Co zatím říkáte na průběh finálové série?
Liberec zatím doplácí na svou nedisciplinovanost, Třinci to tím ulehčuje. V obou zápasech rozhodly přesilovky, do nichž má Třinec zkušené hráče, kteří to umí výborně sehrát. Ať už to rozhodčí posuzují, jak to posuzují, těch nedovolených zákroků na straně Liberce je více. Takhle si ty zápasy prohráli.
Nutí Třinec soupeře k faulům, nebo jsou to spíše zbytečnosti?
Jak kdy. Někdy musí Liberec hasit problém a faul přijít musí, ale když dostal Petr Jelínek v druhém zápase trest pět minut plus do konce utkání, mohl dohrát Matěje Stránského úplně jinak. Chápu, že jsou tam emoce, ale jsou to zkrátka záležitosti, které rozhodují zápasy.
Oceláři měli díky tomu oba zápasy pod kontrolou.
Přesně tak. V prvním utkání jim napadaly rychlé góly. Šanci Liberce chytali třinečtí hráči skoro v bráně a z protiútoku se sami prosadili. Liberec to trošku nalomilo, dostali další branky. Druhý zápas byl vyrovnaný, ale zase ho rozhodly přesilovky.
Může být Liberec unavenější? Odehrál stejný počet zápasů jako Třinec, ale jeho semifinálová série proti Spartě měla specifický vývoj.
To si nemyslím. Bránění je stojí více sil a těžko se prosazují proti stylu, jaký hraje Třinec. Když vstřelí gól, zatáhne se a brání. Liberec se pere s tím, aby to pak překonal. Jinak ale podle mě únava nehraje roli.
K tomu Bílým tygrům dlouhodobě chybí zraněné osobnosti Ladislav Šmíd a Tomáš Filippi, tým doplnilo dost hráčů z prvoligových Benátek. Má Liberec kvalitu ještě se sérií pohnout?
Ti dva hráči chybí strašně moc. Šmíďák hrál nějakých 26 minut v každém zápase, to je obrovská porce. Chybí jim jeho zkušenosti. Filippi zase hrál KHL, umí zachovat chladnou hlavu v zakončení. Na druhou stranu ani bez nich nemá Liberec špatný mančaft. Radan Lenc, Michal Birner nebo Michal Bulíř. Jaroslav Vlach má dobrou sezonu. Kostru má doplněnou mladými, kteří už se vyhráli. Bude záležet na třetím zápase. Když ho Liberec zvládne, může s tou sérií ještě něco udělat.
Nepřipadá vám, jako by se trochu smiřoval s druhým místem? Už před sérií tvrdil trenér Patrik Augusta, že Třinec je jednoznačný favorit. Po druhém zápase říkal, že svým hráčům nemá skoro co vytknout.
Nemyslím si to. Druhý zápas byl vyrovnaný, než Liberec dostal dva góly v oslabení. To samé se stalo Mladé Boleslavi v sedmém zápase. Kdyby ji rozhodčí neposlal do tří, Třinec by ten gól nedal. Čekali na přesilovku, která jim přišla. Ani proti Liberci při hře pět na pět tolik šancí nemají.
V prvním zápase Adam Musil atakoval pěstí ležícího Tomáše Marcinka, v druhém utkání Jelínek trefil Stránského loktem do obličeje. To jsou ale až zkraty libereckých hráčů, ne?
Trochu mě zaráží Marcinko, že po prvním zákroku Musila spadl, jako by to byla bůhvíjaká dělovka. Jasně, tu druhou ránu už Musil neměl vůbec dávat, měl odjet pryč. Byl to nesmysl. Ale jak říkám, divím se Marcinkovi, který padá, jako by ho odstřelil nějaký snajpr seshora. Nevím, no… Jestli je to jejich styl hry, že soupeře provokují, Liberec to neunese, udělá takový zákrok, třinecký hráč spadne, rozhodčí pískne faul a Oceláři udeří z přesilovky.
Bulíř po druhém zápase tvrdil, že soupeř padá ochotně. Podle něj i Stránský přihrál svou reakci po loktu od Jelínka. Souhlasíte?
Od Jelínka to byl faul, to je bez debat. Nevím, jak byla ta rána intenzivní, jestli byla přímo na bradu. To musí posoudit Stránský. Ale tady bylo vyloučení určitě správně.
Za Třinec jste hrál v šesti sezonách, za Liberec ve čtyřech. Komu ve finále přejete úspěch?
Hlavně jsem přál Mladé Boleslavi, odkud pocházím a kde teď trénuju dorost. Mrzí mě, že vypadla. Teď mi to je tak nějak jedno, chci se podívat na kvalitní hokej s emocemi. Doufám, že to ještě bude vyrovnané. Že to Liberec zdramatizuje.
V Třinci jste na začátku kariéry prožil nejlepší bodové sezony, odrazil jste se do zámoří. Jak vzpomínáte na období před 20 lety?
Vzpomínám na to moc rád. Třinec mi dal šanci prosadit se ve velkém hokeji. Když jsem začínal, byli tam skvělí hráči, skvělí útočníci kolem mě. Měl jsem čest si s nimi zahrát. Byly tam slovenské legendy Jožo Daňo, Branislav Jánoš, vzadu Ľubomír Sekeráš. Dále Viktor Ujčík, Richard Král, Láďa Lubina, prostě páni hokejisti. Strašně mi pomohli v kariéře, naučili mě spoustu věcí. Jsem za to vděčný.
Z Třince jste přes krátkou anabázi v Dynamu Moskva odešel právě do Liberce, s kterým jste v nové hale v letech 2006 a 2007 vyhráli základní část extraligy. Jaké to bylo tam?
Liberec je moc hezké město, vyrostla tam krásná aréna. Bydlel jsem v Liberci, a když jsem chtěl, dojížděl jsem kousek domů do Boleslavi. Byl tam parádní tým, škoda jen, že jsme to nikdy nedotáhli do finále nebo k poháru. V play off chybělo trochu štěstí, nepodařilo se nám udělat závěrečný krok.
Třinec a Liberec hrají v play off proti sobě potřetí. Vedle předloňského finále to byla ještě čtvrtfinálová série v roce 2007, kterou jste rozhodl dvěma góly v sedmém utkání. Pamatujete?
Samozřejmě. Za Třinec chytal Roman Čechmánek, jeden gól jsem dal do víka z pravé strany, druhý rychlou střelou po buly. Byla to napínavá série, hodně vyhrocená. Z mé strany to bylo emotivní, protože jsem v Třinci hrál. Vzpomínám na to rád, přes Třinec jsme přešli. Pak už to bohužel nedopadlo dál.
Zmiňoval jste už rozhodující duel v semifinále mezi Třincem a Mladou Boleslaví, který výrazně ovlivnila chyba rozhodčích. Jak jste vnímal pachuť, jež za zápasem zůstala?
Štvalo mě to. Boleslav vůbec nebyla horší mančaft, hrála dobře a sudí to ovlivnili strašlivým způsobem. Chápu, že člověk udělá chybu, ale tady jich bylo hrozně moc. Poslali Boleslav do tří za sporné fauly, zvlášť v kontextu toho zápasu. Pak jede Maris Bičevskis sám na branku, má být trestné střílení a místo toho dostanete gól, který rozhodne zápas. K tomu ještě arogantní chování rozhodčího vůči Pavlu Paterovi. Nedivil jsem se mu, že byl vytočený. Mrzí mě to, kluci si za celou sezonu postup zasloužili. Bylo by to první finále pro Boleslav.
