Polský fotbalový svaz (PZPN) má vláda na mušce od poloviny loňského roku, kdy se začalo vyšetřovat ovlivňování zápasů v lize. To vedlo k zatčení více jak 40 rozhodčích, klubových i svazových činovníků.
PZPN od konce komunistické éry dosud neprošla žádnou hloubkovou reformou.
Po odhalení korupční aféry se nad svazem ještě více zatáhly mraky po propadáku na mistrovství světa v Německu.
"Personální a organizační změny jsou potřebné. Pokud se k nim Polský fotbalový svaz neodhodlá sám, pak se do věci vložíme," řekl tehdy novinářům premiér Kazimierz Marcinkiewicz.
Vláda chtěla nejdříve počkat do konce roku, kdy by mělo být jasné, zda Polsko získá právo pořádat fotbalové mistrovství Evropy v roce 2012. Ministr Lipiec však nyní oznámil, že mu došla trpělivost.
"Vlastní vyšetřovací akce PZPN bohužel nebyly dostatečné," řekl na tiskové konferenci, na níž oznámil zahájení soudního šetření. "Rozhodl jsem se tak proto, neboť naše kontroly ukázaly porušení zákonů i pravidel svazu."
Jeho oznámení se kryje s návštěvou delegace UEFA, která kontroluje vážnost snah Polska spolupořádat s Ukrajinou Euro 2012. O něj usiluje také Itálie a ve společné kandidatuře Chorvatsko a Maďarsko.
Polsko a Ukrajina doufají, že UEFA přesvědčí jejich celková populace činící 80 milionů obyvatel a fakt, že by uspořádaly první šampionát ve východní Evropě od pádu železné opony.
Lipiec zlehčuje obavy, že by zahájení vyšetřování právě v době návštěvy činovníků evropského fotbalu mohlo kandidaturu ohrozit. Prý členy UEFA i FIFA uklidní: "Budu hovořit se šéfem FIFA Seppem Blatterem a vysvětlím mu, že toto rozhodnutí není politickým rozhodnutím."
Podle ministra sportu může vyšetřování naopak zvýšit polské šance na Euro 2012: "Italové si již svůj korupční skandál vyšetřili. Také chceme v Polsku úplatkářství vyřešit a zlepšit naší image."
Jak je to v Česku
Česká republika je na tom v mnohých ohledech podobně. I tuzemská liga zažila rozsáhlý úplatkářský skandál, také Češi na světovém šampionátu propadli.
Od Polska se však jinak Česko v zásadních věcech liší. Stát žádné hloubkové vyšetřování svazu nenařídil, ve vládě dokonce ani nesedí ministr sportu. Toto odvětví spadá pod ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, takže o sportu rozhodují většinou lidé, kteří o něm mnoho nevědí a nikdy se mu příliš nevěnovali (Petra Buzková, Eduard Zeman, Jan Sokol, Jiří Gruša, Ivan Pilip, Petr Piťha). Ostatně tito členové vlády bývají zásadně označováni pouze jako "ministři školství".
Asi nejznámější aférou, do níž byl ČMFS zapleten, je ta s bývalým šéfem rozhodčích a někdejším místopředsedou svazu Milanem Brabcem, jenž měl nasazovat rozhodčí podle přání některých klubových manažerů.
Když vypovídal u soudu, pouze přiznal, že někdy klubovým funkcionářům dopředu vyzrazoval jména rozhodčích pro jejich zápasy.
Brabec byl pouze potrestán fotbalovou disciplinární komisí dvouletým zákazem činnosti a pokutou ve výši 100.000 korun za to, že se s někdejším žižkovským manažerem Ivanem Horníkem domlouval na nasazování sudích na jednotlivé zápasy.
Fotbalový svaz rozdal sankce pěti klubům, devíti funkcionářům, čtrnácti rozhodčím a pěti delegátům. Týmům bylo odebráno 45 bodů, byly uloženy finanční postihy v celkové výši skoro čtyř milionů korun a tresty zákazu činnosti v celkovém rozpětí 62,5 roku.
Úplatkářská aféra ve fotbale postupně přešla z fotbalových trávníků do soudních síní. Zatímco v Polsku či v Německu padají rozsudky odnětí svobody a doživotní zákazy, v České republice jde zatím jen o peněžité pokuty, podmínky a zákazy činnosti na několik let.
