V době, kdy Česko naplno zasáhla pandemie koronaviru, neváhal a věnoval půl milionu korun nemocnici v rodném Uherském Hradišti a také Uničovu, kde žije jeho rodina.
"Vedla mě k tomu nějaká touha pomoct," vrací se Sadílek ke kroku, s nímž se svěřil už ve svém příběhu na webu Bez frází.
"Já jsem takový i v kabině a na hřišti. Že kdykoliv někdo něco pokazí nebo se mu nepovede, tak chci být ten první, kdo tomu hráči nebo člověku pomůže," říká třiadvacetiletý záložník či obránce.
"Mám prostě radost, když potom vidím, že někomu dokážu pomoct, a ten druhý si toho váží," líčí fotbalista nizozemského Twente Enschede.
Jenže události z konce minulé a začátku této sezony mu ukázaly, že se víc musí starat také o sebe. A své tělo.
"Minulý rok jsem odehrál zápasy, kdy jsem třeba měl otřes mozku. Odehrál jsem zápasy pod prášky, když jsem měl koronu na konci minulé sezony a už se netestovalo, a odehrál jsem s tím poslední zápasy v sezoně. Následně jsme měli reprezentaci, kdy jsme měli čtyři zápasy za dvanáct dní a moje tělo bylo prakticky vyčerpané," vypočítává Sadílek.
Žádný div, že mu záhy po startu aktuálního ročníku vystavilo stopku zranění třísel. Nastoupil na konci srpna, pak si zahrál soutěžní duel až v lednu. Jenže stihl jen pět utkání a musel na marodku znovu. Od půlky února nehraje.
"Tělo mi dalo zprávu, že už to tak dál nejde a ať začnu dělat něco i pro něj. To byl pro mě bod, kdy jsem si řekl, že začnu víc myslet na sebe a že zdraví je opravdu to nejdůležitější," vypráví univerzál, který už v 16 letech odešel ze Slovácka do PSV Eindhoven a v Enschede je od roku 2021.
Ze zdravotních trablů se ale nehroutí. "Vždycky to beru jako takovou zprávu seshora, že to má nějaký smysl a že mi tím chce někdo něco říct, co dělám špatně a jak se mohu posunout. Hodně věcí jsem v mém životě změnil a jsem za to rád, protože mě to zase posouvá," bere si ze všeho to pozitivní.
Čerstvé zkušenosti ho vedly k tomu, že do své běžné rutiny zařadil i věci, na které se dřív díval trochu skrz prsty.
"Vždycky jsem viděl přítelkyni, že tady meditovala, a já jsem se smál, proč to dělá. A pak začne člověk víc přemýšlet a začne to začleňovat do svého denního života. Mám několik chvilek za den, kdy si najdu prostor sám pro sebe a snažím se uvolnit a regenerovat ještě víc než předtím," prozrazuje konkrétní případ. "Snažím se víc napojovat na svoje tělo," doplňuje.
Mladší bratr záložníka Sparty Lukáše je přesvědčený, že se na trávníky vrátí ještě odolnější než před sérií zranění.
"Věřím v to, že když se něco stane, tak to má nějaký význam a že to má člověka posunout dopředu, což se teď právě v mém životě děje. Že i když je kolem mě spousta negativity, tak ta touha a víra v to, že to bude lepší a že to dokážu já osobně změnit, je moje hodně silná stránka. Že jsem silný nejen fyzicky, ale i mentálně," hlásí Sadílek.
A zároveň je pro něho důležité vědět, že se může podívat sám sobě do očí. "Když mám čisté svědomí a dělám pro sebe, pro své tělo a pro svůj život to nejlepší, co jde, tak vždycky věřím, že se to obrátí v to lepší. Což je momentálně i můj případ," podotýká účastník Eura 2020.
"Když se podívám na ta svá zranění, na to, co se mi stalo na začátku sezony a kde se nacházím teď, tak mám obrovskou radost, jak jsem k tomu přistoupil a jak se teď chovám v osobním životě," říká čtrnáctinásobný reprezentant, který v podcastu mluví také o perfekcionismu, o začátcích v cizí zemi, o společném snu, který mají s bratrem Lukášem, i závislosti na rituálech.
