Jeden měří 198 centimetrů, druhý 190 a oba váží shodně 104 kilogramů. Martin Hanzal a Milan Michálek byli nejvyššími a zároveň také nejtěžšími hráči z českého výběru. Ale co hlavně? Byli nejlepšími.
Ani Plekanec. Ani Voráček. Ani Pastrňák. Nikdo z týmu trenéra Josefa Jandače na tyhle dva pořízky neměl. A to z daleka nemluvím jen o bodech. Ti dva byli jiní, rozdíloví hráči. Co je však nejzajímavější? Ani od jednoho z nich se to nečekalo.
Oslnil zejména příští rok třicetiletý Hanzal. Obr z Arizony, kterého v posledních letech brzdí jedno zranění za druhým. Kompletní sezonu bez zdravotních obtíží odehrál naposledy v roce 2009. Loni se koncem října dostal do čela nahrávačů celé NHL, aby se bezprostředně potom zranil. Diagnóza? Natržené kyčelní pouzdro.
Následovaly opichy, injekce, dvouměsíční nucená pauza a dokonce hrozba operace. Podle jeho slov ho léčili doktoři z celé Ameriky, ti nakonec chirurgický zákrok zamítli.
Jen, co to trochu šlo, okamžitě zase naskočil do hry. Na konci základní části ale přišla další pohroma. Otřes mozku. Hanzal přišel o mistrovství světa a bál se, že přijde i o Světový pohár. To se však naštěstí nestalo.
Voráček formu neměl, ale makal
Do prvního zápasu s Kanadou ho trenéři zařadili do druhé formace ke křídlům Palátovi s Pastrňákem. Po debaklu ale Jandač a spol. sestavu překopali a do jeho druhé lajny převeleli Voráčka a právě Milana Michálka.
A tahle lajna proti soupeřům snad jako jediná naplno obstála. Ač Voráčka turnaj nezastihl v ideální formě, nelze mu upřít snahu. Jezdil nahoru dolů, srážel se, střílel. Do černého ale mířila jen jediná z jeho jedenácti střel.
Díky pohybu Voráčka a obrovité postavě Hanzala, který na sebe pokaždé navázal alespoň dva soupeřovy hráče, tak měl více prostoru Michálek. A beze zbytku toho využil. V turnajové derniéře proti USA se dvakrát trefil a zajistil si pozici nejproduktivnějšího Čecha v Torontu.
Martin Hanzal nakonec World Cup zakončil se dvěma kanadskými body a číslem -2 v tabulce pravdy plus/mínus. Čím tedy tak ohromil? Vždyť dal jen jeden gól a navíc byl u mnoha inkasovaných. Může se ptát hokejová veřejnost.
Dravost a vůle vítězit
Odpověď je ale nasnadě. Rodák z Českých Budějovic chodil proti elitním formacím soupeře. V duelech s nejlepšími centry planety téměř neprohrával buly. V soubojích s nekompromisními obránci před soupeřovou brankou pak působil jako zaparkovaný kamion. Nešlo s ním hnout.
Ve hře u mantinelu leckdy připomínal Jaromíra Jágra, když byl od puku doslova neodstavitelný. Držel kotouč na své dlouhé holi, jednou rukou odmítl protihráče a hned se cpal před kasu. Nebál se chodit do míst, kde to bolí. Žádný puk pro něj nebyl ztracený. A to se v dnešním hokeji, a v tom zámořském obzvlášť, cení.
Pokud mu vydrží zdraví, zazáří tenhle hokejový dělník v následující sezoně NHL naplno.
Co říct závěrem... Šikovné české ručičky, hravost a myšlení už zkrátka na dnešní úroveň hokeje nestačí. Nezapomínejme na sílu, dravost a vůli vítězit. Berme si příklad z dříčů typu Hanzala, Michálka nebo Ondřeje Paláta. Jinak nám nadupaný zámořský rychlík ujede definitivně.
