Jarolím: Největší drama ve Slavii? Po Špindlu nás naháněl zhrzený milenec s puškou

Jiří Škuba Jiří Škuba
16. 9. 2019 7:01
Po dlouhých dvanácti letech se Slavia vrací do fotbalové Ligy mistrů. Do úterního zápasu na slavném San Siru ovšem stále platí, že zatím poslední zápas červenobílých v elitní soutěži odkoučoval Karel Jarolím.
Karel Jarolím
Karel Jarolím | Foto: Milan Kammermayer

"Tehdy jsme měli úplně jiné možnosti. Tým jsme poskládali na koleně," vzpomíná třiašedesátiletý kouč ve druhé části exkluzivního rozhovor pro Aktuálně.cz.

Co říkáte současné Slavii?

Myslím, že si Ligu mistrů stoprocentně zaslouží. Co do šířky a kvality kádru je v Česku momentálně jednoznačně nejlepší.

A připomíná vám výběr, který jste v roce 2007 poskládal vy?

No jo, ale upřímně, my jsme takové možnosti neměli. Kádr jsme v podstatě plácali na koleně. Chraň bůh, abych snižoval kvalitu tehdejšího mančaftu, ale je fakt, že jsme ho sbírali, jak se dalo. Já tehdy šel do Slavie v době, kdy už to s financemi slavné nebylo. Peníze jsem neřešil, pro mě to byla výzva, jenže když hráči nedostávají plat, tak jak je pak chcete motivovat? Nebylo to jednoduché.

Byl jste sám překvapen, čeho jste tenkrát dosáhli?

Upřímně? Byl. Na štěstí se spoléhat nedá, ovšem taky se bez něj neobejdete. Což ale platí obecně v životě. My jsme si ho vybrali v posledním předkole s Ajaxem. Všechno se nám sešlo, Standa Vlček zazářil v domácím zápase. Úspěch není o tom, kolik máte šancí, ale že je dokážete vyřešit. A k tomu výkony Martina Vaniaka, jenž k nám pár měsíců před tím přišel z druholigového Mostu. V šestatřiceti letech.

Na lavičce jste vydržel až do roku 2010. To už byl klub zase v hluboké finanční krizi a nakonec se jen těsně vyhnul zániku. Co způsobilo tak rychlý sjezd?

To je složitá otázka, já jsem finance na starosti neměl. Trenér může mít přání, jaké chce, ale když klub peníze nemá, tak se hráč prostě nekoupí. Tehdy se hodně spoléhalo na to, že se podaří účast v Lize mistrů zopakovat. Počítalo se s rozpočtem, jako kdybychom se tam dostali. Skončilo to tak, že jsme nešťastně vypadli se Šerifem Tiraspol, i když je fér říct, že by nás jeden soupeř ještě čekal. Sice jsme šli do Evropské ligy, také za to byly peníze, jenže ne jako dneska nebo tenkrát v Lize mistrů.

Pojďme k vám osobně. Jste známý jako přísný trenér. Odpovídá to?

Ale ano, říká se to o mně.

A je to pravda?

Pokud to znamená, že po hráčích chci, aby se chovali jako profíci, pak ano. Celý tým mám na krku já a jediné, o co mi jde, je to, abychom byli úspěšní. Disciplína však neznamená, že bych s hráči nekomunikoval nebo že by v týmu měla být napjatá atmosféra. Jen po nich vyžaduju, aby odvedli svou práci.

Jste náročný i sám k sobě?

Jsem. Když se něco nepovede, jako první hledám chybu u sebe, přemýšlím o tom, co jsem mohl udělat líp.

Po hráčích vyžadujete příkladnou životosprávu a sám ji taky dodržujete. Anebo jsou chvíle, kdy i vy selžete?

To víte, že občas ulítnu. Ale snažím se hlídat. Kdybych jedl jenom tak, jak mi šmakuje, za chvíli vážím metrák. Teď, když už má člověk větší kus života za sebou a roky přibývají, tak by šlo zdraví rychle pryč. Ještě bych si chtěl život užít. Radši si odřeknu věci, o nichž si nemyslím, že jsou dobré, a vykompenzuju si je jinak.

Od dob vašeho působení ve Slavii koluje historka, že jste někdejšího útočníka Jana Blažka jezdil kontrolovat, jestli spal doma. Je pravdivá?

Vůbec, k tomu bych se nikdy nesnížil. Ale když už zmiňujete tohoto hráče, jednu příhodu s ním mám. V Praze se zapletl s jednou dívčinou, přítelkyní jistého podnikatele odněkud od Benešova. Když se to její partner dozvěděl, byli jsme zrovna na soustředění v Krkonoších. Ten člověk se sebral, odjel za námi a začal Honzu nahánět po celém Špindlerově Mlýně. Dokonce se mu povedlo ubytovat se na Švýcarské boudě, jenže když se provalilo, že má s sebou i pušku, tak ho rychle vystěhovali. Zaplaťpánbůh, nikdy nevíte, co by ho mohlo napadnout. 

Byl to váš nejdramatičtější duel za dobu působení ve Slavii? 

Samozřejmě. Tady šlo o život. (úsměv)

Co vás dokáže jako trenéra nejvíc vytočit?

Jsem alergický na to, když to ráno z hráčů na tréninku táhne. A stávaly se takové případy. 

Vy sám jste abstinent?

To úplně říct nemůžu. Ale jak by asi vypadal trénink, kdybych na něj přišel pod vlivem? Nemám nic proti tomu, když si člověk dá večer skleničku nebo dvě, jenže druhý den pak z něj nic cítit není. Ostatně to, že váš svěřenec nepřijde na trénink úplně v kondici, poznáte na vizáži už mezi dveřmi.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 7 hodinami

MOV definitivně potvrdil, že biatlonistky dostanou bronz za štafetu v Soči 2014

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) definitivně potvrdil, že biatlonistky Eva Puskarčíková, Gabriela Soukalová, Jitka Landová a Veronika Vítková dostanou po diskvalifikaci Ruska za doping dodatečně bronz ze štafety na ZOH v Soči 2014. Češky skončily v závodě při vítězství Ukrajiny čtvrté, na druhou pozici místo Rusek se posunou původně třetí Norky.

"Dnes jsme po dlouhém očekávání obdrželi dopis od Mezinárodního olympijského výboru, který potvrzuje, že české biatlonistky jsou třetí ve štafetě na hrách v Soči," uvedl v tiskové zprávě Českého olympijského výboru jeho sportovní ředitel Martin Doktor.

MOV o diskvalifikaci ruských biatlonistek ze štafety na 4×6 km rozhodl už v listopadu roku 2017, tehdy kvůli dopingu Jany Romanovové a Olgy Viluchinové. Ty se proti diskvalifikaci a doživotnímu distanci odvolaly ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Lausanne, jenž v září roku 2020 rozhodl v jejich prospěch, neboť o jejich zapojení do státem organizovaného dopingu nebyl dostatek důkazů. S odvoláním však neuspěla další členka štafety Olga Zajcevová, a proto dnes MOV změnu pořadí závodu definitivně potvrdil.

Zdroj: ČTK
Další zprávy