Praha – Hokej ho pořád moc baví. Dokonce tak moc, že by si ani ve dvaačtyřiceti letech nedovolil odmítnout pozvánku do české reprezentace na Euro Hockey Tour. Petr Nedvěd neváhal ani chvíli a na sklonku své kariéry přijel s chutí povznést bídný český útok.

O víkendu se v Rusku postaví do první lajny a budou se od něj čekat góly. (První - a hned vítězný - přitom vstřelil už ve čtvrtečním duelu s Finskem, více zde). 

Že je na širší nominaci pro olympiádu v Soči ho přitom nechává úplně klidným, kapitán extraligového Liberce tuší, že jsou jeho šance minimální. „To už je spíš možné, že bych si v květnu zahrál na mistrovství světa,“ usmívá se Petr Nedvěd v rozhovoru s Aktuálně.cz.

A.cz: Hráči ve vašem věku už většinou na turnaje jako je Euro Hockey Tour ani nechtějí jezdit, kde se bere taková chuť ve vás?  
Petr Nedvěd: Pro mě je reprezentace velká výzva a čest. Já jsem fakt rád, že tady můžu s klukama být, nemám s tím absolutně žádný problém. Navíc, ale není to zas tak důležité, já moc tyhle reprezentační pauzy nemám rád, raději bych hrál pořád jen zápasy. Takže tohle je výzva, při které navíc hrát můžu.

A.cz: Takže jste si tady na srazu ještě ani jednou neřekl, chlape, stojí ti to vůbec za to?  
Ne, právě že ne. Já se na to takhle fakt nekoukám. To bych asi dělal, kdybych byl třeba hokejem nějakým způsobem unavený, nebavilo mě to třeba tolik a neměl už takovou motivaci. To si pak myslím, že se vám takové myšlenky, jestli se vám tam chce nebo nechce jet, asi do hlavy vkládat budou. To už pak spíš hledáte kličky, jak se z toho vyvlíknout. A já to tak nemám, protože mě hokej pořád baví a pořád si to užívám.

A.cz: Když vás ten hokej takhle baví, tak se snad ani nechce věřit tomu, že má být tohle vaše poslední sezona, jak jste teda alespoň v létě říkal. 
Jo, to jsem říkal, to je pravda. Já jsem se takhle v létě rozhodl.

A.cz: Nechcete to přehodnotit? 
Nevěřím tomu, že to rozhodnutí budu měnit. Vím, že bych asi mohl určitě ještě sezonu hrát. Možná i víc sezon, to nevím. Já se ale takhle rozhodl, protože se říká něco jako: „Je čas pane profesore“. A mně je dvaačtyřicet let.

A.cz: Dvaačtyřicet let, ale pořád existuje nějaká šance, že tady přesvědčíte trenéra Aloise Hadamczika a on vás vezme na olympiádu. 
Tyhle šance jsou ale malé, ani bych to, a to ani raději nechci říct, neřešil. Nemá cenu se tímhle zaobírat, jsem jen rád, že tady můžu být. To je pro mě důležité. Však si ani nemyslím, že je tohle ten důvod, proč jsem zase v reprezentaci.

A.cz: Jaký je teda ten důvod? 
Reprezentaci se nedařilo, v útoku to rozhodně vynikající nebylo, tak musely přijít změny. A já jsem těch změn součástí. Tak snad se nám ty nezdary podaří teď prolomit a budeme lepší než ty dva turnaje předtím.

A.cz: To jste si asi nikdy neřekl, že byste ve dvaačtyřiceti letech byl někdy brán za spasitele českého útoku, že? 
Já se na to takhle nekoukám, máme vynikající tým, akorát jsme teď potřebovali každou ruku a nohu. Samozřejmě budeme rádi, když se nám jako lajně bude dařit, ale je to o mančaftu. Musíme tu produktivitu zlepšit, nebyla dobrá, ale stává se to. Já bych to neviděl tak černě, věřím tomu, že Češi začnou góly zase dávat.

A.cz: S Jaroslavem Hlinkou a Romanem Červenkou, vašimi spoluhráči z elitní formace, vám je dohromady 107 let. Není vám trošku líto, že tuhle roli nejsou schopni přebrat mladší hráči, že takové hráče český hokej teď v Evropě prostě nemá? 
Uvidíme. Je to jen další turnaj a vždycky se to přece může úplně přesně obrátit. Příště můžou zase mladí dávat góly a rozhodovat zápasy. A já tomu docela věřím, že to tak fakt bude.

A.cz: A co ta olympiáda? Trklo vám do hlavy, když vás sem trenér Hadamczik pozval, že jste na širší nominaci a třeba si vás chce vyzkoušet? 
To se mně ptáte, jestli bych chtěl jet na olympiádu? Tak to si řekněme klidně na rovinu, samozřejmě bych na olympiádu jet chtěl. Ale zase k sobě musím být soudný, šance, že bych jel na olympiádu, jsou fakt malé. Tým není nafukovací a do Soči se nevejde ani řada jmen, o kterých jsme přesvědčeni, že si nominaci zaslouží. Na druhou stranu fintu do žita neházím.

A.cz: Vrcholy hokejové sezony jsou ale letos dva. V květnu se hraje ještě mistrovství světa v Bělorusku, co kdyby se Petr Nedvěd objevil tam? 
Jo, tohle už možné je (usměje se).

A.cz: Takže v květnu zakončíte kariéru v reprezentačním dresu. Takhle si to malujete?  
Je to ale daleko! Musí na to být výkonnost, pohoda. A pak to bude navíc stejně na trenérech. Uvidíme v květnu, necháme se překvapit.