemnější, že jsem se dostal zpět do národního týmu.
Naposled jste hrál za reprezentaci na domácím MS v Praze, ale od té doby jste v národním týmu dva a půl roku chyběl. Z jakého důvodu?
Poslední kontakt byl s panem Vůjtkem, když byl u reprezentace. Už bylo po sezoně a byl jsem se synem na hokejovém turnaji na Moravě. Přímo mi neoznámil, že by mě chtěl do nominace, ale o reprezentaci jsme se bavili. Poprvé za těch iks let jsem řekl, že nepojedu, protože se mi v tom roce narodila dcera a viděl jsem ji asi čtyři dny za pět měsíců. V dalších sezonách byla mononukleóza a laborování s kolenem, nakonec jsem šel na operaci. Letos jsem byl překvapený, jedu bez zranění, což je v mém věku nejdůležitější. Musím to zaklepat, jsem rád za tu šanci.
Dá se říct, že už jste s návratem do reprezentace příliš nepočítal? Minulou sezonu v Toljatti v Rusku jste kvůli kolenu ani nedohrál.
Samozřejmě už mám nějaký věk (35 let), v minulé sezoně návrat vůbec nepřicházel v úvahu. Třikrát jsem vypadl ze hry kvůli stejnému zranění a konec sezony už jsem vůbec nedohrál. Po operaci už s kolenem nemám další problémy, znovu musím zaklepat, připravil jsem se na letošní sezonu a jedu bez zranění, to je hlavní.
Jako kapitán jsem vedl reprezentaci na MS 2013, céčko jste nosil i ve Lvu Praha. Vůdčí role vám nejspíš připadne i teď, ne?
S panem Říhou jsem osobně nemluvil, pouze jsem jeho vyjádření četl v novinách. Ale tu úlohu jsem měl v nároďáku mnohokrát, a když jsem nebyl kapitán, byl jsem zástupcem kapitána. Nebylo by to pro mě nic nového, byla by to určitě velká čest, ale zatím to mohou být jen spekulace. Uvidíme, co se stane, až přijedu na sraz.
Letošní sezonu jste začínal v Plzni a zpočátku jste si po delší době bez hokeje musel zvykat na náročné tempo. Po přestupu do Ambri-Piotta ve Švýcarsku jste se už definitivně rozehrál?
V Plzni jsem do toho skočil po hlavě, což bylo asi dobře. Nehrál jsem ani žádný přípravný zápas a trénovat individuálně můžete, jak chcete, ale absolvovat zápasy a tréninky s týmem je úplně něco jiného. Skočil jsem do Ligy mistrů proti Jyväskylä a Luganu, do těžkých zápasů. To bylo to nejlepší, co se mi mohlo před těžkým startem extraligy proti Liberci a Brnu stát. V Plzni to byla krátká epizoda, ale byl jsem za ni šťastný, pomohla mi dostat se do rytmu.
Po dlouhých letech v Rusku jste říkal, že Švýcarsko je vaše vysněná hokejová země. Přání se vám splnilo, jak se vám pod Alpami líbí?
Dlouho jsem byl v Americe a Rusku a říkal jsem si, že ve Švýcarsko by to mohlo být pěkné. Hrálo tady spoustu českých kluků, můj dobrý kamarád Zdeněk Kutlák byl přímo v Ambri a to angažmá si pochvaloval. Já to můžu jedině potvrdit, životní úroveň a všechno okolo je perfektní. Liga je hodně vyrovnaná, není tu slabý tým, pokaždé může vyhrát kdokoliv.
V Ambri zanechalo stopu více Čechů a zažili specifickou atmosféru na stadionu v malé vesničce. Docela netypické prostředí, viďte?
Já už jsem v Ambri několikrát hrál jako malý kluk. Už v devíti nebo deseti letech jsem tu hrál na turnaji ještě s Jindřichovým Hradcem, asi čtyřikrát nebo pětkrát. Věděl jsem, do čeho jdu, i když tu atmosféru jsem tehdy nezažil. Připadá mi to jako někde na fotbale v bundeslize. Hodně se fandí, i po prohraném zápase lidi zůstanou a děkují nám. Je to milé. S hráči bydlíme v Bellinzoně, což je hezké město asi 30 minut autem od Ambri. Tady žije skoro celý tým.
Už jste prošel spoustu štací, ale asi jste bral jako výhodu, že vám s adaptací mohl pomoct český spoluhráč Dominik Kubalík. Je to tak?
Určitě. Kubalda mi pomohl hodně, je to důležité, když jdete na nové místo, kde je úplně jiná mentalita. Hned jsme si psali po tom, co jsem podepsal kontrakt. Bylo to docela narychlo, v jeden den večer jsem podepsal a na druhý den už jsem hrál zápas. Skočil jsem do toho a neměl jsem čas přemýšlet. Kubalda je tady už rok a řekl mi, jaký je trenér, jaké vedení, jak vypadá tým. Byl jsem za to vděčný.
Teď už máte v hlavě zase Švédy, Finy, Rusy a Euro Hockey Tour?
Při nominaci mi to hlavou proběhlo, ale s Ambri máme ještě dva důležité zápasy, takže se musím koncentrovat na ně. Určitě po příletu domů se to nastartuje, těším se na kabinu, kustody i vedení. Méďa (Petr Nedvěd) je teď manažer, dlouho jsem ho neviděl. S panem Říhou jsem nikdy neměl možnost spolupracovat, bude to něco nového. To samé Robert Reichel. Těším se na srandičky s klukama. Zápasy budou těžké jako vždy, jsou to tři duely ve čtyřech dnech.
Znamená pro vás výhledově MS v Bratislavě v příštím roce výrazné lákadlo? Přestože teď se sezona stále ještě teprve rozbíhá.
To bych předbíhal hodně, bude první sraz. Já jsem rád, že ve Švýcarsku je rychlá liga, mohlo by mi to pomoct s adaptací v mezinárodním hokeji, který je zase úplně jiný. Nechci předbíhat, Bratislava je daleko a v Česku máme spoustu dobrých hráčů, ať už v Evropě, nebo NHL. Bylo by ode mě troufalé předbíhat. Zažil jsem v Bratislavě šampionát před sedmi lety a byl podle mého gusta. Nejkrásnější bylo MS v Německu, kde jsme vyhráli, ale organizačně byla nejvýše Praha a Bratislava.
