Podmínečný trest dostal Horník s pětiletou zkušební dobou, rozsudek navíc zahrnuje i zákaz činnosti na deset let a pokutu 900.000 korun. Pokud ji nezaplatí, půjde na pět měsíců do vězení. Ve středečním odvolacím jednání o tom pravomocně rozhodl pražský městský soud.
Potvrdil tak březnový verdikt Obvodního soudu pro Prahu 3, podle kterého Horník nabízel úplatky rozhodčím a delegátům fotbalového svazu. Chtěl, aby ovlivňovali zápasy ve prospěch žižkovského klubu.
Horníkovi již v předminulém týdnu vypršel dvouletý trest zákazu činnosti, který dostal od disciplinární komise fotbalového svazu, a šéf prvoligové Marily Příbram Jaroslav Starka mu nabídl místo poradce.
Podle rozsudku odvolacího soudu se však zákaz činnosti nově vztahuje nejen na výkon zaměstnání, povolání a funkce v orgánech řízených fotbalovým svazem, ale i v organizacích a právnických osobách, které pod svaz patří - tedy i ve fotbalových klubech. Znamená to tedy, že Horník oficiálně nesmí pro žádné takové sdružení deset let pracovat.
Odvolací senát ve středu s konečnou platností rozhodl i o vině dalších deseti rozhodčích a delegátů, kteří si podle něj nechali úplatek slíbit.
Všem uložil podmíněné tresty od deseti do čtrnácti měsíců, pokuty podle výše slíbeného úplatku od 30.000 do 150.000 korun a zákazy činnosti trvající od tří do pěti let.
Horník a dalších osm obžalovaných si středeční rozsudek nevyslechli, k soudu přišli jen někdejší delegát Otakar Draštík a rozhodčí Ladislav Míka.
"Boj proti větrným mlýnům je velmi složitý. Samozřejmě se cítím nevinen a budu pokračovat, tedy podávat dovolání. U toho soudu byl už kolega Pastyřík a ten samý senát ho odsoudil. Takové rozhodnutí jsem tedy předpokládal," reagoval na verdikt Míka.
Někdejšího delegáta Draštíka prý odsuzující rozsudek rovněž nepřekvapil. "Zklamání to v žádném případě není. Jiné rozhodnutí jsem ani nečekal, protože tento soud se musel ztotožnit s tím rozsudkem, který vynesl v případě pana Pastyříka. Budu dál bojovat, nic jsem neprovedl," konstatoval Draštík.
Rozhodčího Vladimíra Pastyříka soud potrestal již dříve, jako bývalý policista byl totiž souzen samostatně. Neuspěl pak ani s dovoláním u Nejvyššího soudu v Brně.
Vedle něj se s předstihem odsouzení nevyhnul ani delegát svazu Jiří Vlček, jenž jako jediný přijal trest ve zkráceném soudním řízení. Pouze Vlčkovi bylo navíc prokázáno i přijetí úplatku. Oba muži si vysloužili podmínečné tresty a pokutu 30.000 korun.
Ve středu k nim městský senát s konečnou platností připojil také tresty pro rozhodčí Míku, Marcela Hábla, Igora Gulajeva, Zdeňka Lukese, Pavla Poledníka, Zbyňka Pustku, Ladislava Talpu a Karla Vidláka, navíc i pro delegáty Draštíka a Adolfa Růžičku.
Horník paradoxně dostal nejnižší trest
Rozdíl mezi nejnižší sedmiměsíční podmínkou pro Horníka, který se trestných činů dopustil nejvícekrát, celkem sedmnáctkrát, a ostatními obžalovanými zapříčinil podle soudů trestní zákon.
Ten ukládá osobě, která podplácí nebo nabízí úplatek, maximálně roční vězení. Naopak člověk, jenž úplatky bere či je neodmítá, může dostat až dva roky. Horníkovi, který jako náhradní trest při nezaplacení pokuty dostal pět měsíců vězení, mohl tedy soud uložit již jen dalších sedm měsíců.
Odvolací senát konstatoval, že souhlasí s argumenty a zjištěními obvodního soudu. Naopak odmítl několik stížností a připomínek obhájců například o nezákonnosti odposlechů, jejich autentičnosti či o nedostatků důkazů.
"Z telefonických rozhovorů vše jasně vyplynulo. Nikdo z obžalovaných nabídku na úplatek neodmítl, ani nedal najevo, že by ho Horník otravoval," podotkl jeden ze soudců. Nesouhlasil ani s verzí Horníkových advokátů, podle níž stát nemá právo dohlížet na dodržování pravidel ve sportu, natož trestat.
Korupční skandál v tuzemském profesionálním fotbale se provalil před více než dvěma lety kauzou kolem 1. FC Synot (dnešní Slovácko) a postupně zasáhl i další kluby.
Telefonické odposlechy odhalily, že nejaktivněji si počínal právě žižkovský manažer Horník. Ve snaze zachránit Viktorii od rýsujícího se sestupu odhodil poslední zbytky zábran a opatrnosti a ve velkém začal nabízet rozhodčím "kila jablek či hrušek" nebo "třicetníky", jak v hantýrce označoval úplatky.
Ivan Horník začínal jako funkcionář v klubech SK Radotín a Brandýs nad Labem. Pověst schopného manažera začal naplňovat po svém odchodu k Vratislavu Čekanovi na Žižkov, který pomohl vytáhnout ze dna třetí ligy až mezi elitu.
Vrcholem jeho působení bylo angažmá ve Spartě v době, kdy letenský klub převzal do svého vlastnictví slovenský gigant VSŽ Košice. Další změna majitele ve Spartě znamenala jeho konec a návrat pod žižkovský vysílač. Ve spolupráci s trenérem Zdeňkem Šťastným pak přivedl nejmenší pražský celek v sezoně 2001/02 až do pohárové Evropy.
Celá Horníkova kauza se stala velmi populární mezi širokou veřejností a zdaleka nejen fotbalovou. Způsob, jakým se spolu zainteresované osoby z fotbalového zákulisí bavily, přenesli herci Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus až na divadelní jeviště, přičemž mnohé "hlášky" zlidověly.
