Praha - Třiačtyřicetiletý matador Jaromír Jágr ohlásil po nedělním prohraném zápase o bronz na domácím MS konec reprezentační kariéry.
"Končím. Už přišel čas, je třeba se posunout dál," prohlásil bezprostředně po duelu s Američany (0:3) Jágr s tím, že teď už je jeho konec opravdu definitivní. "Chci už přenechat své místo mladším," doplnil a vyzval mladé hokejisty z NHL, aby reprezentaci neodmítali jako dosud.
Třiačtyřicetiletý olympijský vítěz z Nagana a dvojnásobný mistr světa o uzavření reprezentační kapitoly mluvil v minulosti už několikrát, naposledy po loňském světovém šampionátu v Minsku.
Nakonec ale ještě kývl na pozvánku kouče Vladimíra Růžičky na turnaj v Praze. Jak dnes řekl, přemluvil ho zejména Martin Ručinský, otec a čeští fanoušci, kteří Jágra milují.
Jaromíre, lidé po zápase vyvolávali vaše jméno. Mrzí vás, že jste váš poslední zápas v reprezentaci nevyhrál?
Samozřejmě. Radši bych ten zápas odehrál v lepším světle a hlavně vítězně, ale asi to tak chodí... Jsem nakonec rád, že jsem se šampionátu zúčastnil. Diváci byli ke mně perfektní a já se jim snažil odevzdat maximum každý zápas. Někdy to je lepší, někdy je to horší. Ale vždycky jsem jel nadoraz.
Lidé se s vašim koncem stejně nejspíš nebudou chtít smířit. Jste připraven na to, že vás budou opět přemlouvat?
Víš co, to je jedna věc. Já hokej miluju, mně to baví. Já bych byl ale nejradši, kdyby.... (odmlčí se) Tenhle turnaj pomohl hlavně klukům v obraně i útočníkům, že si vyzkoušeli tyhle náročné zápasy včera s Kanadou a dnes proti Americe. Hlavně Kanada, to jsou kvalitní hráče, to jsou vynikající hráči. A my tu měli hráče, kteří tu byli poprvé a vyzkoušeli si, že proti takovým hráčům mohou hrát. A na tom se dá stavět.
Trenér už vás nezlomí k ještě jednomu návratu?
To už by bylo zbytečné, život jde dál: Já končím. Minimálně rok ještě budu hrát na Floridě a pak počítám s tím, že se vrátím a budu hrát v české lize. S hokejem nekončím, ale je čas. Už to, že jsem byl tady... Kdyby ten turnaj nebyl doma, tak bych sem nejel. Zlomili mě trošičku fanouškové, otec si přál, abych hrál a pak Růča (Ručinský). Bylo by skvělé, kdybychom to spolu zakončili. My spolu začínali v šestnácti letech, kdo může říct, že bude se stejným hráčem hrát pětadvacet let. Bylo by to unikátní, škoda, že zranil. Bylo by to stylové.
Ani táta už vás nemůže nahlodat znovu?
Už ne, já už na to nemám. Je čas se posunout dál.
Dominik Hašek dnes také řekl, že by byla škoda, abyste skončil.
Prosím vás, neblbněte. Já bych si hrozně přál, aby sem začali jezdit hráči z NHL.. Možná je to nová generace. Hráči jako Palát, Pastrňák a tahle mladá generace. Doufám, že do NHL naskočí i nějací beci, přál bych to některým klukům, aby si ji vyzkoušeli. Sám vidíš, že když je někdo vytížený v NHL, to je prostě jiná soutěž. Máš tam 82 super kvalitních zápasů a to tě posune dál. NHL je úplně někde jinde, co si budeme povídat. To ti dá neskutečnou školu do hokejového života. Já věřím, že mladí začnou jezdit do reprezentace, ať maj kontrakty, nebo ne. Na tom přece nezáleží…
Překvapil vás na tomhle turnaji nějaký hráč?
Všichni. Každý odevzdal maximum. Mně osobně to hrozně usnadnil Voras (Voráček) tím, že přijel. Je to podobný typ hráče jako já, který se snaží zatahovat puky. Hodně mi to usnadnil, že jsem nemusel hrát na přesilovce, že jsem mohl být před brankou, kde nechci říct, že jsem si odpočinul, protože jsem tam schytal hodně ran, ale je to tam pro mě daleko jednodušší. Já jsem si tam víc odpočinul, než kdybych měl něco vymýšlet u toho mantinelu. Kdyby tady Voras nebyl, tak by ten turnaj byl pro mě daleko těžší.
Jaké dojmy ve vás turnaj, ve kterém Češi skončili čtvrtí, zanechal?
Nevím, jak bych to popsal. Je to všechno o lidech. Pro hokej, či jakýkoliv sport je důležité, aby na to lidi přišli, aby se jim to líbilo. Můžeš mít nejlepší show, ale když na ní nepřijdou lidi, tak k čemu ti je? Sport je divadlo pro lidi. Když půjdeme úplně do hloubky, tak výsledek je důležitý. Ale v celkovém ohledu to zase důležité není, protože kdo si vzpomene, co bylo před 10 lety. Malé děti, které se dívaly na hokej, tak se jim to třeba začalo líbit a možná jim to změní život. Mají nové vzory, nechtějí se flákat na ulici, chtějí dělat sport. Tímhle směrem se musíme koukat. A ne, jestli se přiveze medaile. Je to skvělé, když je. Ale nemyslím si, že to je to nejdůležitější. Hlavní je, aby naše děti měly z čeho učit, měly nějakou motivaci pro svůj život a aby se ubíraly nějakým směrem. A sportem jim pomůžeme.
Lidé vás z ledu i přes porážku vyprovázeli potleskem, asi se jim to líbilo.
To souhlasí s tou mou odpovědí. Třeba rodiče si vzpomenou, že náš kluk začal s hokejem, když koukal na mistrovství. Já jsem dostal spoustu fotek na Facebook, kde děti šly spát do postele ve výstroji. To je to nejkrásnější. Že se ta společnost někam posune. Že lidi zase začali žít Českem.
Jste hrdý na české fanoušky, kteří dokonce vytvořili nový divácký rekord šampionátu?
To jsme věděli už před šampionátem, že naši lidi milují hokej. Rozumějí mu, všichni ho chtějí dělat, všichni to chtějí trénovat. Díky bohu, že to tak je. Pro nás jako hokejisty, když se ti něco povede, je to pak daleko větší odměna. Tím, že to ti lidi ocení. Na druhou stranu se ti to nepovede, tak to někdy není tak sladký. Ale to tak bývá.
