Praha - Kdo nedal peníze, nehrál, říká Miroslav Palaščák - hlavní aktér nahrávky, který se skrytou kamerou snaží usvědčit trenéra hokejové reprezentace Vladimíra Růžičku z toho, že ještě jako trenér Slavie přijímal úplatky od rodičů.

Sám to prý zažil na vlastní kůži: Když v juniorském věku odmítl peníze zaplatit, jeho syn se v sestavě propadl do čtvrté lajny.

V Edenu se údajně toto za dob vlády Růžičky dělo běžně. Palaščák v rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že se teď cítí být podveden. Půlmilionovou sumu v letech 2012 a 2013 vyplácel nadvakrát Růžičkovi v hotovosti a bez faktury, přesto nemá dojem, že by jej uplácel.

Jako protiplnění se měl trenér o jeho syna postarat, to si Palaščák vyložil tak, že mladý hokejista dostane šanci zahrát si extraligu. Ale nestalo se tak, a tak otec zveřejněním nahrávky na Růžičku zaútočil.

Co vás přimělo k tomu, video zveřejnit?
Moc jsem o tom přemýšlel. A říkal jsem si, že není možné, aby takoví lidé mohli v hokeji existovat a ještě jako trenéři reprezentace. Říkal jsem si, že takto to dál už nemůže jít.

Můžete situaci na videu popsat z vašeho pohledu?
To video jsem natočil z jednoho prostého důvodu, jelikož jsem nedostal ani obyčejný příjmový doklad o převzetí peněz. Vlastně jsem Růžičkovi předal 500 tisíc korun bez ničeho. Chtěl jsem mít zdokumentováno, že ty peníze přijal.

Jak si Růžička o ty peníze řekl?
Jako vždy prostřednictvím pana Moučka. A to tak, že když končil synovi juniorský věk, tak ho pan Růžička, jak s oblibou říká, poslal "do práce". Pan Mouček se kolem naší rodiny motal při hokejích již delší dobu a nabídl, že tedy půjde hrát hokej někam jinam, ale posléze mě nasměroval zase k panu Růžičkovi, že on řekl, že když dám dvakrát 250 tisíc korun, tak se o něj postará.

Tak jste mu ty peníze dal...
Víte, já měl jediný zájem, aby kluk dostal v seniorském věku šanci. Nic víc, nic míň.

Byl to podle vás úplatek, půjčka, nebo sponzorský dar?
Já nejsem právník, ale bylo mi deklarováno, že to má být sponzorský dar. Akorát nebyli schopni a ani nechtěli, aby to proběhlo přes fakturu. Že se to tak musí udělat.

To vám nebylo divné?
Já jsem to v tu chvíli opravdu neřešil. Řešil jsem to, jestli kluk skončí s hokejem, nebo ne. A neřešil jsem, jakým způsobem. Já jsem byl poprvé v životě v kontaktu s panem Růžičkou, s člověkem, kterého jsem patnáct let jen zdravil. Měl jsem k němu ohromný respekt. Jste malá dušička, děláte, co vám říká, a nejste schopný přemýšlet. Nebyl jsem si schopný vynaložit, co to je pojem "postará se o kluka". Akorát jsem si to nemohl dát do nákladů.

Jak předávání peněz proběhlo?
Mouček mi oznámil, kdy mám zajít za panem Růžičkou, já jsem se s ním setkal na Edenu a tam jsem mu peníze předal.

A opravdu jste žádnou smlouvu nepodepsali?
Já jsem chtěl hned na začátku, ale kategoricky mi bylo řečeno, že to tak nejde.

Proč vám pak peníze Růžička vrátil?
Loni na konci roku, koncem listopadu, jsem provedl takový trochu zoufalý pokus. I když se Růžička nechtěl setkat, tak jsem ho dohnal, dal jsem mu číslo účtu a řekl jsem mu, že má týden na to, aby mi peníze poslal. A to se také do tří dnů stalo.

Čím jste ho k tomu přinutil?
Řekl jsem mu, že se s ním jinak spojí můj právní zástupce. Byl to ale jen pokus, s nikým jsem to přitom neřešil. Věděl jsem, že nic nemám, že bych to neměl čím dokázat.

Naštvalo vás tehdy více, že váš syn nehrál, jak vám podle vás Růžička slíbil, nebo že si Růžička jako trenér o peníze řekl?
Asi oboje. Ještě předtím jsem ale zažil zkušenost, kdy jsem peníze odmítl dát a kluk letěl do čtvrté lajny. To bylo ještě v juniorce. Nyní jsem stál před rozhodnutím, jestli kluk po 15 letech skončí s hokejem. Pořád jsem věřil, že když prošel Slavii odmalička a byl jeden z mála slavistických odchovanců, kteří se dostali až tak daleko, tak že když dostane prostor na ledě, že se prosadí. Bohužel jsem ale zjistil, že k tomu prostoru požadují peníze. Prý to jinak nejde, ani se to jinak nedělá. Tak jsem na to přistoupil. Byl jsem v situaci, kdy byly dvě možnosti: buď skončí s hokejem, nebo jim musím dát, co požadují - sponzorský dar. Potom jsem už jenom rezignoval, když jsem zjistil, že ten prostor na ledě nedostává. A když mne pan Růžička potom odpálkoval, že nemá čas to sledovat, bylo mi jasné, že mě prostě podvedl.

Jste si ale vědom toho, že jste zveřejněním videa možná sám sebe vystavil trestnímu stíhání?
Ne, to jsem si neuvědomoval a ani si to neuvědomuji. Pořád se cítím jako člověk, který byl podveden. Někdo nabídne, že udělá pro kluka službu, že se o něj postará, jako třeba agenti, ale potom to neproběhne. To, že svůj závazek nesplnil, vlastně dokládá i to, že vrátil peníze. Pořád jsem se domníval a domnívám, že šlo o podvod.

Chtěli po vás ve Slavii peníze už dříve?
V juniorce na začátku druhé sezony. Když jsem to odmítl, byl jsem hrdý, chlapec ale najednou přestal hrát. Nedostal prostor a spadl do čtvrté lajny. Nehrál oslabení ani přesilovky a to je hodně znát. Když chcete, můžete takhle zlikvidovat i největší hvězdu.

Je to podle vás v hokeji běžná praxe?
Nemohu soudit, ale kolem nás se to říkalo pořád. Hlavně v tom juniorském věku se říkalo, že to jinak nejde. Že kdo nedá, nehraje. Ale jiné konkrétní případy neznám. Znám jen dva lidi, kteří dostali podobnou nabídku od pana Moučky, že pokud dají peníze panu Růžičkovi, on jim zajistí, že mohou hrát v nějakém oddílu, ale neměli peníze.

Zveřejněním videa vám jde o co? Změnit to?
Už se konečně musí říct stop takovým praktikám. Není přece možné parazitovat na dětech. Mám ale pocit, že hodně lidí se bojí něco říct. Je to zvláštní, je tady svoboda, ale v hokejových klubech je asi doba temna. Všichni se bojí projevit svůj názor, aby trenér potom jejich syna neposadil. A na Slavii obzvláště, tam byl takový kult osobnosti.

Tohle všechno, co říkáte, jste ochotný říct i u soudu, pokud se tam celá kauza dostane?
Takhle to bylo. To, co jsem za osmnáct let v hokeji zažil, můžu říct.