Provokování je ve fotbale běžné

SportPlus
12. 7. 2006 17:00
Londýn - Internetové stránky BBC se vrací k jednomu z klíčových okamžiků finále fotbalového šampionátu. Ital Marco Materazzi prý předvedl směrem k Zinedinu Zidanovi jednu z typických italských zbraní a pouze dělal svou práci.

BBC cituje někdejšího útočníka anglické reprezentace a AC Milán Marka Hateleyho, jenž tvrdí, že provokování v italském fotbale je základním a legitimním způsobem, jak získat na svou stranu výhodu.

Podobné věci jsou prý na programu stále, zvláště ze strany obránců. Soupeře neustále otravují, poznamenávají, že dotyčný hraje opravdu špatně, štípají, dokonce i plivají, s cílem vyvolat patřičnou odezvu. Taková už je zkrátka mentalita italských hráčů.

Nejrůznější narážky a provokace mají vyvést hráče z koncentrace. Jak Hateley BBC řekl, někdy to funguje, jindy ne a pro něj osobně je velikým zklamáním, že tato taktika fungovala zrovna na Zidana.

Na stoupající nervozitě francouzského kapitána a jeho kolegů se podle něj mohla podepsat i další typická italská taktika - Italové jsou "zalezlí" na své polovině a pouze odrážejí tlak soupeře.

Když se k tomu přidají verbální útoky, nějaká ta kopnutí a strkání, pohroma v soupeřových řadách může být na světě.

Mark Hateley však také v článku BBC dodává, že ať již Materazzi sehrál jakoukoliv roli v pokažení Zidanovy rozlučky, Italové si titul zasloužili.

Provokuje se ve všech zemích, na všech úrovních

Hateley rovněž pro BBC dodává, že provokace ve fotbale v určité míře existují na všech úrovních bez ohledu na zemi. Pošťuchovat se soupeři začínají již v tunelu cestou ze šatny na hřiště.

Dle jeho zkušeností se využívají nejrůznější slabosti protivníka. Například na pomalého obránce se nasadí nejrychlejší hráč, jenž má zlomit jeho sebevědomí. Cennou znalostí jsou i údaje, který fotbalista je psychicky labilnější.

BBC oslovila také někdejší anglickou fotbalovou hvězdu, Chrise Waddlea. I on potvrdil, že vytáčení soupeřů k fotbalu patřilo i dříve. V Anglii má například každý tým svého osvědčeného provokatéra, někdy i tři nebo čtyři.

V anglické ani francouzské lize však dle něj provokace nikdy nepřekročily únosnou míru, většinou se jednalo o škádlení a žertování, maximálně pak vychloubačné řeči 'Já jsem vyhrál to a to, co jsi vyhrál ty?'

Nikdy však prý na fotbalovém hřišti neslyšel něco opravdu urážlivého nebo osobního, jako tomu zřejmě bylo mezi Materazzim a Zidanem.

 

Právě se děje

Další zprávy